Antiperspirant nebo deodorant? Jak si je vybrat

Při nákupu často nerozlišujeme, zda kupujeme přípravek proti pocení – antiperspirant – nebo pro ovlivnění tělesného pachu – deodorant. Až 40% deodorantů na trhu EU pokládají spotřebitelé za antiperspiranty.

Principem účinku je reakce solí obsažených v potu, které působí s antiperspiračními látkami za vzniku gelové zátky. Ta omezuje uvolňování potu na povrch pokožky. Jedná se o zcela bezpečnou vlastnost, protože výsledkem působení je krátkodobé snížení činnosti potní žlázy, která čeká, až se její vývod postupně uvolní.

Podpaží představuje hlavní místo aplikace antiperspirantů i deodorantů.

Protože významnou složkou potu jsou tuky, které jsou na povrchu kůže rozkládány některými bakteriemi, vzniká často nepříjemný zápach. Moderní antiperspiranty i deodoranty využívají šetrné antimikrobiální látky, které brání množení těchto bakterií a omezují pach potu. V některých diskuzích se objevuje výtka, že omezení pocení na jednom místě vede k zvýšení pocení na jiném. Toto tvrzení není pravdivé. Antiperspiranty se nanášejí přibližně na 1% povrchu pokožky těla. Jak upozorňují odborníci, tak malá plocha nemá schopnost jakkoli ovlivnit pocení na dalších místech. Dokonce ani při injekční aplikaci botulotoxinu A na větší ploše, než se používají antiperspiranty, nenastává zvýšení pocení na neošetřených plochách.

Nadměrné pocení může představovat i společenský problém.

Řada solí hliníku má velmi dobrou schopnost regulovat pocení. I proto jsou dosud nejčastěji používanými aktivními látkami v antiperspirantech. Hliník je v některých studiích spojován s rozvojem určitých zdravotních rizik. Na druhé straně příjem hliníku z antiperspirantů je pro člověka zanedbatelný. Hlavní poradní odborný výbor Evropské komise pro bezpečnost spotřebitelů SCCP ve svém stanovisku z roku 2014 nenašel vztah mezi používáním antiperspirantů s hlinitými solemi a konkrétnímrizikem pro zdraví člověka. Zákazníci stále častěji vyslovují požadavek, aby přípravky, které působí proti pocení, také neutralizovaly tělesný pach. Toho lze dosáhnout například kombinací ingrediencí s antiperspiračním účinkem s některými látkami, které na sebe váží – adsorbují – nebo pohlcují – absorbují – složky potu. Mezi takové látky patří jílové minerály, jako je bentonit nebo hektorit. Je důležité, aby vůně antiperspirantu nenarušovala další parfemaci pokožky. Současně vůně antiperspirantů nesmí vyvolávat po kontaktu s potem negativní pachový vjem. I v této oblasti jsou antiperspiranty i deodoranty před uvedením na trh testovány.

Zákazníci touží po přípravcích, které nanesou jen jednou denně a jejich účinek přetrvá, pokud možno, 24 hodin. I když účinek antiperspirantu může být dlouhodobý, jeho intenzita se postupně snižuje. Za bezpečné a účinné použití je možné označitaplikaci 1 až 2 krát denně. Hlavním místem použití je pokožka v podpaží. Zvýšené pocení se může projevovat
i pod prsy, v tříslech nebo na vnitřní straně stehen. Některé antiperspiranty lze
používat na na dlaně a plosky.
Sprejové antiperspiranty se snadno a rychle nanášejí. Na druhém straně roll-on
antiperspiranty umožňují přesnější nanášení na potřené místo. Je nezbytné počítat
s tím, že sprejové antiperspiranty či deodoranty jsou zpravidla plněny hořlavým