Bojnice, to není jen zoo a zámek

Je začátek nového roku a to je nejvyšší čas začít uvažovat společně s kamarády z Liptovského Mikuláše, kde spolu strávíme letošní dovolenou. Několikrát jsme ji už společně absolvovali a vždycky nám bylo spolu dobře, takže dokud nám zdraví slouží, rádi bychom si to zase zopakovali. První společné dovolené jsme trávili u moře, a i když nás to k němu stále láká, vzhledem k nejisté situaci ve světě jsme už dříve usoudili, že i u nás doma je mnoho krásných a zajímavých míst, kde jsme ještě nebyli a které se vyplatí navštívit.

A protože jsme už všichni v důchodovém věku a pomalu se začínají hlásit různé neduhy, dobrou volbou je spojit příjemné s užitečným, neboli objevit zajímavou lokalitu, kde se nacházejí i nějaké lázně.  My jsme se zatím ještě nerozhodli, kam se letos vydáme, ale možná někteří z vás stojí před podobnou volbou, tak vás chci trochu seznámit s místem, kde jsme byli v loňském roce.

Když se řekne Bojnice, tak si v první řadě každý vybaví zoo a zámek. Tato místa jsem v minulosti navštívila již mnohokrát, ať už jako školačka při školních výletech, později jako studentka a v neposlední řadě jako matka při příležitostech jako je např. Mezinárodní den dětí organizovaných z práce, nebo jen tak na výletě s rodinou.

O tom, že v Bojnicích jsou i lázně, jsem věděla z informací v různých médiích, ale nejenže jsem v nich nikdy nebyla, ale ani jsem neměla představu, kde vlastně jsou. Proto jsem se zaradovala, když manžel začátkem minulého roku našel zajímavou nabídku lázeňského pobytu právě v jednom z léčebných domů v Bojnicích. Nabídka se líbila i našim přátelům, takže bylo rozhodnuto.

Vybrali jsme termín mimo sezónu, kdy jsou pobyty levnější a ještě jsme dostali slevu pro klienty nad šedesát let. V pokynech, jež jsme obdrželi před nástupem na pobyt, bylo kromě jiného uvedeno i číslo taxislužby, která jako jediná má povolen vjezd do areálu lázní. Sice nás to překvapilo, ale pro všechny případy jsme si číslo uložili do mobilu.

V předvečer nástupu jsme se s přáteli telefonicky domluvili, že se sejdeme přímo v lázeňském domě. Oni měli přijet z Liptovského Mikuláše autem a my z Trnavy rychlíkem do Prievidze a odtud buď autobusem, nebo taxíkem do Bojnic.

Zvolili jsme cestu taxíkem a to jsme udělali moc dobře.  Autobus by nás totiž dovezl jen před lázeňský areál a odtud bychom museli jít pěšky. Protože jsme nevěděli, kde se v areálu nachází „náš“ lázeňský dům, bylo jednodušší se nechat dopravit až k němu. Nakonec jsme byli  moc rádi, že jsme využili tu taxislužbu, kterou nám v pokynech doporučili.

Lázně Bojnice jsou totiž situované v krásném prostředí lesoparku, na začátku kterého je záchytné parkoviště a na příjezdovou cestu nemají kromě zásobování, aut lázeňských hostů a té jediné taxislužby povolen vjezd žádná vozidla. No a ten „náš“ hotel byl (jak jinak) úplně poslední, takže bychom se s našimi zavazadly pořádně prošli a pronesli.

Lázně Bojnice leží na území Hornonitranské kotliny v nadmořské výšce 300 m, obklopené smíšenými listnatojehličnatými lesy, mimo centra města, asi jeden kilometr od zoo a zámku.  První písemná zmínka o Bojnických lázních se nachází v listině krále Kolomana z roku 1113.  

I když byly Bojnické lázně známé už celá staletí a vlastnily je mnohé význačné osobnosti, teprve v polovině 16. století, kdy lázně vlastnil Alex Thurza, započala výstavba prvních lázeňských budov. Nový majitel se také staral o stav a využívání termálních pramenů. Nad jedním z nich nechal vybudovat bazén z opracovaných kamenů, kamenné schodiště a po celém obvodě byly umístěny lavičky. Tento, ve své době moderní bazén s teplou až horkou vodou, byl vyhrazen majiteli, jeho osobním hostům a šlechtě. Nechal ale vybudovat i další, méně honosný bazén, který sloužil poddaným.

 V 17. století získal Bojnické lázně do vlastnictví rod Pálffyů. Hrabě Ján Pálffy nechal v roce 1895 zrenovovat a částečně přestavět  lázeňský dům. Vybudoval nové vanové lázně a ze dvou stávajících bazénů byl postaven bazén pro obyvatele. V lázeňské budově se nacházelo v té době jenom 36 pokojů pro hosty a stálých lázeňských hostů bylo v roce 1905 pouze 125. Počet ambulantně léčených byl však mnohonásobně vyšší, ročně se připravovalo takřka 10 000 koupelí.

V roce 1915 zabrala prostory lázní armáda za účelem vybudování nemocnice, roku 1918 však objekt opustila a zanechala v zdevastovaném stavu.

Rekonstrukci lázní však bránil spor o dědictví po hraběti Jánu Pálffym, který skončil až v roce 1938, kdy objekt koupila firma Baťa. V roce 1932 přibyl v lázních pouze bazén s uhličitou vodou, do kterého přitékala voda otvory na dně. Za Baťovy éry byly bazény pro veřejnost uzavřeny, obyvatelé se mohli koupat v termálním prameni „Jazierko“. Správa lázní však později i tento pramen nechala oplotit a byly vybírány poplatky za vstup. Bazény však byly neudržované, zanedbané a roční  návštěvnost činila pouhých 600 hostů.

Bojnice neměly za dobu trvání 1. Československé republiky statut léčebných lázní, dokonce hrozil i zákaz již existujícího léčebného provozu, přestože byl dostatek termálních pramenů a léčebného bahna a provoz byl celoroční s největší návštěvností v létě.

V srpnu roku 1938 firma Baťa otevřela nový objekt – „Jánovy lázně“ a plánovala zmodernizovat celý areál především pro léčení svých zaměstnanců. K tomu bohužel již pro vypuknutí 2. světové války nedošlo.

V květnu roku 1950 převzala Lázně Bojnice do své kompetence Státní zdravotní správa. Bývalá svobodárna byla přebudována a zmodernizována na léčebný dům „Baník“. Byly opraveny uhličité lázně a v roce 1952 začala postupná rekonstrukce všech bazénů. Novější „Jánovy lázně“ také prošly modernizací a byly přestavěny na rehabilitační oddělení s bazénem a tělocvičnou. Ostatní léčebné procedury byly situovány do léčebného domu „Mier“.

V Bojnicích v tomto období započal důkladný hydrogeologický průzkum spojený se zadržením pramenů. Zároveň bylo důležité zabezpečit ochranu všech termálních pramenů, ohrožovaných podzemní těžbou uhlí v nedalekých dolech Nováky. Po vyřešení tohoto problému bylo možné zajistit dostatečné množství termální vody pro léčení. Od roku 1995 jsou Lázně Bojnice akciovou společností. Poloha lázní v tichém prostředí stranou městského ruchu a příjemná atmosféra lázeňských parků tvoří optimální prostředí pro tělesnou i duševní relaxaci. Celý areál je protkán chodníčky, kde je možné se nerušeně procházet ať už k jednotlivým léčebným domům,  k jezírkům, pěkným věžičkám nebo letním restauracím. Okolo chodníčků jsou umístěny lavičky, lákající k posezení a oddechu.

V areálu se nachází jedenáct léčebných domů, které jsou od sebe vzdáleny tak, že se navzájem neruší léčebným ruchem. Při léčebných procedurách je základem sirnatá voda vyvěrající z devíti pramenů o teplotě 28 – 52 °C , která podporuje látkovou výměnu a imunitu a zlepšuje celkový zdravotní stav organismu. Léčí se tu nemoci pohybového aparátu, revmatismus, nervová a ženská onemocnění, nemoci ledvin a močových cest a také nemoci z povolání. Kromě jiného nabízejí lázně i redukčně-ozdravné pobyty.

Po procedurách mají hosté možnost trávit příjemné chvíle v kavárně, cukrárně, zimní zahradě či na venkovní terase přímo v areálu lázní. Dále mohou navštívit nejkrásnější zámek Slovenska, strávit příjemné chvíle v naší nejstarší zoologické zahradě a v letních měsících se vykoupat v přírodním termálním koupališti Čajka. Také je možné podnikat turistické vycházky a výlety na kolech.

My jsme v Bojnicích  pobývali v polovině dubna (bohužel věžičky a letní restaurace byly zavřené – otvírají se až v hlavní sezóně v letních měsících) a vzhledem k tomu, že jsme měli denně čtyři, pět i šest procedur – samozřejmě „rozházené“ každý jinak, tak jsme většinou chodili jen po okolí. Ale prohlídku zámku a návštěvu měst Bojnice a Prievidza jsme si nenechali ujít.

 Myslím, že za nás všechny mohu říci, že jsme byli velmi spokojeni s ubytováním, se stravou (plná penze - snídaně formou švédských stolů, oběd a večeře výběr ze čtyř jídel, každý den ovoce a moučník), s procedurami (všechny probíhaly v léčebném domě, kde jsme byli ubytovaní, takže jsme nemuseli nikam docházet) a hlavně s milým přístupem a ochotou všeho personálu. Cítili jsme se velmi dobře, odpočinuli si a udělali něco pro své zdraví.

 Snad se nám i tento rok podaří objevit podobně skvělou dovolenou.