Bércový vřed je definován jako ztráta kožní tkáně, která může zasahovat různě hluboko do tkání podkožních. Jde o porušení souvislosti kůže, které se může stát vstupní bránou infekce do organismu a komplikovat další průběh onemocnění. Bércový vřed je chronická rána, objevující se nejčastěji v dolní třetině bérců.

Hojí se tvorbou nové tkáně, proto je doba hojení dlouhá,  individuálně podmíněná příčinou onemocnění a rozsahem poškozené tkáně. Bércový vřed bývá často provázen mnoha nepříjemnými subjektivními příznaky, mezi nimiž dominuje bolest.

Jaký je výskyt bércového vředu a jeho důsledky?

Bércový vřed patří mezi onemocnění, která v poslední době zaznamenávají vzestupnou tendenci výskytu, což souvisí s prodlužujícím se věkem populace a nárůstem civilizačních chorob.

Co je příčinou bércového vředu?

Bércové vředy mohou být zapříčiněny zevními vlivy – fyzikálními inzulty (poranění, teplo, chlad, tlak apod.), chemickými příčinami (kyseliny, louhy, umělá hnojiva, léky, rostlinné extrakty) nebo infekcemi (růže, kožní tuberkulóza, hluboká plísňová onemocnění). Daleko častěji jsou bércové vředy způsobené příčinami vnitřními, mezi které patří: žilní poruchy (křečové žíly, zánět hlubokých žil), tepenné poruchy, poruchy mízního systému, onemocnění látkové výměny (cukrovka), onemocnění nervového systému (roztroušená skleróza, postižení nervových provazců), onemocnění autoimunní a kožní nádory. V procentuálním vyjádření největší část tvoří bércové vředy žilního původu, podstatně menší část vředů má tepennou příčinu, za nimi pak následují vředy diabetické a zbývající malé procento má příčinu jinou. V mnoha případech, zejména u starších nemocných, je příčina bércového vředu kombinovaná.

Určení příčiny je základním předpokladem správné diagnózy a úspěšné léčby. Často pouhé zhodnocení bércového vředu pohledem, jeho lokalizace, velikost, charakter spodiny a kožní změny v okolí, mnoho napoví o příčině, vývoji a prognóze onemocnění.

Jak se bércový vřed léčí?

Léčba bércového vředu musí být zaměřena na příčinu onemocnění a momentální stav rány – na vzhled spodiny bércového vředu, na jeho velikost, hloubku, umístění a změny v okolí. Vzhledem k těmto okolnostem musí být každý případ posuzován individuálně. Léčba bércového vředu, má-li být úspěšná, musí mít komplexní charakter, tzn. péče musí být zaměřena na organismus jako celek. Komplexní péče zahrnuje léčbu místní, celkovou a fyzikální.

Jaké jsou možnosti místní léčby?

Místní léčba bércového vředu zahrnuje v současné době dvě používané metody – „klasickou“ (konvenční, tradiční) a „moderní“, která je založena na principu vlhkého hojení ran.

Jak postupovat při ošetřování bércového vředu?

Při každém převazu bércového vředu provedeme nejdříve pravidelnou hygienu rány.
1. vřed osprchujeme vlažnou vodou shora dolů
2. okolí vředu osušíme měkkým ručníkem
3. na vřed přiložíme hydrofilní gázu smočenou v roztoku, který je určen k obkladům
4. obklad necháme působit cca 20 minut
5. v případě, že se v okolí bércového vředu tvoří šupiny se zbytky mastí, přiložíme na okolní kůži olejový obklad, při kterém dojde ke změkčení a snadnému snesení šupin
6. v případě léčby bércového vředu „klasickou“ metodou se ošetří okolí rány zinkovou pastou nebo zinkovým olejem, případně jiným prostředkem, aby kůže byla chráněna proti nežádoucím účinků sekretu z rány a mastí, které se na ránu přikládají
7. ošetří se vřed – mast se nanese přímo na spodinu vředu nebo se vřed překryje jednovrstevnou gázou, na kterou se aplikuje mast určená k ošetření, a to tak, aby pronikla přes gázu na spodinu vředu
8. přiloží se vícevrstevné čtvercové krytí z hydrofilní gázy
9. provede se fixace hydrofilním obinadlem
10. při použití moderního krytí není většinou potřeba přikládat hydrofilní gázu, stačí je fixovat hydrofilním obvazem
11. u bércového vředu žilního původu se navine kompresivní obinadlo

Intervaly převazu určí lékař podle charakteru spodiny bércového vředu, intenzity mokvání a typu prostředku určeného k ošetřování. Ne vždy platí představa, že čím častější převaz, tím lepší hojení.

Jaká jsou preventivní opatření?

K preventivním opatřením patří především odstranění příčiny a rizikových faktorů nebo jejich kompenzace. U bércového vředu žilního původu může nemocný předejít opakovanému vzniku pravidelným nošením kompresivních obinadel nebo punčoch. Tato součást preventivních opatření proti opakování „bércového vředu“ má klíčový význam.

Dále je třeba záměrně se vyhýbat účinkům tepla – pobytu na slunci, v saunách apod. Častým dotazem bývá také otázka ohledně možného pobytu u moře. Pobyt u moře a koupání nejsou kontraindikovány, při slunění na pláži je třeba si krýt dolní končetiny slunečníkem nebo osuškou a při koupání v moři použít jako krytí rány některý z moderních, pro vodu nepropustných krycích prostředků určených k léčbě bércového vředu. Dalším preventivním opatřením je pohybová aktivita, procházky, sporty, rehabilitační gymnastika a cvičení. K významným preventivním opatřením patří vyvarování se dlouhodobému stání a sezení.

Velkou pozornost je třeba věnovat správnému oděvu a obuvi. V žádném případě nejsou vhodné ponožky či podkolenky se škrtícím okrajem, který zvyšuje městnání krve v dolních končetinách. Při výběru obuvi se doporučují pohodlné boty s kulatou špičkou na nižším a širším podpatku. Do komplexu preventivních opatření patří také boj proti obezitě a udržování optimální tělesné hmotnosti. Při léčbě bércového vředu jakéhokoliv původu je zákaz kouření, zejména u vředů tepenné příčiny. Recidivám bércového vředu je také třeba předcházet pravidelnou péčí o kůži bérců. Kůži je třeba ošetřovat zvláčňujícími krémy, které zabrání suchosti kůže a tvorbě trhlin.