Brtnice - malebné městečko nedaleko Jihlavy

Jako malá jsem tímhle městečkem projížděla často, ale nezanechalo na mně nějaký zvláštní dojem. Asi před dvěma roky jsem znovu projížděla s kamarádkou do Třebíče a to malé opravené náměstíčko na mě udělalo dojem. Tak sem si někdy uděláme výlet. Uteklo hodně dní a já se toulala na svých výletech v daleké cizině. A najednou jsem si vzpomněla, vždyť jsem chtěla kouknout, co v té Brtnici je k vidění.

Pomohl mi strýček Google a já tomuto městečku propadla a chystala se na výlet. Kamarádka zprvu neměla moc zájem, ale pak podlehla mým „nátlakům“ a jedné deštivé soboty jsme vyrazily. Co je tam k vidění, ptá se kamarádka – jenom nějaký rozpadlý zámek. Tak na ten zapomeň, ten je bohužel zavřený.

Ale… a začínám jí vykládat o velikánovi, který se v Brtnici narodil… Josef Hoffman – architekt, který je spíše znám v Rakousku a u nás se na něho zapomíná. Na náměstí stojí jeho rodný dům – ten byl již postaven kolem roku 1500, ale až v roce 1870 se zde Josef narodil. Otec byl mnoho let starostou tohoto městečka, takže malý Josef vyrůstal v dosti zámožných poměrech. Studoval na německém gymnasiu – dosti neúspěšně, moc ho to nebavilo. Zaujalo mě, že tu studoval i Adolf Loos – jen připomínám Müllerova (Loosova) vila v Praze. Nakonec se učí ve stavitelství a následují renomovaná škola ve Vídni, studijní cesta do Itálie – a úspěchy se dostavují.

Brtnice V rodinném domu nás vítá sympatická průvodkyně – jsme tam samy, tak se nám věnuje. Krásný baráček, kde to na vás dýchá a dovedu si tam velmi dobře Josefa představit, když tam jezdíval na letní byt se svými sestrami. Pouští nám dokumentární film o Josefu Hoffmanovi, který trvá něco přes hodinu, ale dozvíme se tu vše o tomto jedinečném pánovi.

Tak jen něco z jeho staveb: snad nejznámější je palác pro Adolfa Stocleta v Bruselu, který byl v roce 2009 zapsán na seznam UNESCO. Je to pár měsíců, co jsme byly v Bruselu a bohužel o tomto dílu jsem nevěděla, určitě bychom tam s kámoškou zašly, i když dovnitř se nesmí – je v soukromých rukou. Další jeho díla: dům pro hosty hutí Poldi v Kladně, venkovský dům v Koutech nad Desnou pro bankéře Otto Primavesiho, vila pro Sigmunda Berla v Bruntále, pro Rakousko navrhl řadu výstavních pavilonů pro různé Mezinárodní výstavy, atd.

Trávíme tady hodně času – nenavrhoval jen vily, ale i sklo a nábytek. Některé originály jsou tu vystavené a jsou nadčasové, hned bych je doma využila.

Zajdeme se podívat ještě na místní hřbitov, kde jsou pohřbeni jeho rodiče – jen nevíme, kam - na Horní nebo Dolní hřbitov? Ptáme se - je to na Dolním – z kopce dolů. Krásný náhrobek, který také navrhl Josef pro své rodiče.

Jdeme na oběd do radniční restaurace a pak se zastavíme v Infocentru. Zámek – ten je otevřen.

Jak to – na netu je napsáno, že je zavřen. To je fajn – vyrážíme do pořádného kopce. Po dešti ani památky – slunce zase pálí. Podívej, vždyť ten zámek nevypadá tak špatně – vcházíme do krásného areálu a zjišťujeme, že jsou tam byty – tak to jsme asi špatně. Zjišťujeme, že je to opravený Paulánský klášter a zámek je schovaný za zámeckou zahradou – a bohužel je opravdu ve špatném stavu. Nicméně se provádí – vstup 10,- Kč – není to nějak málo? Dnes je svátek, tak je výjimka – jinak stojí vstupné 80,- Kč.

Prohlídka trvá hodinu a padá na nás smutek – je totálně zdevastovaný. Průvodkyně nás provádí po prázdných vybydlených místnostech a říká, kde asi co bylo. Muselo to tu být opravdu nádherné, když odsud odcházel v roce 1945 poslední italský rod Collalto a San Salvatore, který zámek vlastnil. A nyní – spadá nám všem čelist – tak tohle jsem nečekal, říká jeden pán – jsme v Sále vjezdů. Nádherná plátna – panovníci, císaři, kteří Brtnici kdy projížděli a zastavili se na zámku. Na jednom obraze je i malá Marie Terezie, která zde se svým otcem Karlem VI. také pobývala. Hlava mi to nebere, jak tento sál přežil ta období, kdy tu bývaly kanceláře a jiné instituce.

Uteče ještě hodně vody v řece Jihlavě pod zámkem, než se z tohoto zámku vyloupne skvost – držíme palce, ať to jde trochu rychleji.

Vracíme se do Infocentra – kamarádka si všimla, že dnes tam končí výstava fotek Evy Pilarové – máme rády její fotografie – hlavně ty z Nové Světa. Pracovnice se diví, já jsem si říkala, proč se neptáte na tuto výstavu? Ani si asi neuvědomila, že my jsme sem přijely kvůli něčemu jinému. Nicméně fotografie byly nádherné, i ten Nový Svět tam byl.

Stíháme ještě cukrárnu a jdeme na autobus.

V Brtnici je ještě mnoho jiných památek – Židovský most, nádherná renesanční radnice, kostely, ale ty jsou zavřené – nu v dnešní době se nedivíme… atd. Kdo to máte blízko jako my, vydejte se do tohoto krásně opraveného městečka – z Jihlavy je to jen 15 km.

Jo a v Jihlavě nás chytla průtrž mračen, takže jsme důkladně promokly, ale to nám nevadilo. Zážitky z celého dne nám vystačí na dlouho, než se zase někam vydáme.

Hanaj - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete