Bílá hůl a její využití nevidomými

Donal Schuur ji prosadil jako viditelný znak pro nevidoucí. Používání hole osobami s poškozeným znakem bylo běžné už v biblických dobách, kdy slepci používali pasteveckou hůl jako pomocný prostředek pro osamělého poutníka.

V průběhu celé historie narážíme na zmínky o používání hole nebo klacku, který měl zajistit bezpečný pohyb osob s poškozeným zrakem. Nicméně až po První světové válce se hůl, jak ji známe dnes, prosadila pro použití nevidomými.

První speciální předpis ohledně používání bílé hole byl vydán v prosinci roku 1930 ve městě Peoria ve státě Illinois. Tento předpis propůjčoval nevidomým chodcům ochranu a právo projít, pokud měli v ruce bílou hůl.

Lions clubs internacional na svém sjezdu v roce 1931 konaném v Torontu v Kanadě určil bílou hůl jako ochranný prostředek pro nevidomé. V roce 1935 reportér detroitského deníku jménem Jack Little napsal článek o bílé holi do jedněch malých novin v Ohiu.

Donald Schuur, právník a člen zmíněného klubu, prosadil bílou hůl v Michiganu za viditelný znak pro slepce. Sepsal městské nařízení pro Detroit, jež bylo schváleno 25 února 1936, v němž byla bílé holi přiznána tato funkce. Aby podpořil toto nové nařízení, zorganizovalo se ve městě veřejné shromáždění a slepcům byly rozdávány bílé hole.

Následujícího roku sepsal Donal Schuur návrh předpisu, který pak prosadil do státní legislativy. Předpis zaručoval člověku s bílou holí ochranu, když se procházel po ulicích daného státu.

Tento předpis byl ve formě zákona podepsán guvernérem Frankem Murphym v roce 1937. První veřejné vyhlášení Bílé hole guvernérem státu Michigan se odehrálo téhož roku.

Během Druhé světové války byl značný počet slepých veteránů poslán na rehabilitaci do nemocnice pro veterány ve Valley Forge Veterans v Pennsylvánii a do nemocnice v Nines v Illinois. Doktor Richard Hoover zde rozvinul metodu „dlouhé hole“.

Tato hůl byla delší než původní malá hůl a stala se tak lepším pomocníkem při chůzi a hlavně při bezpečném a samostatném pohybu slepého veterána. Byla jakoby prodlouženou paží dané osoby a sloužila k odhalování objektů pod úrovní pasu.

Výcvik v orientaci a pohybu s dlouhou holí se legalizoval a provádí se v rehabilitačních centrech a školách pro slepé.

Od vydání prvního zákonu o bílé holi v roce 1937 se uskutečnilo několik revizí. Jedním z důležitých dodatků bylo používání vodícího psa, další změna zase zrušila povinnost zvednout bílou hůl před vstupem do křižovatky.

Po podepsání prvního zákonu o bílé holi se členové Lvího klubu v Michiganu rozhodli rozvíjet program bílé hole na státních základech.

Určili výbor bílé hole, který měl propagovat používání této pomůcky a poučovat veřejnost o zákonu o bílé holi.

Příslušná literatura byla rozeslána do škol, na policejní okrsky, do kostelů, atd. Rozhlasové stanice, noviny, ministři a školní inspektoři, ti všichni přijali tento program za svůj a spolupracovali s vedením Lvího klubu.

Výbor vypracoval program, jehož prostřednictvím mohli členové Lvího klubu vybírat peníze na nákup bílých holí, které pak byly darovány nevidomým, ustanovil také Týden bílé hole. Zmenšená bílá hůl se stala symbolem úsilí Lvích klubů zvyšovat veřejné povědomí a odpovědnost veřejnosti za ochranu lidí s  poškozeným zrakem.

Zdroj: SOS

Gabriela Straková

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10