Běhání všechny chmury zahání aneb 5 mýtů o běhu

Blížící se léto vybízí nejen k dovoleným, ale také k aktivnímu odpočinku. Sport je v Česku velmi populární. Platí to zejména o nadšených fanoušcích na stadionech či u televize. S aktivním pohybem už je to horší. Podle iniciativy Všeho s mírou pravidelně několikrát v týdnu sportuje jen 20 % Čechů. Lidé se u nás nejraději projedou na kole, zaplavou si nebo si jdou zaběhat. Přesto, že si řada lidí myslí, že to není žádná věda, často může dojít při běhání k vážným úrazům. O běhání ovšem panuje řada až úsměvných mýtů.

Mýtus č. 1: Běháním nalačno více zhubnu.

Zhubnout lze jen spalováním tuků, a to nejlépe anaerobním sportem. K tomu je zapotřebí cukr. Pokud jde tedy někdo běhat nalačno, zásoby energie rychle dojdou a může snadno dojít až ke kolapsu organismu. I vytrvalostní běžci, kteří mají dostatečné zásoby jaterního a svalového glykogenu, potřebují na delších tratích doplňovat nejen pitný režim, ale také cukry. Uběhnout bez toho třeba půlmaraton by bylo nemyslitelné.

Mýtus č. 2: Běhání ničí klouby.

Pokud má někdo výraznou nadváhu, pak je to pravda. U ostatních jedinců je ale běh pozitivní, protože posiluje svalstvo, vazy a tím zpevňuje klouby. Pro tělo je pohyb nezbytný, a pokud se mu věnujeme pravidelně a přiměřeně, organismus to jen uvítá. Je ovšem nesmysl bez tréninku začít běhat dlouhé tratě. Důležité také je se správně zahřát a protáhnout, a to nejen před během, ale i po něm.

Mýtus č. 3: Běh není pro každého.    

Řada lidí si myslí, že běhání je pouze pro mladé, zdravé lidi plné energie. Opak je pravdou. Pokud se člověk nepřepíná, začít s běháním lze v jakémkoliv věku i bez předchozí kondice. Je vhodné zejména volit pomalejší tempo, zařazovat přestávky nebo střídat běh s chůzí. Začátky jsou pochopitelně těžké, ale pokud člověk vytrvá, sport posílí nejen tělo, ale i ducha.

Mýtus č. 4: Čím více se při běhu potím, tím lépe.

Domnívat se, že pocení automaticky znamená hubnutí, je nesmysl. K silně vžitým mýtům patří se na běhání co nejtepleji obléct. O shození přebytečných kil nerozhodují vrstvy oblečení, ale tepová frekvence. Když se někdo zbytečně teple obleče a jde běhat, riskuje přehřátí organismu a jeho případný kolaps.

Mýtus č. 5: Když běhám, můžu jíst, co chci.

Tenhle mýtus neplatí jen u běhání, ale prakticky u jakéhokoliv pohybu. Za jednu hodinu běhu spálí průměrný člověk přibližně 2300 kJ, což odpovídá jednomu cheesburgru s malými hranolky. Každý by si měl uvědomit, že příjem energie z jídla musí odpovídat jejímu výdeji. Lidé mají ovšem pocit, že když chvíli sportují, mohou si pak dopřát cokoliv a v neomezené míře. To pak vede k frustraci, protože i pravidelně sportující člověk, který si nehlídá jídelníček, může dokonce tloustnout.

Mýtus č. 6: Při běhání raději nepít!

Je fakt, že toto dříve skutečně trenéři radili. Zdravotní studie už ovšem dnes prokázaly, že to byl omyl. Tělo tekutiny potřebuje před sportem, při něm i potom. Nedostatek tekutin při sportu může dokonce významně ovlivnit i výkonnost. Už dvouprocentní dehydratace těla způsobí snížení atletického výkonu o 10 procent. Pokud má tělo málo tekutin, snižuje se rovněž hladina serotoninu důležitého pro nervový systém. Žíznivý člověk se tak hůře soustředí, bývá unavený a podrážděný. Ideálním základem pitného režimu při každém sportu je pramenitá voda.