S rodinou na cestách - 1. část: Vodopády a vláčky

Na jedné straně jsem měla ohromnou radost, protože hory miluji a v Chamonix jsem nikdy nebyla, na druhou stranu jsem se obávala cesty. Je to totiž více jak 1 200 km od nás. Ale radost byla přece jen silnější než strach.

Syn zařídil ubytování, navrhl trasu se zastávkami, my ženy jsme dostaly za úkol obstarat trvanlivé potraviny, stravování jsme zajištěné neměli, protože jsme se rozhodli, že program přizpůsobíme počasí a momentální situaci až v místě pobytu.

Jen jedno nám dělalo starosti a to počasí. Právě na dny, kdy jsme si dovolenou naplánovali, hlásili pro oblast Alp déšť.

Počasí se však objednat nedá a tak jsme doufali, že naše pozitivní myšlenky přírodu přelstí.

Přípravy proběhly bez komplikací, potraviny byly nakoupené, cestovní pojištění zařízené, tašky, kufry, batohy sbalené a tak jsme 31.5.2016 ve 22:00 nasedli do aut a vyrazili za dobrodružstvím. Řidiči se ještě před jízdou domluvili, že si cca každé dvě hodiny uděláme malou přestávku.

Cesta ubíhala výborně, i když část cesty nás provázel silný déšť, ale ráno, kdy už jsme měli za sebou necelých 900 km a zaparkovali jsme v prvním místě, které jsme chtěli navštívit, už nepršelo a teplota byla příjemná.

Tou první velkou zastávkou byly Rýnské vodopády - Rheinfall, které se nachází v severní části Švýcarska mezi kantony Schaffhauser a Zürich.

Vodopády vznikly během poslední etapy doby ledové před 17 000 až 14 000 lety v místě, kde řeka Rýn překonává stupeň složený z odolného vápence. Kaskády vodopádu jsou široké přibližně 150 metrů, vysoké 25 metrů a tvoří ho tři hlavní vodopády: Schaffhauser, Züricher a Mühle vodopád. Průměrný zimní průtok vodopádu je 230 m3 za vteřinu, v létě až 700 m³ za vteřinu a v jarním období a během záplav se množství protékající vody několikanásobně zvyšuje. Je to nejmohutnější vodopád v Evropě.

My jsme k vodopádům došli přes železniční most s chodníkem pro pěší a z břehu jsme obdivovali jejich krásu. Neodolali jsme ani možnosti obdivovat je z loďky plující po Rýnu a z velké skály uprostřed vodopádu, na jejíž vrchol jsme se dostali po vystoupení z loďky po železných schodech. Byl to úžasný zážitek, protože to je jedno z míst, kde jen stojíte, kocháte se silou přírodního živlu a čerpáte energii.

I když se nám tu moc líbilo, čekala nás ještě další zajímavá zastávka.

Po přibližně 2,5 hodinách jízdy jsme zastavili na břehu Ženevského jezera v malé vesničce LeBouveret.

Tady se v roce 1987 sešli příznivci velkých zahradních železnic, aby založili Švýcarský parní park (SVP = SWISS VAPEU PARC) a už v roce 1988 mohli na první jízdu pozvat přátele parkových železnic. Park se postupně rozšiřoval a jeho současná rozloha je 17 000 m².

Hlavní stanice železnice se staniční budovou, třemi kolejemi a krytým nástupištěm se jmenuje Chablais - City. V areálu se dále nachází depo s točnou, rotunda, banka, typický švýcarský dům, kavárna, kostel, hrad a další stavby typické pro Švýcarsko a železnici. Vláčky projíždějí železničními rozcestími se světelnými návěštími, dřevěným mostem nad jezerem s lekníny a řadou tunelů.

Park vlastní několik parních a elektrických lokomotiv, které jsou poháněny malými generátory ve strojovně, případně z baterií a disponuje i speciálními vagóny pro vozíčkáře. Trolej tu není, protože by vzhledem ke své výšce (1 m) komplikovala pohyb cestujících. Kolejiště a všechny stavby jsou v poměru 1:5 a 1:10 a tomu je přizpůsobena i výsadba stromů, keřů a rostlin v celém areálu, který je krásně čistý a udržovaný.

Podél rozsáhlého kolejiště je 1 200 m dlouhý udržovaný a osvětlený chodník a několik restaurací.

Povozili jsme se v několika soupravách, v mini obchůdku jsme koupili nějaké suvenýry a i když bychom rádi jezdili dál (hlavně naše vnučka), museli jsme pokračovat do hlavního cíle naší cesty.

Ale o tom zase příště...

Dada274 - čtenářka
ChytráŽena.cz