Úspěšná česká režisérka emigrovala do Francie pár týdnů před listopadem 1989. Své místo v nové zemi si musela těžce vybojovat. Pořad 13. komnata Andrey Sedláčkové připravili R. Červinková a R. Kohoutová.

Andrea Sedláčková je současná česká filmová režisérka zejména poloautobiografických snímků a střihačka celovečerních filmů, která žije mezi Prahou a Paříží. Na svém kontě má nominaci na Césara, francouzskou obdobu americké filmové ceny Oscar. Podařilo se jí to, po čem většina emigrantů, nejen z filmového prostředí, ve skrytu duše jen toužila. Dočkala se v zahraničí úspěchu.

V pořadu 13. komnata Andrey Sedláčkové se dozvíte, že za jejím osudovým naplněním se však skrývá osobní drama. Coby silně politicky angažovaná žena v předlistopadovém varu v Čechách ztrácela naději, že se u nás něco změní. Ve svých třiadvaceti byla tak frustrovaná z apatického národa, že se v září 1989 rozhodla opustit zemi i své ideje a emigrovala, což do té doby považovala za akt zbabělosti.

Politický azyl získala v Paříži paradoxně ve stejný den, v jakém se u nás odehrávala Sametová revoluce. S pocitem, že se minula s dějinami a přišla o nejkrásnější moment svého života, prožívala tuto dobu: „Tady se hýbaly dějiny a já živořila na konzervách, zpívala v metru, hlídala dítě a žila nejbanálnější život, kde jediný boj byl boj o existenci, abych měla co jíst a kde spát, zatímco v mé zemi se vedl něco jako svatý boj za ideje. To byl trest za mou pýchu.“

Ke zklamání ze sebe samé a ze svého selhání se přidala o nic lehčí praktická stránka života emigrantky, kterou opouštěl naivní pocit očekávání dobrodružství a doléhala na ni ryzí samota, stesk a strach z budoucnosti. V pořadu 13. komnata Andrey Sedláčkové se dozvíte, že se utápěla v alkoholu ve společnosti stejně nešťastných „starších“ emigrantů, což jen vedlo k depresím, psychosomatické obezitě a nakonec i k pocitům ztráty identity a k újmě na fyzické kráse.

První půlrok v Paříži byl očistcem pro dříve „všemi milovanou a hýčkanou krásnou intelektuálku, která si životem plula jako v bavlnce“. Byl to tvrdý střet se sebou samotnou bez všech příkras a berliček. A Andrea ho nakonec vyhrála. Překonala deprese, nabyla zpět svou tvář, vydržela žití na hranici chudoby, naučila se francouzsky, dostala se na prestižní francouzskou filmovou školu, a to na katedru střihu. Vdala se, porodila dvě dcery a etablovala se jako Pařížanka. Komnata Andrey Sedláčkové je příběh pádu z výšin na dno, ztráty sebe sama a cesty zpět k sobě a na výsluní.