Hamerský vycházkový okruh a sochy Michala Olšiaka

Pojedete-li někdy na Vysočinu, konkrétně do Žďáru nad Sázavou, jistě navštívíte jako většina turistů poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře nebo Pilskou přehradu. To ale není vše, co byste mohli v tomto kraji navštívit. Dnes jsem si vzala na paškál Hamry nad Sázavou, které leží asi kilometr západně od Žďáru v údolí řeky Sázavy.

Mezi lety 1357 a 1409 se tu objevila první železárna neboli hamr a postupně přibývaly další. Ložiska železné rudy a vápence se za nějaký čas vyčerpala, a tak hamry na přelomu 17. a 18. století zanikly a byly přestavěny na rozlehlé panské dvory, zemědělské usedlosti a mlýny. Obyvatelé se začali živit zemědělstvím, těžbou a zpracováním kamene, tkalcovstvím a pletením vlasových sítěk. Nejstarší částí obce je Najdek, který se společně se Šlakhamry rozvíjel samostatně a nezávisle na Horních a Dolních Hamrech. Roku 1871 zde byla postavena kaplička a o sedm let později kamenný most přes řeku Sázavu – monument obce.

Kolem Hamrů nad Sázavou byl v posledních letech vybudován Hamerský vycházkový okruh v délce 15 km, na kterém najdete mnoho zajímavostí. Celou trasu je možné projet i na kole nebo v zimě na běžkách. Najdete zde vše, co je pro Českomoravskou vrchovinu typické – nádhernou, drsnou přírodu, tvarově mírně stoupající či klesající stráně pokryté většinou lesy, potoční přítoky Sázavy protékající rybníky s přiléhavými názvy jako  Rejznarka, Mikšovec, Dívka,  Hlubočák nebo Jedlovák a mnoho dalšího. Můžete se zastavit na „Konci světa“ - na hranici mezi Čechami a Moravou, kde je starorakouská hraniční strážní budka s působivou figurínou strážce hranice, posedět v opuštěném žulovém lomu Štěnice, prohlédnout si dva pozoruhodné skalní útvary Peperek a Rozštípenou skálu nebo nasát atmosféru dávných dob poblíž původního starého hamru (Brdíčkův mlýn).

V Hamrech nad Sázavou také najdete čtyři sochy žďárského rodáka Michala Olšiaka, jehož plastiky jsou k vidění nejen u nás, ale i v Německu a Itálii. Olšiak se věnuje malířství, sochařství a cestování, své sochy z betonu a pískovce začleňuje volně do krajiny. V Hamrech poblíž hlavní silnice ze Žďáru na Havlíčkův Brod se nachází socha Koně vytahujícího povoz z bažin, pod Rozštípenou skálou na vás čeká 2,5 metrů vysoká hlava Mamuta, u remízku za Klafarem na Hamerském vycházkovém okruhu najdete Mamlase, který tu střeží krásný výhled na město Žďár nad Sázavou a nedaleko benzínové pumpy vítá návštěvníky obce žabošnek Hamroň. I další Olšiakovy plastiky se nacházejí převážně ve zdejším kraji. V obci Račín mají přímo u rybníka sochu Raka, v Obyčtově Želvu, ve Škrdlovicích Hrochy, v obci Tři Studně mezi rybníky Medlov a Sykovec se nachází socha Výra, u Pilské nádrže Lev a Orlice, v Bítově nedaleko Vranovské přehrady Krkavec a v Poděšíně plastika Stromu. Trošku z ruky je betonová socha Žáby, tou se pyšní Trsice u Olomouce. Vraťme se ale zpět k Hamerskému vycházkovému okruhu. K mnoha zdejším místům se váže nějaká pověst, což by vás mohlo zajímat.


Nedaleko žulového lomu Štěnice je hájovna a kousek za ní smírčí kříž vytesaný do žulové desky. Říká se, že kdysi žil ve zdejších pustých lesích poustevník Eremicola a také Janek Slezák, který byl posedlý touhou po bohatství. Poustevník Jankovi často domlouval, aby se nehonil za zlatem, že jsou důležitější věci na světě. Ale Janek ve dne v noci kopal na Peperku, až z toho vážně onemocněl. Když Eremicola zemřel, odkázal Jankovi své roucho a hůl. Janek si pomyslel, že to nejsou zrovna hodnotné dary, ale když si roucho oblekl, zázračně se uzdravil. Hůl zarazil do země na vrchu Peperek a v těch místech našel hroudu stříbra. Vděčně pomyslel na přítele Eremicolu i na jeho rady a rozhodl se pomáhat chudým. Na důkaz svého zmoudření vytesal do žulové desky u hájovny kříž.
 

Vrch Peperek s rulovou skalní stěnou leží v nadmořské výšce 675 metrů a je chráněným územím. V Borové žil kdysi kněz, kterého chtěl svést čert z jeho zbožné cesty. Nejprve mu přičaroval představu svatební hostiny, poté mu nabídnul radovánky s mládeží a nakonec mu namluvil, že by se líbil děvčatům. Kněz však odolal a řekl čertovi: "Vsadím se s tebou o vlastní duši. Dříve než odsloužím svatou mši, přineseš sem do Borové ten velký kámen od Nížkova." Čert si ho přivázal na záda a vyrazil. Mezitím se kněz modlil o pomoc k bohu. Strhla se vichřice a kámen byl nad čertovy síly. Jako by ho někdo zezadu držel. Když čert uslyšel, že mše končí, vztekle mrštil kamenem o zem. Ten se zaryl do skály na Peperku a čert už neměl nad kaplanem žádnou moc.


Jedno z nejromantičtějších míst na Hamerském vycházkovém okruhu. Leží v hlubokých lesích a voda je tu čistá a zelená. Kdysi tu býval obyčejný vápencový lom bez vody. V nedalekém zámku žil nenasytný a lakotný zámecký pán s dcerou Bohunkou. Ta byla hezká a milá a zakoukala se do chudého myslivce. Tatínek ji však chtěl výhodně provdat za ošklivého a starého boháče. Myslivec ji přemlouval, aby s ním utekla, ale Bohunka se bála tatínkovy pomsty. V den zasnoubení si oblekla své nejhezčí zelené šaty a utekla do lesa. V malé jeskyňce na okraji vápencového lomu čekala na svého myslivce. Dlouho nepřicházel, začala tedy plakat a plakala tak dlouho, až se lom naplnil a vodní proud vlastních slz ji uchvátil. Myslivec pro ni skočil, ale voda je oba stáhla ke dnu. Jezírko je velmi hluboké a je domovem mnoha druhů živočichů a rostlin.


Je význačným skalním útvarem tvořeným rulovou skalní stěnou, která je ve spodní části rozštípnuta zvětralou puklinou o délce 10 metrů. Bývá vyhledávána horolezci, kteří tu mají cvičnou stěnu všech stupňů obtížnosti. Okolí Rozštípky je tvořeno smrkovými lesy s příměsí buku, borovice, břízy nebo javoru. Příkré břehy říčky Sázavy poskytují útočiště mnohým živočichům, mimo jiné i ledňáčkovi říčnímu. Můžete tu spatřit ještěrku živorodou, slepýše nebo puštíka. Lokalita hostí druhově bohatou flóru mechorostů a byla vyhlášena přírodní památkou.