Ben a poštovní příhoda

Svého Bena mám už od štěňátka. Nyní má už dvanáct a půl roku, je to ale stále štramák. Je vitální, veselý a hlavně zdravý. Dokonale jsme se sžili, o čemž svědčí i má příhoda.

Jako vždy jsem šla zaplatit byt. Platím ho přes SIPO na přepážce pošty ze zvyku a také proto, abych nemusela v případě, že potřebuji uvést někde platby za byt, předkládat výpis ze svého bankovního účtu. Právě proto jsem si také zřídila Zákaznickou kartu, díky které mám určitou slevu na platby.

Vyšla jsem před dům a uvědomila jsem si, že slevovou kartu jsem nechala doma. Ben si to ale už zamířil směr pošta, protože právě v tomto období v blízkosti pošty v jednom z domů bydlí hárající fenka. Vždy, když některá z fenek v našem okolí má toto kritické období, Ben se při našich venčících procházkách ode mne vzdálí, aby prozkoumal, co mu fenka na místě zanechala. Tak tomu bylo i nyní. I když jsem Bena volala, že se vracím, ohlédl se a šel dál směr voňavé území. Beník je už natolik sžitý s mými způsoby života, že vím, že i kdybych na poštu už nešla, brzy se vrátí sám k našemu vchodu. A tak jsem šla pro kartu sama. Došla jsem k poště, kde Ben seděl a čekal. Tentokrát zůstal venku, i když má jako VIP pes vstup na naši poštu povolen. Vždyť tam také chodí se mnou od štěněte. Přišla jsem k přepážce a paní obsluhující přepážku se na mě usmála:

„Jé, my tady měli před chvilkou vašeho pejska!“

Musela jsem se smát. Tak on mě už hledal! Ben má ve zvyku, když se náhodou někde zdrží a neví, kde jsem, obejít poštu a všechny obchody, které často navštěvuji. Hospody a obchody, do kterých nechodím, automaticky vynechává. Poslední dobou do okruhu zařadil také jeden bankovní subjekt, protože i tam jsem poslední dny měla hodně vyřizování. Jedná velmi analyticky. Jeden čas pracovala má známá v butiku nedaleko mého bydliště. Denně jsem ji v práci navštěvovala i s Benem, který vždy v parných dnech dostal misku vody, lehl si před obchůdek a čekal…na podrbání, na pěkné slovo i na to, až půjdeme dál. Když se Ben náhodou při procházce ztratil, přišel zkontrolovat také butik a mou známou, jestli nejsem tam.

Butik byl ale brzy zrušen, a na jeho místě vznikla sázková kancelář. Nesázím a do sázkových kanceláří nechodím. Ben, když mě ztratí z dohledu, od této chvíle prostory, kde býval butik, vynechává. Ví, že tam už nechodím!

Paní z pošty mi dále vyprávěla, jak v ní hrklo, když Bena viděla u přepážky.

„Myslela jsem si, že jste někde zkolabovala a pejsek přišel žádat o pomoc,“ vyprávěla.

Ani jsem netušila, že si mě tak dobře pamatuje a dokáže k psovi přiřadit páníčka.

Tak už jsem klidná. I kdyby se mi někdy v budoucnu něco stalo, Ben půjde a přivede pomoc. Třeba paní od přepážky…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10