Bosá chůze prospívá chodidlům i celému tělu

Podle studií vstupuje do první třídy až 95 procent dětí s deformitami nohou, nejčastěji plochými chodidly. Propadlou klenbu nebo vbočený palec má kolem poloviny dospělých. Důležitou prevencí je podle fyzioterapeutů chůze na boso. S takzvanou bosou obuví by ale měl být člověk opatrný.

Chůze na boso by měla být samozřejmostí od nejútlejšího věku. Přirozenou funkcí nohy je přijímání informací z našeho okolí. Pokud je stále uzavíráme do těsných bot, jejich zdravému rozvoji bráníme. Pokud jsme bosi nikdy nechodili, i v pozdějším věku se rozvoj přirozené funkce chodidla dá dohnat, je ale nutné bosé chůzi přivykat postupně.

Národy, které nenosí obuv, mají nohy při stoji relativně ploché a při chůzi se obě klenby chodidla zvednou. U lidí, kteří nosí celý život boty, je klenba stejná ve stoji i za chůze. Noha kvůli neustálému nošení bot ztrácí svoji původní funkci a obě klenby, příčná i podélná, méně pruží. Boty zde potom působí podobně jako dlahy chodidla a krátké svaly nohy, které jsou blízko kosti, se zapojují do činnosti teprve po zahájení chůze.

U dětí může za výskyt plochonoží předčasné a příliš časté nošení bot, například nošení bačkůrek po celý den, nazouvání botiček v době, kdy děti ještě nechodí, nebo špatně zvolená obuv v době růstu nožních kostí. Vždy je třeba vybírat botičky s atestem zdravotní nezávadnosti České obuvnické asociace, které splňují nároky na ohebnost, prodyšný materiál a tvar se širší špičkou.

Ploché nohy u dětí mohou vznikat také během růstu, kdy kost roste obecně rychleji a pomaleji sílící a rostoucí svaly nohy nezvládají podélnou klenbu držet. Dětská klenba se tvoří do tří let věku, do té doby je naprosto zásadní stimulace chodidla variabilními podněty. V létě je nejlepší nechat dítě, u kterého se nevyskytují závažné ortopedické či neurologické vady, chodit bosé, jak to jen jde, po trávě, v písku, po kamenech. V zimě může doma zkoušet koberec, parkety, dlažbu a další povrchy, které střídají teplo a chlad.

V dospělosti bývá nejčastější příčinou vzniku ploché nohy chronické přetěžování nohou. Propadlá klenba pak může působit fyzické obtíže v celém pohybovém aparátu. Bývá skrytou příčinou křečí v lýtkách, bolesti kolen, kyčlí, hlavy i krční páteře. Faktorem, který jen těžko ovlivníme, je dědičnost či sklon k takzvané uvolněnosti vazů, například při celkové hypermobilitě těla, ke které inklinují více ženy než muži. Plochá noha může být také jednou z fyziologických změn při graviditě. Faktorem, který ovlivnit můžeme, bývá nadváha či nedostatečná stimulace chodidla zapříčiněná skutečností, že nohy máme neustále ‚uvězněné‘ v obuvi, kde nemají dostatek volného prostoru pro přirozený pohyb.

Snadnou pomocí je právě chůze na boso po různorodém terénu. Ideální jsou přírodní terény, jako travnaté plochy, lesní a polní cesty, písek či hlína. Opatrný by měl být bosý chodec na tvrdých površích jako asfalt nebo dlažební kostky. Takzvané bosé stezky, které začaly vznikat v mnoha městských parcích, jsou pro chůzi bez bot lepší volbou než ulice. A stejná doporučení platí i pro takzvané barefoot obutí.