Léto - čas jahodLéto - čas jahod Čas malinČas malin Rybízová marmeláda - nejoblíbenější receptyRybízová marmeláda - nejoblíbenější recepty Bílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chutiBílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chuti
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 20.07. 2018
Dnes má svátek Ilja
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Aviváž

23. 11. 2013 | Vaše příběhy

Jako studentka na střední škole jsem se rozhodla si přes letní prázdniny přivydělat nějakou tu korunu. Se svou spolužačkou jsme si našly brigádu v jedné nedaleké samoobsluze. Dokonce jsme měly to štěstí, že jsme pracovaly na stejnou směnu. V pátek jsme dokonce zůstávaly při odpolední směně samy v celé prodejně, kterou jsme i zamykaly.

Práce nás bavila a my se těšily na to, co si za vydělané peníze koupíme. „Rtěnku, halenku, svetr,“ básnila kamarádka Martina. „A ty?“

„Já, já si taky určitě něco koupím,“ řekla jsem. „Ale nejdřív chci mámě koupit tu zahraniční aviváž.“

V té době, kdy jsem studovala, se hranice teprve otvíraly a vše, po čem jsme coby mladé holky toužily, bylo k dostání pouze v Tuzexu. Tak, jako zmíněná aviváž. V běžném obchodě byla jen obyčejná, nekvalitní.

Zákazníků ve večerních hodinách v pátek ubylo. Nakonec jsme s Martinou zůstaly na prodejně samy.

aviváž„To je ale božský klid,“ řekla Martina. Už jsme se chystaly zavírat, když do prodejny vstoupil ještě jeden muž. Pozdravil, rozhlédl se a celý udýchaný prosil: „Děvčata, mám k vám jednu velkou prosbu.“

“Jakou?“ byly jsme jedno velké ucho.

„Cestoval jsem ze zahraničí a na hranicích mi zůstalo plné auto, naložené až po střechu zbožím. Nějak jsem si to špatně spočítal a došel mi benzín. Nemůžete mi půjčit dvě stovky?“ řekl.

Martina jen zírala, ale já jsem se zeptala na rovinu: „A to nám chcete tvrdit, že máte plné auto zboží a nemáte dvě stovky?“

V té době bylo ale dvě stě korun dost velkým majetkem. Za dvě stovky se dalo pořídit celkem dost věcí.

Pán nám začal líčit, jak se mu podařilo nakoupit slušné zboží za dobré peníze. Nakonec vytáhl štůsek potištěných papírků.

„Dívejte, mám tady šeky skoro za milion, ale ty na benzince neberou,“ strčil nám papírky pod nos. Dívaly jsme se na papírky a pán dodal: „Kdybyste mi půjčily dvě stě korun, dal bych vám každé šek na tisíc jako záruku.“ Už jsem chtěla přikývnout. Vyměnit stovku, která by připadala na mě, za tisícikorunu se mi zdálo jako dobrý obchod. Nakonec jsem ale váhala, zda šek není falešný. I Martina měla asi stejné myšlenky. „A co kdybyste si ten šek rovnou vyměnil za peníze v bance?“

„Jenže já nemám čas. Navíc banka už bude zavřená.“

Pán se nám prošel po prodejně, a pak řekl: „Tak víte co? Já vám klidně za to, že jste mi půjčily, nechám každé zboží za dvě stovky. Ty dvě vám vrátím a ještě si dohromady vyděláte čtyři sta. Mám tam rtěnky, řasenky, spreje, parfémy, krásné sukničky i náušnice.“ Vyjmenoval vše, po čem jsme toužily. Martina kývala, že souhlasí. „Pojď, každá dáme stovku a pak si vybereme hromadu kosmetiky a hadrů,“ šeptala ke mně. Ale mně se najednou štědrost neznámého příchozího zdála podezřelá. O to víc, že se pořád rozhlížel, jako by hlídal, aby do prodejny nikdo nepřišel. „Víš, co to je sto korun?“ ptala jsem se, jako bych pochybovala o tom, že kamarádka umí počítat.

Pán pak dodal: „A mám v autě i krásné ubrusy a zahraniční aviváž!“

„Aviváž?“ polkla jsem.

„Jo, aviváž.“

Tak jsme to riskly. Každá jsme vytáhla z peněženky peníze. Já stokorunu, Martina padesát a zbytek si musela půjčit z pokladny.

„Stejně to tam hned vrátíte,“ řekl muž, dal nám každé jeden potištěný papírek, vzal peníze a zmizel. Ještě mezi dveřmi prodejny dodal: „Natankuji, a jsem zpět.“

Uběhla hodina, a muž se nevracel. Už dávno měla být prodejna zamknutá a my doma.

„Sobě rtěnku, sestře rtěnku, a mamce chci sprej,“ mumlala Martina. „A ty?“

„Já zatím chci, aby se ten chlap vrátil a dal nám naše peníze zpět,“ řekla jsem nervózně. Blížila se noc, ale chlapík se stále nevracel. Šla jsem zamykat prodejnu.

„A co naše rtěnky a peníze?“ ptala se Martina.

„Když bude chtít, přinese je zítra,“ mumlala jsem a už dávno tušila, že jsme naletěly podvodníkovi. 

Pán se nevrátil ani následující týden. Jak jsme posléze zjistily v bance, ony šeky byly taky falešné. Peníze, které jsme si pracně vydělaly, jsme z velké části nechaly rafinovanému podvodníkovi. Rtěnky i aviváž musely počkat.

Nejdřív jsem se za příhodu styděla a nikomu ji nechtěla říct. Dnes se jí už jen směji.


pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
Moc pěkně napsaný článekSmajlík

Obrázek uživatelky
profil
mně by to naštvaloSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
za komentáře. Právě tu byla Ivona, tak jsem jí to dala číst. "Na to jsem už skoro zapomněla, a jaký jsem na toho chlapa měla vztek.", řekla mi. Jo, dnes jsou podvodníci na běžném pořádku, tehdy začínali.
Obrázek uživatelky
profil
Ano pravdivý příběh. Připomělo mi to letošní jedno odpoledne na chalupě, kdy se stavila jedna prodavačka z masny, tč na mateřské dovolené. Jela od maminy domů do vedlejší vsi a jestli by ji můj muž nepůjčil 100 korun. Vola na mne zda bych mu ji nepřinesla. Neměla jsem jen 200stovku a v drobných 90 Kč. Neměla jsem chuť děvčeti dávat nic, prý to potřebovala na benzín, stěhovala se do města. Jasně, muž se slitoval a dal ji ty 200. Do dnešního dne je už neviděl,ani paní. Pro dobrotu na žebrotu.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Zase pěkný článek.Smajlík
Myslím, že zvlášť dříve, kdy nebylo podvodníků tolik jako dnes, by nás ChŽ naletělo plno, já tedy určitě.Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.



NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles