Za hranice velkoměsta - NS Zvole

Je to vlastně tradice, oželet některou z televizních pohádek a trochu se protáhnout, aby nám řízek s bramborovým salátem lépe chutnal, ale pochopitelně nechceme cestovat nikam daleko.

A tak popojedeme jen kousek za hranici metropole, do Zvole.

Určitě je řada obcí, které mají ve svém centru rybníček nebo alespoň požární nádrž. Plocha dvou zvolských rybníků, které zabírají zdejší náves, je však nečekaná. Na jejich hladině se odráží především žlutá budova školy a kostel sv. Markéty. Byl postaven podle návrhu architekta a restaurátora Josefa Mockera, jehož jméno se vám určitě vybaví v souvislosti s dostavbou či obnovou mnoha významných chrámů a hradů. Uvedu alespoň úpravy Prašné brány, Malostranské i Staroměstské mostecké věže, Karlštejna, či přístavbu věží Svatovítské katedrály v Praze a průčelí chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře.

Ale vraťme se do Zvole. Hned u Velkého rybníka se nachází úvodní informační tabule naučné stezky po Zvolské Homoli. Ta má celkem 5,5 km a dá se na ní napojit ze dvou míst, odtud ze Zvole, nebo od nádraží ve Vraném nad Vltavou. Celkem je na stezce 12 zastávek, většina z nich tvoří okruh kolem Zvolské Homole, takže se po jejím absolvování můžeme opět vrátit do výchozího bodu. V jakém směru stezku projdeme není důležité, a je na každém, jak dlouhou vycházku si zvolí. Když už se mi mimoděk povedla slovní hříčka - zvolíme si kudy chodit po Zvoli - podíváme se, proč se obec jmenuje právě Zvole. Byla založena ve druhé polovině 13. století panem Divišem z Všechrom, jehož žoldnéři, váleční vysloužilci byli prvními zvolskými obyvateli. Název Zvole byl právní výraz tehdejší doby, který znamenal: všechna práva novým usedlíkům udělena.

Projdeme ke kostelu úzkou Kočičí uličkou, vyzdobenou keramickými kočkami. Jen pár kroků po Hlavní ulici a znovu se připojíme na naučnou stezku. Ta nás kolem hřiště přivede k lesu.

Jednotlivé zastávky s informačními tabulemi nás seznámí se zdejší historií, přírodou, geologií, vlivem lidské činnosti na modelování krajiny. Jsou pěkně zpracované a každá z nich obsahuje i citát či zajímavou myšlenku. Např.: Planetu nedědíme po svých předcích, ale půjčujeme si ji od našich potomků (indiánské přísloví).

U zastavení č. 9 uhýbáme vpravo a vstupujeme do přírodní rezervace Zvolská Homole. Jde o skalní útvar s pestrou skladbou rozdílných stanovišť. Na malém prostoru jsou zastoupeny skalní stepi, dubo-habrové lesy i zarostlé pastviny a vřesoviště.  Na to, abychom zahlédli ještěrku nebo obdivovali trsy konikleců, jsme tu ve špatnou roční dobu, ale nevadí, alespoň na krásných fotografiích s překvapením zjišťujeme, že se zde vyskytuje i stepník rudý, vzácný pavouk s červeným puntíkatým zadečkem.

A nezbývá nám, než s trochou smutku souhlasit s dalším indiánským příslovím: Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst...

U zastávky s turistickým přístřeškem, věnované mravencům, se stezka stáčí vlevo. Pokud se sem vypravíte, doporučuji pokračovat neznačenou pěšinou stále rovně. Po chvíli se ocitáme na skalním ostrohu zvaném Šošolka. Archeologický průzkum zde odhalil osídlení ze starší doby bronzové. Betonový sokl, který vidíme dnes, jsou pozůstatky sloupu vysokého napětí, který zde po 60 let stával. Buďte opatrní, pokud máte s sebou malé děti či pejsky, jsme na kraji skály a 130 metrů pod námi je hladina Vltavy. Vidíme mj. obec Vrané s hrází posledního stupně vltavské kaskády, hřeben Kopaniny s vysílačem Cukrák a železniční trať kopírující zákruty řeky. Jde o legendární Posázavský Pacifik, který byl budován po etapách v rozmezí let 1881 až 1900, zpřístupnil okolí řeky a pomohl rozmachu celého kraje. Na této trati je řada tunelů, nejdelší má 393 metrů a prochází právě pod námi Zvolskou Homolí.

Když se dostatečně pokocháme výhledem, vrátíme na značenou naučnou stezku a pokračujeme po hraně zalesněného hřbetu. U zastávky č. 4 pod dráty vysokého napětí se stočíme vlevo a kolem dalších zastavení se vracíme do obce Zvole. Rozhlédneme-li se po lese, kterým procházíme, všimneme si, že některé stromy se svým vzrůstem nápadně odlišují. Jde o starší duby se širokými korunami, důkaz toho, že zde dříve bývaly pastviny s roztroušenými solitérními duby, které poskytovaly zvířatům a pastevcům stín. Kdyby rostly odpočátku v hustém porostu, měly by koruny užší a vyšší. K plošnému zalesnění zde došlo v 50. letech minulého století.

Vycházka byla příjemná a splnila naše očekávání. Pokud se na Zvolskou Homoli vypravíte v květnu či červnu, možná spatříte i chráněné orchideje - vemeník dvoulistý, hlístník hnízdák a v létě pak kruštík širolistý.

Závěrem si dovolím citovat ještě jednu větu z naučné stezky:

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz