Duchcov – po stopách Casanovy

Nedávno nás naše toulavé boty (v tomto případě tedy spíše pneumatiky) zavály po nějaké době opět do severních Čech. Města v tomto kraji vás nejspíše nenadchnou, protože na většině z nich se hodně podepsal komunistický režim a hlavně těžba uhlí. Drancování krajiny tu zbrzdily teprve listopadové události roku 1989... Oprýskané fasády, mnoho polorozbořených domů nebo jiných staveb ponechaných svému osudu, všude narážíte na naše „nepřizpůsobivé“ občany. Tyto končiny jsou mnohde jakoby zapomenuté, čas se tu ne a ne pohnout kupředu tak rychle, jako v jiných částech republiky.

Nicméně i tento kraj má své kouzlo a existují místa, kam se vracíme rádi. Další místa stále poznáváme. Jedním z nich je i Duchcov, kam jsme plánovali zajet už pěkných pár let. Konečně jsme tedy přešli od slov k činům – a nelitovali jsme. O ten zážitek se s vámi ráda podělím...

Duchcov je město v Ústeckém kraji, které leží zhruba osm kilometrů západně od Teplic. V letošním roce slaví 775 let od založení, do roku 1960 byl Duchcov okresním městem. Žije tu jen asi devět tisíc obyvatel, přesto má tohle město svým návštěvníkům co nabídnout. Na severozápadě tvoří jeho hradbu Krušné hory, protilehlý obzor patří mému oblíbenému Českému středohoří. Zrenovovaný střed města je městskou památkovou rezervací. Je štěstí, že Duchcov unikl v 80. letech minulého století zvažované likvidaci kvůli těžbě zásob hnědého uhlí (jsou údajně pod městem). I tak bohužel stihlo dojít ke zbourání několika významných památek, ke kterým patřil zejména barokní špitál v zámecké zahradě – z něj se zachovala jen klenutá Reinerova freska, která se v současné době nachází v kopuli zahradního pavilonu.

Duchcov Město je spojené hlavně s pobytem osvícenského vzdělance Giacoma Casanovy, který na místní zámek přichází roku 1785. Tento italský spisovatel a diplomat tu pracoval třináct let jako knihovník a během těchto zde strávených posledních let svého života (zemřel v roce 1798) se zapsal svou tvorbou do evropských literárních dějin. Sepsal tu své paměti a zemřel zcela osamělý. Vlastně se stal nejslavnějším obyvatelem zámku a dozvíte se tu mnoho pikantností z jeho života. Ve městě po něm najdete pojmenovanou ulici, dříve Mosteckou. Místem jeho posledního odpočinku je zřejmě bývalý hřbitov u sv. Barbory; na místní hřbitovní kapli je umístěna pamětní deska. Od roku 1994 se ve městě na počest pobytu Casanovy pořádají začátkem června Casanovské slavnosti. Ty letošní připomněly již 230. výročí příchodu Casanovy do Duchcova. Od roku 1997 se tu koná také pěvecká soutěž s názvem „Růže od Casanovy“.

Věděli jste, že v Duchcově byla zavedena první telefonní linka v Čechách? Tato událost se váže k datu 10. 4. 1881... Vzniklo tu také údajně první kamenné soukromé divadlo u nás: Divadlo M. Založili ho v roce 1994 manželé Marie a Milan Petrovští jako hudební divadlo a dodnes jsou tu uváděny kabaretní pořady, hry pro dospělé i děti a další. V Muzeu města Duchcova můžete navštívit stálou expozici s názvem Historie města Duchcova. V centru města na malebném náměstí Republiky stojí monumentální barokní morový sloup Nejsvětější trojice, vedle něj kašna se sochou sv. Floriána a o kus dál se tyčí kostel Zvěstování Panny Marie, který je dnes kulturní památkou České republiky. Kostel měl pohnutý osud: na samém konci války – 10. května 1945 – byl vypálen sovětskými vojsky. Přišel o veškeré vnitřní vybavení, především o dřevěné nadživotní plastiky od Matyáše Bernarda Brauna a oltářní obrazy od Václava Vavřince Reinera. Kostel sousedí s duchcovským zámkem, který byl založen ve 13. století. Je to barokní stavba, klasicistně upravená počátkem 19. století.

Zámecká budova má dnes tři křídla a je přístupná veřejnosti (nabízí tři prohlídkové okruhy). V jednom křídle zámku se nachází obřadní síň, v jiném křídle můžete navštívit výstavy v Galerii Giacomo. Zámeckou branou se dostanete na Čestný dvůr, který zdobí čtyři pilíře s mytologickými sochami Matyáše Bernarda Brauna: Minerva, Héraklés zápasící s hydrou nemejskou, Héraklés zápasící s nemejským lvem a poslední sochou je Mars. Na zámek navazuje park, který je nejrozsáhlejší zelenou plochou města. Mimo jiné se tu nacházejí další mytologické sochy z Braunovy dílny nebo již zmiňovaný pavilon s Reinierovou freskou. Ten je bohužel v současnosti z technických důvodů nepřístupný.

Rádi bychom také poseděli u bazénu s vodotryskem, ale fouká studený vítr, takže ještě honem udělám pár fotek a téměř liduprázdný park opouštíme. Pokračujeme dál - naše kroky vedou do malé, ale krásně upravené Knížecí zahrady v těsném sousedství zámku. Cvakám další fotky a běžím za manželem, který už míří směrem k autu.

Pro dnešek Duchcov opouštíme, ale těším se, že ještě není všem dnům konec! Určitě se do těchto končin ještě vrátíme...

Uznevim - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete