A proto jsem každé úterý a čtvrtek stanula ještě před rozedněním u malého stánku na kraji našeho města. Na místě jsem musela být těsně po třetí hodině ranní, abych stihla převzít denní tisk, roztřídit ho, uložit a otevřít stánek tak, aby první lidé spěchající do práce už měli svůj oblíbený výtisk k dispozici. Tehdy se četlo víc, než v dnešní době. Alespoň tištěná periodika určitě. Neexistoval u nás totiž ještě internet.

Do práce jsem jezdila na kole, protože úplně první autobus, který jel, vyjížděl od nás v době, kdy já už hodinu prodávala. Bylo to hodně stresující, protože jsem byla unavená ze studia a rodiče měli o mě navíc strach. Často mě během dne navštívila maminka, jako že jde „náhodou“ kolem, aby mě zkontrolovala.

V brzkých ranních hodinách se u mého stánku klikatila dlouhá řada zákazníků. Později jsem měla ale také chvilky klidu, které jsem vyplňovala přípravou do školy. Seděla jsem za okýnkem a odříkávala si poučky a někdy jsem dokonce ve stánku usnula. Jednou mě probudilo třískání na okénko. Ve spánku jsem sjela ze židle a hlava mi klesla na štos denního tisku připraveného pod pultem k doplnění. Takto jsem klečela a nebyla z ulice ani vidět, když jsem zaslechla ono zabouchání. V mžiku jsem se napřímila a obsloužila nervózního zákazníka. Pán v klobouku se na mě díval, jako bych právě přiletěla z vesmíru.

„Já si jen odskočila doplnit tisk,“ blekotala jsem a jako důkaz mávala tehdejším Rudým právem, které bylo pod pultem na vrchu velké hromady, na které jsem až dosud spala. S hrůzou jsem pozorovala slinu, která mi na výtisk při spánku ukápla. A tak jsem výtisk odložila stranou a věnovala se zákazníkovi. Až když odešel, podívala jsem se do zrcadla, abych se trochu upravila. V mžiku jsem pochopila, proč byl muž tak vyjevený.

Na čela jsem si mohla zrcadlovým písmem přečíst „Rudé právo“ a pod tím „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Vzpomínáte si, jak tehdejší tisk vypadal? A jak jsem tak spala a mírně se ve spánku zpotila, celý nápis se mi obtiskl na čelo. Vypadala jsem jako nevkusná politická agitace.

Práce při vysoké škole skýtala i jiné problémy. Když jsem nespala v práci, usínala jsem pak často v lavici. Když jsem takto klimbala na přednášce a profesor si toho všiml a vyslovil mé jméno, vyskočila jsem a plácla: „Copak to bude, prosím?“ Takto jsem totiž oslovovala své zákazníky.

Jeden z nejhorších zážitků se mi stal jednou kolem poledne. Zákazníci ubyli a já měla zase chvilku volna. Kolem stánku poletovalo velké množství různých papírků a listí, blížil se totiž podzim. Rozhodla jsem se, že zametu kolem stánku. A tak jsem vzala koště, které bylo nachystáno pro tyto účely v koutě. Klíče jsem si nechala uvnitř stánku s tím, že jen zametu těsně kolem, a zase zmizím uvnitř. Proto jsem nechala dveře pootevřené. Zametla jsem a v tu chvíli jsem zjistila, že vítr mi dveře stánku zabouchl. Klíče byly uvnitř, zvenku kulička místo kliky. A tak jsem se rozhodla vsoukat se do stánku okýnkem. Byla jsem tehdy štíhlá a určitě bych se do stánku během chvilky dostala. Když jsem ale vyskočila na parapet u okénka a začala jsem se do stánku soukat, právě v okamžiku, když mě půlka už byla uvnitř a půlka ještě venku, pocítila jsem mírný tah za nohy. V těsném okénku jsem se nemohla ohlédnout, a tak jsem začala křičet. Křičela jsem něco v tom smyslu, ať mě nechají atd.

Jenže… Za chvilku se ozval příslušník tehdejší Veřejné bezpečnosti, předchůdce dnešní policie. Jak jsem později zjistila, toho, že se někdo snaží vlézt do stánku okénkem, si všimla poctivá obyvatelka venčící pejska v okolí stánku. Nelenila a ihned zavolala z telefonní budky, která byla naproti v ulici, VB. Vše se nakonec objasnilo, ale já měla z ostudy kabát. Zvláště ve chvíli, kdy i má vedoucí musela dosvědčit, že jsem skutečně studentkou vykonávající brigádu právě v onom stánku.

Brigádu jsem vykonávala ve stánku téměř rok a přinesla také milé a příjemné zážitky.

Nakonec jsem školu bez problémů ukončila a i já mohla nastoupit do povolání na plný úvazek. Přesto moc ráda vzpomínám právě na svá studentská léta.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10