Antverpy - Rubensovo město

Párkrát jsem byla v Belgii pouze na skok – při průjezdu touto zemičkou. Takže jsem ta hlavní městečka trochu prošla a docela mi to stačilo. Jenže – moje kamarádka mě pořád „lámala“, že tam chce jet – no mně se tam nechce, radši bych jela někam jinam. Nakonec jsem podlehla a dobře jsem udělala. Zakoupily jsme si prodloužený letecký víkend a jednoho květnového rána vyrazily.

Program zahrnoval to hlavní z Belgie – Brusel, Bruggy, Antverpy, Gent.

Mladá průvodkyně byla moc fajn – úplná studnice vědomostí. V Bruselu jsme popojížděli metrem – divím se, že se nikdo neztratil, ale ona měla vše výborně zmáknuté.

V neděli ráno jsme se vydali do Antverp a já jsem si uvědomila – tady už jsem byla dvakrát, ale Rubensův dům byl vždy zavřený – dostanu se tam konečně? Ano – bylo otevřeno. Zakoupily jsme lístky na určitou hodinu a nejdříve jsme šly na procházku po tomto krásném městečku.

Antverpy – druhé největší belgické město, kterým protéká řeka Šelda. Máte také takový pocit, že město, kterým protéká řeka, je vždy krásné? Bez řeky to není nějak to pravé ořechové. Toto město má dvě přezdívky – Rubensovo – o něm se zmíním později a Jeruzalém západu – to proto, že od 16. století zde Židé mají velkou komunitu. Procházíme se po hlavním tržišti Grote Markt s renesanční radnicí a cechovními domy. Nesmíme minout gotickou katedrálu Panny Marie z roku 1523, jejíž stavba trvala 269 let. Míříme na nábřeží – zde nám průvodkyně líčí jednu z verzí o vzniku názvu města - je o Druonovi Antigonusovi, který měl ve zvyku sekat ruce námořníkům a házet je do řeky za to, že odmítli zaplatit mýto za překročení vodního toku. (Od toho jméno Antwerpen - holandsky ruka a házet). Ale i tady se samozřejmě našel hrdina, který tohoto obra porazil – Silvius Brabo, římský generál.

Ale už je čas vracet se k Rubensovu domu.

Peter Paul Rubens – asi každý z nás se s tímto slavným jménem setkal. Já ho mám zafixovaného jeho trochu obézními andělíčky a jeho tzv. rubensovskými křivkami. Procházíme se domečkem – vyzbrojené útlou knížečkou, ze které překládám z angličtiny, kde se právě nacházíme a co vidíme. Pánové, kteří v místnostech hlídají, aby nedošlo k nějakému poškození, jsou povídaví a je vidět, že toto místo mají rádi. A tak se dozvídáme více o tomto významném vlámském malíři. Byl dvakrát ženatý. Po druhé si vzal šestnáctiletou Helenu Fourmentovou – v té době mu bylo již 53 let. Měl celkem osm dětí a to nejmladší se narodilo až 8 měsíců po jeho smrti v roce 1640.

Jeho obrazy jsou nábožensky motivované, ale v té době tomu asi jinak nebylo – církev byla asi na vrcholu. Pomalu procházíme malé místnůstky velmi členitého domku až na krásnou zahrádku. Tak tady se asi mistrovi odpočívalo nebo neměl na odpočinek vůbec čas? Kdoví – já si ale myslím, že za něj hodně práce udělali jeho žáci – jeden z nich byl také Anthonis van Dyck.

Já mám hlad - ta prohlídka mě uondala. Já taky, ale nechci jít do picošky nebo k Číňanům, toho máme doma dost… hledáme a nakonec nacházíme útulnou hospůdku. Dáváme si rybičky, aperitiv – jalovcovou a bílé vínko. Odpočineme si a ještě jednou si procházíme pomalu toto krásné městečko a jdeme na vlak.

Mimochodem v Antverpách mají nádherné secesní nádraží. Snad jen to naše pražské se mu vyrovná, tedy až bude zcela opraveno.

Hanaj - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete