Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 19.03. 2024
Dnes má svátek Josef
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie

12. 12. 2014 | Cykloturistika

Letošní dovolenou jsme trávili po čase opět nedaleko Žďáru nad Sázavou, na samotě Branty. Kouzelný kraj lesů, vod a strání máme rádi z mnoha důvodů, třeba proto, že se po husté síti lesních a polních cest dá bezpečně jezdit na kole, moc lidí tu nepotkáte a příjemným zpestřením takového putování jsou kromě významných památek i drobnější zajímavosti, jako např. sochy žďárského výtvarníka Michala Olšiaka, umístěné v krajině. Vždy se těšíme, až uvidíme, co nového po dobu naší nepřítomnosti vzniklo.

Při dvoutýdenním pobytu projezdíme kraj křížem krážem, ale pro ty, kdo za námi zavítali jen na skok, jsme zvolili okruh spojující to nejzajímavější a nejhezčí.

Z Brantů projedeme lesem po neznačené, ale dokonalým asfaltem pokryté  cestě k Nadvepřovskému rybníku a do Račína. Tato obec má raka nejen v názvu, ale jeho povedená betonová plastika sedí i na okraji malebného rybníka, jehož hladina je poseta snad stovkami leknínů různých barev.

okruh ŽďárskemPo žluté značce je to kousek Račínským lesem na Vápenici, kde žlutou vyměníme za zelenou. Ta nás po 6 km přivádí k Pilské vodní nádrži. Byla na řece Sázavě vybudována v letech 1959–1962 a je hojně využívána rybáři i ke koupání. Milým překvapením je nový, hezky upravený moderní volnočasový areál s dětským hřištěm, minigolfem, DiscGolfem, prostorem pro plážový volejbal a další aktivity. V severní části areálu se nachází další dílo Michala Olšiaka, sousoší „Hraniční kámen“. Tvoří jej betonový český lev a moravská orlice a pískovcový hraniční kámen.

Zde musím udělit velkou pochvalu tvůrcům cyklotrasy, neboť ve směru do Žďáru není vedena po hlavní silnici (jak to bohužel někdy bývá), ale pěkně zadem obchází areál firmy TOKOZ.

Pod ním se nachází Dolní hřbitov, jehož půdorys nenechává nikoho na pochybách, že jej navrhoval Jan Blažej Santini Aichl. Hřbitov vznikl začátkem 18. století, kdy hrozila morová epidemie. K té díky důkladným opatřením nakonec nedošlo, takže jako morový hřbitov využit nebyl.

Větší a známější Santiniho stavba, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, se tyčí nedaleko, na Zelené hoře. O její unikátnosti, mystických souvislostech i legendách bylo řečeno i napsáno mnoho zajímavého a určitě tohoto výjimečné místo stojí za návštěvu.

Ještě alespoň nahlédneme do rozlehlého areálu zámku s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše a přes dvouobloukový historický most opouštíme Žďár.

U hospodářského dvora, kterému se podle jeho tvaru říká Lyra, se k nám zprava přidá modrá turistická značka. Stoupáme alejí ke Starému Dvoru, a když mě kamenitá cesta donutí sesednout z kola, jsem ráda, protože se mohu otáčet zpět ke Žďáru a kochat výhledem na odlesněnou Zelenou horu.

Na vrcholu nasedám, i když vím, že je to jen na chvilku, neboť po necelém půl kilometru jsme u betonové skulptury hlavy Mamlase. Je první Olšiakovou sochou, se kterou jsme se před lety v tomto kraji seznámili. Od cípu lesa vyhlíží do kraje už od roku 2005.

O dva roky mladší je Hamroň, kterého mám asi nejraději. Řítíme se k němu od Mamlase polní cestou, až kamení odletuje. Bizarní šnek s obřími chodidly se mi líbí nejen svým provedením, ale oceňuji i fantazii místních obyvatel, kteří k této postavičce vymysleli bajku. V ní se milý okatý Hamroň propadl na zamrzlém rybníku pod led, ale parta dětí ho zachránila a on od té doby na oplátku pomáhá všem poutníkům a pocestným.

Ve stejné době jako Hamroň vznikla na jižním okraji Hamrů u jezdeckého klubu Na Ranči betonová plastika Kůň. Od Koně je vhodnější  vrátit se zpět na málo frekventovanou silnici do Najdku. Na jeho konci společně s červenou značkou klesneme do údolí pod Rozštípenou skálou. Tato rulová skalní stěna je přírodní památkou a název má od mohutné pukliny vzniklé zvětráváním.

Na louce u Sázavy zastavujeme u šesté, pro dnešek poslední, Olšiakovy sochy - Mamuta.  Nedaleko se nachází technická památka, bývalý Brdičkův mlýn, Šlakhamr. V jeho expozici se můžete seznámit s bohatou železářskou tradici žďárského regionu. Mladší účastníci však o spíše než o provoz hamru projevují zájem a cachtání v potůčku, a tak relaxujeme, není třeba nikam spěchat.

Mám takovou teorii, léty praxe a bohatými zkušenostmi podloženou: Bouřka nepřichází z ničeho nic, během lusknutí prsty. Bouřka je úchvatný přírodní úkaz, jehož příchod můžeme vypozorovat se značným předstihem. Obvykle už ráno nebo během dne se na obloze objevují malé kupovité mráčky, někdy mohou být i ploché a nebe lehce nažloutlé, hmyz kouše víc než obvykle, je dusno. Já reaguji bolestmi hlavy, a když začnu zívat, zpravidla do půl hodiny  prší. Rodina a kamarádi občas navrhují, že si mám vzít štafle a angažovat se u meteorologů coby rosnička. Chci jen říct, že vnímavý člověk má dost času na to, aby se přesunul někam do úkrytu - do altánu, krmelce, hospody...a bouřku či přeháňku v suchu přečkal. Tolik má teorie.

Teď byl krásný letní den a modrý pruh nebe, který byl vidět z hloubky zalesněného údolí, nenasvědčoval, že by se něco mělo dít. Možná právě v tuto chvíli kdosi podotkl, že je vedro a že by mohla přijít bouřka, ale nevěnovali jsme tomu pozornost. Co na tom, že je vedro, vždyť je léto! Moje eventuální únava je z opotřebovanosti věkem a z ujetých kilometrů. A pak je tu moje skvělá teorie, že bouřka nepřichází z čistého nebe a času je přece dost.

Nicméně válení nás po chvíli přestalo bavit, zvedli jsme se, sbalili a začali stoupat  vzhůru z údolí. Jak se krajina otevřela a byl vidět obzor, bylo jasné, že se opravdu něco blíží. Ale vítr z té strany nefoukal, takže jsem navrhla dojet přes osadu Šlakhamry ke kraji lesa, kde je tzv. Konec světa (hranice Čech a Moravy), a tam případnou přeháňku přečkat. Pokud sem vůbec něco přijde, tak určitě ne dřív než za 10-15 minut! Drncat kamenitou cestou ke kraji osady se mi nechce, tak kolo vedu dokud nezačne asfaltka, když vtom zaregistruji, kterak mladší syn zastavuje pár desítek metrů přede mnou, ukazuje za má záda a naznačuje něco jako kiš-kiš, schytáš to první. Otočím se a vidím bílou vodní clonu rychle postupující od zalesněných kopců přímo na nás.

Samozřejmě, že mám výbavu na déšť, vozím bundu i pláštěnku i různé igelity na zakrytí sedla i brašničky s foťákem a mobilem, neboť se v minulosti ukázalo, že impregnovaná brašna nemusí znamenat, že je vodotěsná. Tentokrát jsem nestihla brašnu ani rozepnout. Nespadlo pár prvních kapek, ale někdo na nás vylil rovnou celou přehradu. Nápor větru smetl u rodinných domků plastové popelnice, které se s lomozem kutálely kolem mě, větve stromů zapraskaly, blesk rozčísl oblohu. Mohla jsem udělat jediné, vmáčknout se zády do živého plotu, přidržovat kolo a doufat, že mi nic nespadne na hlavu. Hledat bundu či pláštěnku bylo v přívalu deště už zbytečné.

Působivé divadlo trvalo jen pár minut a jak rychle začalo tak i skončilo. Po asfaltové cestě se valila voda, odnášející listí a polámané větvičky. Vyšlo slunce.

Totálně promočená jsem se vyloupla z keřů, s lehce nelibým pocitem umístila své proporce na mokrý gelový polštář sedla a důstojně dojela k ostatním. Vypadali jako vodníci a stejná zelená trička, která jsme shodou okolností toho dne zvolili, tento dojem ještě umocnila.

Můj nesmělý návrh, že si místo mokrých triček můžeme vzít suché bundy z brašen byl rázně zamítnut. Do cíle máme 5 km, tak to dojedeme. Úbočím Pepereku je to příjemný tříkilometrový sešup (až na ty příčné stružky) a tak se náš zelený mokrý peloton radostně vřítí do Velké Losenice - a hle, tady je úplné sucho! Bouřkový mrak ji zcela minul. Z nás kape voda a nejedno oko domorodce na nás s údivem spočine.

Zbývá pár šlápnutí a jsme v cíli. Výlet to byl krásný a máme na co vzpomínat. Jen má bouřková teorie šla kamsi do paďous.


IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie:

Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
Nejkrásnější okruh Žďárskem aneb moje bouřková teorie
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
pěkné a úsměvné Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
krásný článek, já říkám furt, poruč větru a dešti a na výletech bude vždy hezky, jenže to nejde, taky jsme zmokli, akorát s tím rozdílem, že vy jste měli teplo, ale i tak je dobře, že jste neonemocněli, protože ten vítr vás hodně ofoukl i když bouřka byla jen chvilkuSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
IKE..tak ta trička, to máš pravduSmajlík..
Co nadělat, člověk si počasí nevybere..Smajlíktak jsme se tam trošku toulali, ale autem..je to krásný kraj
Obrázek uživatelky
profil
Smajlíkznám velice krasné máme tam v Hamrech nad Sázavou rodinu.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Zajíc