Cestování a rozdíly kultur - moje desatero

Na jaře jsme vždy prchali před pylovými alergiemi s naším astmatem do teplejších destinací – Tunisko, Egypt. No, Tunisko se mi líbilo více, tam nejsou lidé až tak vlezlí jako v Egyptě, ve kterém jsou někteří obchodníci až drzí a obtěžovační. V těchto zemích nezapomínejte smlouvat a hlídat si věci. V Tunisku jsme zažili docela příjemné seznámení s mladíkem, který byl němý.
Byl velice milý, na rozdíl od ostatních nebyl vlezlý, ale skutečně se k nám choval velice hezky. Byl rád, že jsme se snažili s ním domluvit znakovou řečí a když zjistil, že jsme na dovolené, abychom se aspoň trochu vzpamatovali ze ztráty mého manžela, již se od nás na pláži ani nehnul a dokonce nás ochraňoval před vlezlejšími spoluobyvateli. Pomáhal na pláži s lehátky za malou odměnu ve formě cigaret či pár drobných a bylo vidět, že jeho osoba je známou součástí městečka. Čeští turisté, kteří tam byli již po několikáté, mu říkali Sandokan. Když jsme mu půjčili brýle na potápění, byl radostí bez sebe a nosil dceři neustále k lehátku vylovené mušle, nebo jí ukazoval kraby.

Jednou nás potkal u tržnice a posunky nám řekl, abychom s ním já i dcera šly, že nás po městě provede. S nikým cizím, natož domorodcem, bych nikam nešla, ale on se k nám choval od prvního dne bezprostředně, mile a intuice mi říkala, že mu můžeme věřit. Dnes je jiná doba, dnes bych asi ani s ním nikam do zákoutí, kam cizinec nepřijde, nešla. Provedl nás jejich tržnicí, kam turisté nechodí, ochutnali jsme různé druhy ovoce, zeleniny a dobrot, byli jsme v malých dílničkách, kde za šílených podmínek dělají upomínkové předměty  (keramika, bubínky a jiné), ukázal nám nemocnici, kde zemřela jeho babička, která ho vychovávala, prostě jsme město poznali z úplně jiného pohledu, který nám ukázal rub ráje turistů. Máme na toho chlapce moc krásné vzpomínky a jsme rádi, že jsme poznali a viděli, co viděl málokterý turista.

V Tunisku se nám moc líbilo Kartágo, ale museli jsme si dávat pozor při focení, aby naše foťáky nemířily na blízký vojenský objekt, což by byl veliký problém. Také mají zajímavé hřbitovy. Díky suchu a vedru nemohou mít hroby osázené. Jeden z účastníků zájezdu nás informoval, že hřbitov, to jsou samé nádherné koupelny :)    A opravdu to tak vypadalo. Zašli jsme se na jeden podívat. Vše tam bylo „vykachličkováno“, jeden vzor krásnější než druhý.

V Egyptě byly nádherné památky, ale i když jsme tam byli na jaře, bylo tam horko, takže spolu s podivným vzduchem ve stupňovité pyramidě dcera zkolabovala, museli jsme ven, ale tam byl jen maličký kousek stínu, kde stál strážce. Když viděl, co se děje, přenechal nám kousek stínu. Když za to dostal firemní zapalovač, věnoval nám do poloviny plnou malou plastovou lahev vody, kterou jsem dceru polila. Dostal tedy za vodu ještě několik dárečků, načež se mu zasvítily oči a začal nám vyprávět, že má doma ženu a ta by chtěla taky takové dárečky. Tak jsme ještě něco málo vyndali z kabelky a pak mu řekli, že už nic nemáme, protože by nás otravoval asi až do odjezdu. Takhle nás otravovali už jen polodivocí opelichaní pouštní psi, co přiběhli z pouště, neboť asi cítili, že by turisté mohli mít svačinu a že by mohli něco dostat.

Dominikánská republika. Tam moc historie není, jen památníky Kryštofa Kolumba. Tam je to spíše pro lidi, kteří se chtějí vyloženě jen válet u vody, nebo se potápět. Patnáct dní tam bylo až moc. Fascinující byl rozvod elektřiny po areálu hotelu a do přilehlých bungalovů – to by čeští revizoři koukali, jak je možné vést elektřinu! :)

Kanárský ostrov Tenerife – to je pohádka. Jelikož tam není žádný průmysl a elektřinu vyrábí jen vítr nebo „fotovoltaiky“, nikde není žádná špína, vzduch pro astmatiky zcela výjimečný, všude čisto, rostliny všechny tak čisté, jakoby jejich listy snad denně otírali. Člověk si tam připadá jako v obrovské botanické zahradě. Co tam je jen barev ibišků, to jsem v životě neviděla. Pravda, koupel v Atlantiku díky obrovským vlnám nic moc, ale tamní ZOO a v něm hlavně pavilon tučňáků s příjemnou hudbou a jezdícím chodníkem kolem akvária, kde bylo vidět pod i nad vodu, to nemělo chybu.

Nejluxusnější dovolená byla cesta do Izraele. Tu jsem popsala ve svých článcích hned po příjezdu v roce 2010. 

1. část: Izrael z našeho deníku

2. část: Izrael z našeho deníku

3. část: Izrael z našeho deníku

Jsem moc ráda, že jsem tuto zemi navštívila, ale v současné době bych se tam bála jet tak, jako vlastně i do jiných zámořských zemí. Dnes není bezpečno vlastně nikde, takže, i když jsem před pár lety díky chování Chorvatů vůči nám, Čechům, řekla: „Do Chorvatska již nikdy“, tak jsem zjistila, že nikdy neříkej nikdy. Troufám si jen tam, protože domů se odtud lze dostat třeba i vlakem „ kdyby něco“ .

Ať jedu kam jedu, vždy se snažím chovat dle zvyklostí té které země. Chci tam být vítaným hostem, proto se snažím chovat dle jejich pravidel a totéž očekávám od návštěv cizinců v naší zemi. Já se v muslimské zemi „neproducíruju“ nedostatečně oblečená, do mešit si zahaluji hlavu, od nich zase očekávám, že se při návštěvě Česka nebudou zahalovat, protože to zde není zvykem. Pokud nevidím druhému člověku do obličeje, nemohu vědět, zda má dobré, či zlé úmysly a to mi tedy vážně moc vadí. To s vírou nemá nic společného. Když někam jedu, musím se přizpůsobit tamním zvyklostem a mravům.

Takže to shrnu. Pokud jedete do ciziny, tak doporučuji toto desatero:

1. Mít v pořádku doklady

2. Vědět, kam jedu, to znamená jaké mají zvyky a co se tam nesmí (odhalování se, co se tam smí a co nesmí – např. Nelovit mušle, korály, nebrat kamínky hlavně u hist. Památek, netrhat rostliny)

3. Mít pro případ nenadálé situace finanční rezervu na lékaře či nedej bože při krachu cestovky na cestu zpět)

4. Mít v mobilu základní telefonní čísla (velvyslanectví, delegát cestovky)

5. Naučit se pár slov či frází v tamním jazyce

6. V případě cesty do mimoevropských destinací mít pro případ potřeby nějaké drobné dárečky

7. Informovat se o tom, co se ze země smí a nesmí vyvážet

8. Mít s sebou základní lékárničku – léky na průjem, pinzetu na případné bodliny od ježků + dezinfekci

9. Informovat se předem trochu o historii a památkách navštěvované destinace

10. V dnešní době bohužel nezapomenout zůstat obezřetný a připravený na nenadálé situace.

PS: A nezapomeňte vnitřní dezinfekci. My si vždy vezli domácí slivovici, whisku, nebo Becherovku. Jen dvakrát jsem dezinfikování zanedbala a těžce na to doplatila. Ale o tom zase jindy.

Všude na světě se najdou hodní, slušní, ale i zlí lidé. Přeji Vám při Vašich cestách poznávat jen ty klady v cizích zemích a jen to krásné. Poznávání jiných států a kultur člověka obohacuje a co vše uvidíte a prožijete, to Vám již nikdo (mimo Alzheimera) nevezme. Tak šťastnou cestu!!

Čtěte také můj článek o začátcích cestování: Cestování a rozdíly kultur - začínáme cestovat