Půlhodinka s papoušky

Po tom chození Krakowem od památky k památce jsme si chtěly s dcerou odpočinout. Vymýšlely jsme, kam bychom mohly zajít a trochu se rozptýlit. Na internetu jsme našly zajímavou věc – Papugarnii. Nic takového jsme ještě nikde neviděly. Dcera tedy hned koupila vstupenky a odpoledne jsme vyrazily za papoušky.

Ve stručnosti popíši. Je to místnost, kde volně poletují papoušci původem z Amazonie. Vy je krmíte a užíváte si jejich přítomnost. Před vstupem si musíte sundat vše lesklé – náušnice, řetízky, prstýnky, hodinky a doporučují i brýle (já jsem si brýle nechala, ale musela jsem je trochu bránit, papoušci mají v zobácích sílu a v nestřeženém okamžiku by mi je stáhli). Také nám nabídli „župánky“ s kapucí, které měly chránit naše oděvy před potřísněním potravou nebo i před škrábnutím. Ještě umýt ruce  antibakteriálním tekutým mýdlem, opláchnout, osušit a můžeme k papouškům.

Vyzbrojeny mističkou s potravou – ovoce, zelenina, zrní, těstoviny – a fotoaparátem vstupujeme do místnosti, kterou poletují papoušci. Několik se jich na mne hned slétlo. Na každé ruce i na ramenou mi sedí a snaží se dostat k potravě. Někteří jsou vybíraví. To, co jim nechutná, tak z mističky vyhází a vyberou si jen to dobré. Při jídle se odstrkují a po mé ruce putují od ramene k dlani. Dcera vzala fotoaparát a fotila. Poté jsme se vyměnily. Dcera si vzala misku s potravou a krmila papoušky a já fotila. 

Užily jsme si zde dost legrace. Obsluhující slečna si všimla, že jeden papoušek dceři vytahuje vlasy z kapuce. Chytla ho a posadila na větvičku stromu. Přitom mu něco říkala. Papoušek tam seděl a dělal uraženého. Člověk by ani nevěřil, že dokáže svoji nespokojenost tak okatě vyjádřit. Také tu poletoval a potom spíše posedával nádherně růžový papoušek. Byly jsme upozorněny, že se ho nemáme dotýkat, ale počkat, jestli k nám přiletí. Je to už papouščí dědeček. Bylo mu 36 let, a prý je někdy trochu agresivní. Zvířata jsou jako lidé. Své nálady dokáží dát někdy dost najevo. V těsném kontaktu s nimi to vidíte a cítíte. Škoda, že to byly spíše negativní vlastnosti: závist, žárlivost, bojovnost. Každý papoušek si chtěl užít naši pozornost sám a druhé odstrkoval, vzájemně spolu soupeřili o potravu a každá chvilka, kterou strávili na mojí ruce přímo u misky s potravou, byla pro ně takovým malým vítězstvím.

Půlhodinka utekla jako voda a už musíme odejít. U vstupu již čekala další skupinka. Měly jsme štěstí, že jsme zde byly samy a papoušky měly jen pro sebe. Moc se nám to líbilo.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10