Cestou husitských hejtmanů

Když jsme se v loňském roce dočetli, že jihozápadně od Kuté Hory vznikla nová naučná stezka „Cestou husitských hejtmanů“, okamžitě jsme ji zařadili do našich námětů na výlety. Ty přijdou vhod, když vymýšlíme, kam o víkendu vyrazit, na co je vhodné počasí a nálada. Jarní sluníčko a probouzející se příroda byly pak důvodem vybrat pro vycházku právě tuto trasu.

Stezka je okružní, začíná a končí v Chlístovicích a má 15 zastavení věnovaných problematice husitství, místním dějinám a zajímavostem. Délka je zhruba 10 km a tak se hodí i na výlet s dětmi.

Už při prvním pohledu do mapy nám bylo jasné, že sympatičtějším výchozím bodem pro nás bude obec Malešov. Jak bylo zmíněno, stezka je okružní a obousměrně značená, takže je jedno, kde se na ní napojíte. Do Malešova se dá případně dopravit i vlakem a parkování v obci není problém. 

V Malešově míříme nejprve ke kostelu sv. Václava na horním náměstí, za povšimnutí stojí i barokní dům s volutovým štítem. Dominantou obce je tvrz ze 14. století. Poněvadž se pohybujeme na stezce věnované husitství, je vhodné zmínit, že právě tato tvrz byla v roce 1421 obléhána husitským vojskem a v roce 1424 se nedaleko Malešova odehrála také jedna ze slavných Žižkových bitev proti Pražanům. Majitelé tvrze se často střídali a areál chátral. Ve 20. století byla budova využívána jako sýpka.

Upřímně obdivuji každého, kdo najde odvahu a věnuje nemalé úsilí záchraně nějaké památky. Tak je tomu i v případě malešovské tvrze. Současný soukromý majitel se snaží objekt citlivě rekonstruovat a zájemcům poskytnout pohled do dávno minulých věků.

Atmosféru rytířských turnajů a středověkých jarmarků s kejklíři a řemeslníky si nejlépe vychutnáte při některé z akcí, které se zde pořádají (např. Dobývání tvrze v září nebo Advent na Malešově).

Obec opouštíme po naučné stezce, která nás společně s červenou turistickou značkou vede k zastavení číslo 13 - židovskému hřbitovu. Ten je doložen od 18. století, kdy zde žilo 15 rodin. Místní židovští obchodníci působili na trzích v Kutné Hoře, kde až do poloviny 19. století nesměli bydlet. Na hřbitově je dochováno zhruba 210 barokních a klasicistních náhrobků.

Naučná stezka pokračuje přímo do osady Polánka, ale my se vracíme na silnici a červenou turistickou značku, abychom si výlet trochu prodloužili. Mezi stromy probleskuje hladina vodní nádrže Vrchlice. Byla vybudována v letech 1966-70 jako zdroj pitné a užitkové vody pro Kutnohorsko a Čáslavsko, takže zde není povolena rekreační činnost. Má plochu 102 ha a maximální hloubka činí 33 m.

Silnici brzy opouštíme a lesem přicházíme k bráně zámku Roztěž. Poté, co byl v roce 1945 zkonfiskován, sloužil jako rekreační sídlo Českého svazu novinářů. V současné době ho vlastní tchajwanská společnost podnikající v Kutné Hoře. Je tedy veřejnosti nepřístupný, stejně jako rozlehlá golfová hřiště v jeho okolí. Zámecké interiéry i exteriéry ale určitě dobře znáte, pokud jste sledovali seriál Život na zámku. Tam byl přejmenován na Temniště. Natáčel se zde i film Poklad byzantského kupce (1966), Setkání v červenci (1978) či jedna z epizod Dobrodružství kriminalistiky.

Prohoupneme se údolím, ve kterém překračujeme po kamenném mostku potok s milým názvem Švadlenka, opustíme les a v osadě Polánka se opět připojujeme na naučnou stezku. Před námi je asi nejhezčí úsek cesty, romantické údolí říčky Vrchlice.

Možná si pamatujete ze školy, že právě název této říčky použil pro svůj pseudonym básník Jaroslav Vrchlický, původním jménem Emil Frída. A nejen jeho zdejší procházky inspirovaly, chodil sem např. i Josef Kajetán Tyl.

Další zastávka NS se podrobně věnuje tématu jak válčili husité. Pro lepší představu je zde postavena maketa dřevěného vrhacího praku. Obléhací val je v terénu i dnes patrný.

V Chlístovicích si prohlížíme improvizovanou Roháčovu šibenici a kostel sv. Ondřeje obklopený hřbitovem a už spěcháme na zříceninu gotického hradu Sion. Důvod spěchu je prozaický, chceme zde posvačit :-) To nám ovšem nebrání osvěžit si znalosti dějepisu.  Hrad Sion, významný svědek české historie, byl postaven na skalnatém ostrohu nad říčkou Vrchlicí jako rezidence husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé. Po dobytí zikmundovými vojsky už nebyl nikdy opraven.

Dříve narození si  nostalgicky vzpomenou na film Jan Roháč z Dubé z roku 1947, zajímavý hlavně tím, že jde o první český celovečerní hraný barevný film. Pravda, film byl barevný, ale události prezentoval poněkud černobíle. 

Opět si musíme uvědomit, že každé líčení historie může být ideově zabarvené a přizpůsobené dle potřeby. A teď nemám na mysli jen tento film a jeho literární předlohu. Kronikáři nebývají očitými svědky a informace z druhé či třetí ruky logicky bývají nepřesné, upravené, zveličené...

Díky nim například Zikmund setrvává v českém národním povědomí v roli ryšavého zrádce, občas i fanatického cholerika, který nezabránil upálení mistra Jana Husa. Opomíjí se zcela, že byl jedním z nejschopnějších lucemburských panovníků. Jako druhý syn Karla IV. se od útlého mládí pohyboval na poli evropské politiky a mnohokrát prokázal, že je diplomat a pragmatik. A doba to rozhodně nebyla lehká - morové rány, vleklé války (Anglie-Francie), papežské schizma (období, v němž úřad papeže zastávali současně dva, nebo dokonce i tři různí papežové). Zikmund zasahoval do celoevropské situace jako jeden z velkých hráčů, chtěl vytvořit středoevropskou unii mj. jako obranu proti osmanským útokům. I husitské učení mu bylo v mnohém blízké.

Ani se nám ze zříceniny Sionu nechce, byla očištěna od náletových dřevin a sluníčko se sem tak krásně opírá! Není třeba spěchat, před námi je necelých 5 km pohodlné cesty zpět do Malešova. Souběžně s modrou značkou nás naučná stezka přivede přes Maxovnu k rybníku Prosík, kde je pamětní kámen a zastávka NS věnovaná bitvě u Malešova (7. června 1424).

Po tomto krvavém vítězství Žižka dobyl nedalekou Kutnou Horu.

Všímáme si nově upraveného koryta potoka a podle náhonů správně odhadujeme, že nedaleký komplex budov Dubina bude zrekonstruovaný mlýn. Potvrzuje to další informační tabule, k níž za nedlouho přicházíme. Je věnovaná mlynářství, jednomu z nejvýznamnějších a pro obživu člověka nejdůležitějších potravinářských řemesel. Na Vrchlici stávalo mlýnů zhruba dvacet, část zanikla s výstavbou přehrady, některé jsou v rozvalinách. Kolem Rákosova, dalšího z mlýnů u něhož bývala i pekárna, přicházíme do Malešova.

Ukazuje se, že námi upravená trasa s odbočkami nakonec měřila kilometrů patnáct, a ve všech směrech to byl prima výlet, který mohu jen doporučit.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz