Návštěva míst Aspendos, Kurşunlu a Side

Jeden z výletů, které jsme podnikli z Alanye, směřoval hned na tři zajímavá místa poblíž Antalye. Tento výlet jsme také zakoupili u pouličního prodejce, hlavní důvod byla opět cena. Jeli jsme všichni – 4 dospělí a 2 děti. 

Autobus nás vyzvedl po snídani u hotelu a první, na co jsme se mohli těšit, byl římský amfiteátr v Aspendosu, který je vzdálený asi 46 km od Antalye. Před divadlem ležel moc hezky osedlaný velbloud na červeném koberci, čekající na potencionální zákazníky. Před divadlem nám průvodce ukázal kasu, kam jsem po domluvě šla pouze já se synem Lukáškem. Když jsem se obrátila a hledala někoho, kdo by mi řekl, v kolik je sraz u autobusu, nikoho jsem nezahlédla. Snažila jsem si vybavit aspoň někoho z autobusu, ale marně.

Prošli jsme turniketem a vstoupili jsme do jednoho z nejzachovalejších antických divadel s kapacitou 20 tisíc diváků. Pochází z římské císařské doby a donedávna se používal pro pořádání různých kulturních akcí, má totiž vynikající akustiku. Vystoupali jsme nad hlediště k arkádové galerii, kterou jsme prošli celou a pomalu scházeli dolů. Po východu z divadla jsem opět hledala v davu známé tváře, ale opět jsem nikoho neviděla, tak jsem rozhodla, že se ještě podíváme, jak vypadá divadlo ze strany a pak se vydáme k autobusu. Popošli jsme trochu výš a v tom k nám přišel Turek s tím, ať s ním jdeme někam nahoru. Neměla jsem potuchy, kam nás chce zavést, tak jsem hned naznačila odjezd autobusu. Uklidňoval mě tím, že je to procházka tak na 10 minut, tak jsem souhlasně kývla. Tam, kam nás zavedl a co jsme viděli, nejspíš nikdo z autobusu neviděl, účel zřejmě byl vidět pouze divadlo a honem, honem zase jet dál.

Málokdo ví, že právě na kopci nad divadlem je daleko víc zajímavostí. Na akropoli se nachází ruiny významného města z římského období. Zde nejsou památky tak hezky zachovalé, ale určitě stojí za vidění, proto mi pořád nešlo do hlavy, z jakého důvodu akropoli nemohli vidět i ostatní. Najdete tu bývalou baziliku, Agoru (shromaždiště) a aquadukt, ke kterému jsme nedošli. Zpátky z kopce jsem šla se synem už sama a opravdu jsme měli naspěch. U východu na mě čekala mamka s přítelem s otázkou, kde jsme byli tak dlouho, že na nás čeká autobus. Ono z těch 10 minut se to protáhlo bezmála na půlhodinku. Můj argument byl jasný, nevěděla jsem čas odjezdu a na výletě do Pamukkale se stalo to samé někomu jinému. Jelikož celou dobu jsem měla kameru u sebe, tak mám akropoli natočenou.

Následovala zastávka ve fabrice zlata s možností nákupu. Domluvili jsme se češtinou, což jsme uvítali. Hned na úvodu jsme odevzdali své zlaté poklady, které odnesla jedna paní na čištění. Mezitím jsem si mohla vyzkoušet, co se mi líbilo. Před devíti lety jsem si v jedné takové fabrice koupila zlatý prstýnek za slušnou cenu a právě za ten ještě spolu s jedním prstýnkem a velkým doplatkem mi nabídli jako výměnu za náušnice, které jsem měla v uchu. To jsem ale odmítla, protože moje současné náušnice jsem si sama navrhla. Když jsem dostala své vyčištěné šperky zpět, krásně se leskly a dva dokonce  poopravili s dodatkem, že by bylo potřeba je zesílit.

Po poledni jsme se stavěli na obědě, který byl v ceně zájezdu. Usedli jsme k připraveným kulatým stolům, ke kterým se vešlo až deset lidí. Přesto z vybraného jídla jsme moc nesnědli.

Pokračovali jsme autobusem kolem letiště v Antalyi do národního parku Kurşunlu se stejnojmennými vodopády. Někdo tvrdí, že to je jeden vodopád, jiný zas, že vodopádů je víc. Každopádně jsou atraktivní a nacházejí se uprostřed krásného borového lesa, který společně s řekou, bohatým zeleným porostem, skalami a samotnými vodopády tvoří přírodní park vyhlášený v roce 1991, leží necelých 20 kilometrů od města Antalya. Vstupné bylo zřejmě také v ceně a na prohlídku parku byla umožněna necelá hodina, což se nám zdálo málo, protože cesta k vodopádům chvíli trvá. Pohled na vodopády a tyrkysovou vodu nás uchvátil natolik, že jsme prošli i sebemenší zákoutí. Pod námi jsme viděli i hejno pstruhů. Je zde i malý okruh, který vede kousek i po dřevěné lávce, kde je další menší vodopád. Ještě poslední pohledy na krásy parku a opět do autobusu, který nás měl převézt na poslední místo a tím bylo město Side.

Antické město Side leží na poloostrově zakončeném nevelkým přístavem vzdáleném asi 75 km od Antalye, zhruba uprostřed mezi dvěma velmi známými letovisky Antalya a Alanya na pobřeží Středozemního moře. Jsou zde rozlehlé pláže s jemným pískem, ideální pro rodinnou dovolenou. Vystoupili jsme u amfiteátru, který měl kapacitu pro 15 tisíc lidí a je významnou památkou. Jevištní budova 23 m vysoká se zřítila, jeho dnešní podoba pochází z 2. století. Během hodinové procházky jsme prošli uličkou plné obchůdků k přístavu a odtud k bývalým chrámům bohyně Athény a boha Apollóna. Právě u Apollónova chrámu jsme se zdrželi nejdéle. Dohlédli jsme na jednu z pláží, kterou jsme měli po levé straně. Při cestě zpět jsem ještě nahlédla do postranních uliček a tím viděla i druhou pláž. Přesně takto jsou i pláže v Alanyi.

Zpět do hotelu jsme dorazili před večeří. Z výletu máme plno fotek a záběrů na kameře a hlavně hezké vzpomínky.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10