Moje snažení se zahradami

Po své babičce jsem získala zálibu v pěstování kytiček. Když jsem se vdala, bydleli jsme s mužem nějakou dobu právě s ní a společnými silami jsme se starali o její zahradu. Babička převážně o její milované květiny, my pěstovali hlavně brambory a zeleninu. Mohla jsem si  řezat květinky do váz a babička měla k dispozici výpěstované brambory a jinou zeleninu. Babička mi předávala dobré rady jak co sázet, zalívat, kdy správně utrhnout kytičku, aby dobře a dlouho vydržela ve váze...    

Když jsme se odstěhovali do okresního města, do paneláku, snažili jsme se vypomáhat dále na zahradě. Moje mamina sice na ni chodila, ale bolavá záda jí neumožňovala se všemu plně věnvat a babičce již ubývaly síly. Muž měl v rodné vsi chalupu po prarodičích a panelák ho v létě doslova ubíjel. Pomaličku začal opravovat  rozpadající  se komín, pak vybetonoval podlahu. Postupně jsme si nastudovali, jak opravit dobový nábytek, aby nám dál sloužil. Sehnali jsme si postele, vyřazené koberce, které tam bohatě stačily. Opravila se stará kachlová kamna. Dříve byla udělaná před chalupou zábrana na urovnání dřeva, aby se pro něj v zimních měsících nemuselo daleko chodit. Podepsal se na ní již zub času, tudíž se rozebrala a dřevo přerovnalo do kůlny, kam se chodilo přímo z chodby v chalupě.

Tím začalo naše víkendové ježdění na chalupu a mě nenapadlo nic jiného, než začít budovat vlastní zahrádku. Potřebovala jsem vydatnou pomoc  muže, vzhledem k těžké, jílovité hlíně. Každý týden jsem mohla nechat ruce na okopávání kořenové zeleniny. Nedalo se jinak, hlína byla vždy slitá a udusaná. Dávali jsme na zahrádku i brambory, využívali hnůj od králíků a snažili se postupně půdu zúrodnit. Šlo to velmi pomalu, ale dařilo se a postupně se mi lépe okopávalo a úroda byla stále lepší. Postupem času se naše snažení dělilo na úpravy chalupy uvnitř i na úpravu břehu za chalupou, kde jsme začali budovat  skalku. Kamenů se díky změnám nastřádalo dost a ještě se některé dovezly. Skalničky jsem si mohla namnožit od babičky ze zahrady, pro některé se jelo do Litomyšle.                

Postupem času staré ovocné stromy odcházely  a my je nahrazovali okrasnými dřevinami, jako  škumfou, nízkou borovicí. Časem se rozpadal plaňkový plot a my začali řešit, čím jej nahradíme.  Chalupa je u cesty a hodně se k nám prášilo, tudíž jedna varianta se jevila dát živý plot. Bylo by potřeba mnoho rostlinek,  tak jsme využili možnost nastříhat si větvičky, než v sousedství dělali úpravu přerostlého porostu. Namíchali si stimulátor, větvičky do něho namočili a pak je vsadili k plaňkám. Některé se sice neujaly, ale těch bylo málo. Ze začátku jsem nenechala větvičky růst do výšky, stále je zaštipovala, aby se rozvětvily a tím zhoustly.  Nevím, zda již třetí rok mohly být ty staré plaňky vyjmuty, ale starost o rostlinky se vyplatila. Postupem času jsme si k silnici pořídili již z našich odnožů další díl a na stříhání místo ručních elektrické nůžky, které nám usnadnily práci.         

 Zahrádka se nám zdála pomalu malá, řešli jsme, jak zabránit plísni na rajčatech. Zkusili jsme za chalupou dát hlínu do velkých pytlů a schovat tak rajčata pod přístřeší. Byť byly situovány k louce, odkud šel i chlad, ale dopoledne slunce, rajčatům se dařilo a hlavně na ně nepršelo. Každým rokem jsme přidávali další a měli vždy radost z úrody, jinde přišla plíseň a nám se vyhýbala.                                                                                                  Mně se líbil vždy rododendron. V knížkách jsem si hledala, jaký druh by mohl být vhodný a hlavně odolný k nám do podhůří. Vyšli nejlépe bílý a fialový. Samozřejmě jsem je chtěla oba. Muž mi pravil, zkusíme nejprve jeden, zda se ujme a vydrží, když se udrží  a rozroste,  nemohli bychom chodit k pumpě. Měl samozřejmě pravdu, keřík se díky naší starosti udržel, první roky dostal na zimu přirývku z chvojí, následně přežil i krutou zimu a odměňuje se krásnými fialovými květy. Postupem času si muž udělal krb, který se nevyužíval, moc se nepovedl, tak jej nahradil udírnou. Za rododendronem se dobře sedělo, když jsme si  opékali  buřtíky anebo hlídali maso v udírně. Kytičky se nám zadařilo pěstovat před okny a v různých nádobách. Muž si vymyslel pergolu, na ní se pověsily závěsné květináče a postupně se  vyzkoušelö pěstovat surfinie nebo muškáty.  Díky pěkně rozrostlému živému plotu se dalo sedět venku a neobtěžoval nás prach ze silnice, dobře  jsme si poseděli se sousedy i s rodinou při oslavách a grilování. Jen druhý rok dělám úpravy a osazování sama, grilování a posezení se zatím vypouští, jelikož hlavní aktér na na nás kouká z nebíčka.  Ale jednoducné opečení buřtů či plátků masa jsme si přece jen vloni dopřáli. Snad se časem pkusím o grilování kuřete, byť i jen jednoho.