Konstantinovy Lázně

Mezi Plzní a západočeským lázeňským trojúhelníkem se rozkládá mírně zvlněná Tepelská vrchovina; louky a pastviny střídají zalesněné nevysoké vrcholky kopců, údolí prohloubená potoky, málo frekventované silnice a roztroušené vesničky. Je to kraj léčivých pramenů a neporušené přírody, kraj „cesty z města“. Nenalezneme zde žádná větší turistická centra ani nic obrovského, majestátního, přesto je zde řada historických památek.

V pravidelném střídání luk a lesů je cosi uklidňujícího. Snad se to někomu může zdát fádní, ale chcete-li nechat unavené oči koukat do zeleně, hledáte jistotu a klid, jsou pro vás tato místa opravdovým balzámem na duši.

Výchozím místem našeho putování budou Konstantinovy Lázně. Nejsou zde honosné kolonády (ani nápisy v azbuce), ale klidné rodinné prostředí a především nevídaná síť vycházkových okruhů, cyklostezek a tratí pro in-line bruslení.

Zdejší minerální prameny využívali lidé od nepaměti, zájem o jejich léčebné účinky se zvýšil až počátkem 19. století, zejména v souvislosti s rozvojem nedalekých Mariánských Lázní. Je třeba zmínit knížete Konstantina Löwensteina, který odkoupil tehdy zadlužené lázně Nová Ves, nechal udělat geologický průzkum a investoval do dalšího rozvoje. Pozoruhodné je, že kníže přenechával lázeňskou budovu nájemcům za podmínky, že budou poskytovat zdarma koupele chudým a méně majetným pouze za symbolickou cenu. Po svém dobrodinci se tak lázním začalo říkat Konstantinovy.

V současnosti se Konstantinovy Lázně zaměřují na léčbu a rehabilitaci kardiovaskulárních nemocí a léčbu pohybového ústrojí.

Pramen přírodní železnaté kyselky (s nepatrným sirovodíkovým pachem) můžete ochutnat ve starém a novém pavilonu u Léčebného domu Prusík. V Lázeňském parku, který ho obklopuje, nalezneme přenesený kamenný kříž, který sloužil pravděpodobně jako hraniční kámen tepelského panství a sochy, které zde vznikly během několika ročníků sochařských sympozií.

Na Náměstí U Fontány se nachází Muzeum historické hasičské techniky, infocentrum a svérázná 2,5 metru vysoká dřevěná socha Šviháka lázeňského.

Jak již bylo zmíněno, okolím lázní vede několik vycházkových okruhů. Vydáme se na první z nich, naučnou stezku kolem Hradišťského vrchu. Jde jednak o přírodní rezervaci a také se zde rozkládalo jedno z nejrozsáhlejších pravěkých sídlišť z pozdní doby bronzové, o rozloze 50 ha a obvodu zhruba 3700 metrů. Archeologický průzkum prokázal, že sídliště bylo trvale obydleno po několik století.

Opustíme lázeňskou zástavbu a po krátkém výstupu lesem si uděláme malou odbočku po žluté značce. Ta nás zavede k Panně Marii ve skále. Podle zápisu z místní kroniky z roku 1650 se zde při hledání lesních plodů ztratilo jedno z dětí hajného z Poloučan. Našli ho až druhého dne, zde pod skalou, noc údajně přečkalo s krásnou zářící paní a jejím chlapečkem. Jako díkůvzdání nechali rodiče dítěte zhotovit sochu Panny Marie a umístili ji na místě nálezu.

Vrátíme se na naučnou stezku a pokračujeme na vrcholovou plošinu. Informační tabule nás seznamují se zdejší faunou a florou a archeologickými nálezy. Průběžně se otvírají výhledy do krajiny, na nejhezčím místě, u zastávky č. 5 je vhodně umístěno turistické odpočívadlo.

Pak už pozvolna klesáme k dalšímu zajímavému místu, zatopenému čedičovému lomu. Těžba čediče zde probíhala od konce 19. století, ukončena byla v roce 1997 a lom je dnes vyhlášeným přírodním koupalištěm.

Pohodlná cesta nás přivádí zpátky k výchozímu bodu nedaleko kaple Panny Marie Lurdské na okraji Lázeňského parku. Pětikilometrový okruh naučné stezky byl příjemným úvodem na představení zdejší přírody.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete