Bezpečná dovolená u moře

„Vidíš, že to je bezpečná dovolená,“ usmíval se přítel, protože já ten rok chtěla jet k nám na hory, a ne do zahraničí.

Pokoj byl ale útulně zařízený a k moři na pláž jsme to také neměli příliš daleko. Nakonec jsem si dovolenou skutečně užila. Chyběly už jen tři dny do návratu domů, a proto jsme se vydali do města, nakoupit drobné suvenýry, ať máme blízké po návratu čím podělit. Do města jsme jeli autobusem, a zpátky jsme chtěli jít pěšky. Moc jsme toho v ulicích města nenakoupili. Neměli jsme už moc peněz a vše bylo na naše poměry drahé. Přesto jsme ale pár drobností zakoupili. Jenže, přítel se mi v ulicích města nakonec ztratil. Chodila jsem po městě a hledala ho, nakonec jsem se ale rozhodla jít zpět do hotelu. Tam přítel trefí a jistě, když zjistí, že mě nemá po boku, přijde také tam.

Dorazila jsem do hotelu. Přítel tam ještě nebyl. Čekala jsem nejdřív na pokoji. Po zhruba hodině jsem se začala nudit a vycházela jsem občas na chodbu hotelu zjistit, jestli se můj protějšek už nevrací.

Na pláž jsem jít nemohla, tam jsem nechtěla být sama a přítel si, jak jsem zjistila, zapomněl klíč od pokoje na nočním stolku, takže by ani nevěděl, že jsem u moře. Chodila jsem po hotelové chodbě a sešla jsem dokonce i do přízemí hotelu. Opřela jsem se zády o automat s prezervativy. Pak jsem si všimla červeného světla, které svítilo na ovládacím panelu. Automat byl rozbitý. Jen tak z nudy jsem na automatu naťukala čtyři náhodně vybraná čísla. Automat měl totiž číselnou klávesnici, na které se dalo navolit požadovaný druh a balení pánské ochrany. V automatu to zarachotilo a mně vypadla krabička s ochranou a přitom jsem zaslechla dopad mince. V přihrádce pro vrácení peněz byla mince v místní měně, tenkrát to byla zhruba hodnota jednoho dnešního eura. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli mě někdo nevidí, a krabičku jsem schovala do levé kapsy, minci do pravé.

Zkusila jsem znovu navolit stejnou číselnou kombinaci, v automatu opět zarachotilo a vypadla krabička s mincí. Nechápala jsem, proč zboží i mince padají, ale docela se mi to zamlouvalo.

Po chvíli jsem stála u automatu s kapsou naditou kondomy a docela slušnou částkou peněz v druhé kapse. V automatu ale stále bylo ještě nějaké zboží. A tak jsem si zašla odlehčit do patra do našeho pokoje a s prázdnými kapsami jsem se po chvíli opět vrátila k automatu.

„Určitě to už nebude fungovat. Byla to nějaká náhoda.“ S takovými myšlenkami jsem stanula před automatem. Opět jsem navolila číselnou kombinaci a opět byla odměněna zbožím i penězi. Několikrát jsem ještě odběhla do pokoje odlehčit si, a automat byl prázdný. Měla jsem bezmála sto mincí v místní měně. V tu chvíli vrazil utrmácený přítel do našeho pokoje.

„Zlato, ty ses mi ztratila. Hledal jsem tě v ulicích, a nakonec se vydal zpět do hotelu. Nevím, jak se to mohlo stát, ale zabloudil jsem. Ani nevíš, kolik toho mám v nohách.“ Přítel se chtěl už skácet na postel, když se zarazil. Jeho pohled padl na stoleček, který se zcela ztrácel pod hromadou kondomů.

„Ty ses zbláznila! Vždyť jsme tu už jen tři dny, a z toho pouhé dvě noci. A já jsem děsně unavený.“

„Ne, já to nekupovala. Ani bych na to neměla. Ale podívej se tady na to.“ Otevřela jsem zásuvku stolku, v které jsem ukryla téměř sto mincí. Přítel hleděl na poklad.

„Kdes to ukradla?“ zeptal se vážně.

„Pozornost podniku,“ smála jsem se.

Když jsem svému příteli vysvětlila, jak jsem k bohatství přišla, moc mi asi nevěřil, ale protože si neuměl jinak vysvětlit, jak bych k nebývalému majetku přišla, nakonec se s mým vysvětlením smířil.

Za mince z automatu jsme si hned druhý den zašli na parádní večeři, koupili ještě nějaké drobnosti pro rodiče a známé a také sobě jsme koupili krásné stříbrné náramky na ruku, které nám navždy připomínají onu zahraniční dovolenou.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10