Apollo - mezinárodní setkání

Přiznávám se dobrovolně, že název tohoto článku je mírně zavádějící a v žádném případě se nejedná o vesmírnou loď Apollo, ba dokonce ani o setkání kosmonautů, kteří na této lodi opustili naši matičku Zem a zamířili do kosmu. Navzdory tomu je název pravdivý, protože se ve stejnojmenném hotelu dne 12.9.2014 konalo setkání bývalých příslušníků železničního vojska z celého Československa. No a jelikož jsme už nějaký ten rok rozděleni na dvě republiky, bylo to setkání mezinárodní.

Jen tak na okraj chci podotknout, že se koná každý rok a to střídavě v Česku a na Slovensku a tento rok ho svojí návštěvou poctil i český ministr dopravy Ing. Antonín Prachař, mimochodem bývalý student Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině, kde vystudoval obor stavební údržba a rekonstrukce tratí, díky čemuž byl po ukončení studia na základní vojenské službě v železničním vojsku v posádce Pohořelice. A zřejmě se mezi „svými“ cítil dobře, protože neodešel hned po oficiální části, ale setrval v debatách s účastníky setkání až do večera. Ale to nejdůležitější setkání se netýkalo ani vojáků, ani železnic, ba ani pana ministra.

No pojďme pěkně popořádku. Když jsem se 11.2.2009 zaregistrovala na Chytrou Ženu, neznala jsem tu nikoho. Všechno bylo pro mě nové, a tak jsem ze začátku jen četla a prohlížela si fotky. Později jsem začala psát komentáře do diskuzí typu slovní fotbal, asociace, navazuj na poslední..., vytvoř větu a podobně. Když jsem se už trochu rozkoukala a redakce připravila soutěž ve formě klikačky, zkusila jsem se zapojit i já. No moc jsem neuspěla, neboť jsem ještě pořádně nevěděla, jak na to, navíc jsem byla zaměstnaná a volného času bylo málo. Ale díky klikačce jsem se odvážila nakouknout i do jiných diskuzí (vždyť symboly jsem hledala všude) a najednou jsem zjistila, že mnohá diskutovaná témata mě zajímají, jsou mi blízké a názory nejedné chytrulky se podobají mým názorům. A tak jsem, ze začátku velmi nesměle, občas i já něco napsala, i když jsem nevěděla, jestli mě ženy v té které diskuzi vezmou mezi sebe, když ony se už dobře znaly a navíc já jsem cizinka.

Trochu mi pomohlo to, že moje internetové kamarádky, které přeběhly na Chytrou Ženu z jiné stránky, když tu „naší“, kde jsme se seznámily, zrušili a teď jsem jejich nicky viděla i v těch diskuzích, které se mi líbily.  Musím říci, že ani v jedné diskuzi mi nikdo nedal najevo, že jsem nežádoucí, naopak všude mě přivítali a povzbuzovali, abych přispívala častěji. A tak jsem postupně poznávala další a další chytrulky a ani jsem se nenadála a byla jsem na některých diskuzích (ty mám uložené mezi oblíbenými) jako doma. Velmi se mi tu na CHŽ líbí, že i když jsme každá jinak mladá (neboť žena je stále mladá, jen některá si více pamatuje), jinak vzdělaná, pracuje v jiné oblasti, nebo je už v důchodu..., zkrátka že i když jsou mezi námi rozdíly, umíme si „popovídat“, zasmát se a když má některá problém, snažíme se navzájem se povzbudit, pomoci si radou nebo pěkným slovem. No a když se některá z nás déle na diskuzi neukáže bez toho, aby svoji nepřítomnost dopředu oznámila, ostatní ženy mají starost, jestli není nemocná, nebo jestli se jí, nebo některému členu její rodiny nepřihodilo něco zlého. Zkrátka, i když se neznáme osobně, chováme se k sobě jako opravdové kamarádky.

Proto mě občas napadla myšlenka, že by nebylo špatné seznámit se osobně. Jenže jak to udělat, když každá je z jiného kouta Česka a já navíc za hranicemi. Kromě toho některé ženy pracují, mají malé děti, jiné mají zase vnoučata, o která se starají, některá má nějaké to zdravotní trápení a tak je mi jasné, že dát dohromady setkání třeba i někde „na půl cesty“ by bylo komplikované, skoro až neuskutečnitelné. Ale nevzdávám to a hledám možnosti, jak se setkat aspoň ve dvojici. A proto, když jsme se s manželem chystali na výše uvedené setkání, hned mě napadlo, že bych se (možná) mohla setkat aspoň s jednou chytrulkou, která v místě setkání bydlí a která je mi z diskuzí sympatická. Proto jsem do diskuze napsala o naší plánované cestě a čekala jsem na reakci. Ta přišla skoro obratem a byla přesně taková, v jakou jsem doufala.

Potom už stačilo jen pár soukromých zpráv, v kterých jsme si dohodly místo a čas setkání. Od té chvíle jsem se na cestu těšila ještě víc. Byla jsem si na 100 % jistá, že se hned poznáme, vždyť jsme viděly ve fotoalbu navzájem své fotky. Moje internetová kamarádka přišla na setkání přesně v dohodnutou hodinu a přivítaly jsme se, jako bychom byly staré známé, které se setkávají už roky. Strávily jsme spolu v příjemném rozhovoru a při skleničce vína zhruba hodinku a vím, že bychom si měly o čem vyprávět ještě velmi, velmi dlouho, kdybychom neměly i jiné povinnosti. I když nerady, musely jsme se rozloučit, ale slíbily jsme si, že když se naskytne příležitost, opět se sejdeme.

Tak se tedy částečně splnilo mé přání a poznala jsem osobně aspoň jednu internetovou kamarádku a doufám, že časem se snad setkám s některou další. Vždyť člověk nikdy neví, kam ho cesty života zavedou. Tímto chci poprosit všechny svoje kamarádky, aby mi v případě cesty do mého bydliště (ty, se kterými se setkávám na diskuzích, vědí, kde bydlím) či okolí, daly dopředu o své cestě vědět a já slibuji, že si najdu čas, abychom se mohly setkat a poznat se osobně. Už teď se těším na další možné setkání.