Známý bavič a imitátor od mládí bojuje s depresemi. Co mu pomáhá je překonat? Pořad 13. komnata Petra Jablonského připravili: Z. Burešová, A. Vebrová, J. Nekvasil a Z. Zemanová.

Jsou komici, kteří nebývají ve svém osobním životě veselí, žoviální a zábavní, jak si mnozí myslí. Často se za jejich touhou bavit druhé skrývá potřeba vycházející z obrany proti jejich smutku a pocitu frustrace. A ve chvílích, kdy plní roli baviče, zapomínají na svá vlastní skutečná trápení.

Petr Jablonský míval sklony k depresi už jako dítě, vše si ve své přecitlivělosti bral víc než ostatní. Jeho rodiče se brzy rozvedli, vychovávala ho matka a otčím, který ho podle Petrových slov „řezal jako žito“. Rodiče mu říkávali: „Jsi k ničemu, ty tvoje blbiny tě neuživí, na co sáhneš, to zvoráš.“

Petr si chtěl splnit tři sny: být hercem, dokázat všem své schopnosti a najít lásku. Ve škole strhával pozornost šaškováním, psal básničky, platonicky se zamilovával. Básničky mu máma roztrhala, holky se mu smály, ale odcházely s jinými kluky a na konzervatoř ho nevzali - skončil v obchodní škole a měl se stát prodavačem. V pořadu 13. komnata Petra Jablonského se dozvíte, že v obchodní škole byl nešťastný, na praxi v prodejně s lustry cítil beznaděj z toho, že sem nepatří. Stále častěji se proto propadal do smutku a netušil, že šlo o začátek depresí.  

Jeho stav se rapidně zhoršil o Vánocích, když mu bylo šestnáct let. Nic mu tehdy nevycházelo, ztratil smysl života a rozhodl se spáchat sebevraždu. Svátky tehdy strávil s matkou a otčímem a na Silvestra jako vždy odešel k nové rodině svého otce. Koupil si alkohol na kuráž a byl připravený o půlnoci vyskočit z okna.

Matka si však všimla, že s ním něco není v pořádku, a tak své obavy o Petrovo zdraví zavolala otci. V pořadu 13. komnata Petra Jablonského se dozvíte, že ten si s Petrem pohovořil a nabídl mu, aby bydlel u něj. Pro Petra to znamenalo osvobození. Navíc ho otec ani na chvíli nenechal samotného, čímž mu zřejmě zachránil život. Od té chvíle Petr pročítal inzeráty, divadla, kabarety, jen aby se přiblížil svému snu. V sedmnácti se dostal do Kabaretu Srdce a kámen, kde měli zájem o jeho napodobování hlasů. Tam ho objevila manažerka Halina a pomalu se mu začal alespoň zčásti naplňovat sen o tom, že něco dokáže.

Depresí se sice nezbavil. Léky mu na delší dobu nepomohly, i když by odbornou pomoc v případě zhoršení depresí znovu vyhledal. Prozatím ho z trudných stavů vždy probere termín další práce a nabije ho obecenstvo.

V současnosti mu dělá radost přítelkyně, role ve filmu i nabídka na spolupráci na týdeníku, dosáhl určitého uznání, vystupuje na jevišti. Věří, že se naučil se svou nemocí žít.