Slovinská Istrie - země útesů, bílých koní a lidské ryby

Severní část poloostrova Istrie náleží Slovinsku a pro české turisty je zatím většinou neznámá. Tamní cestovní kanceláře se však nyní zaměřují právě na klientelu v České republice. Slovinská Istrie láká nejen na koupání v průzračném Jadranu, ale také na unikátní přírodní úkazy.

Na pobřeží se tyčí obrovský útes z usazených hornin, ve vnitrozemí se nachází solné pánve nebo farma bílých koní a v tamních jedinečných jeskyních lze vidět podivnou “lidskou rybu”.

Největší útes z usazenin na Jadranu

Originálním přírodním úkazem Istrie je strmá zeď až 80 metrů vysokých útesů skládajících se z jemných sedimentálních vrstev. Tento útes se tyčí ve Strunjanské přírodní rezervaci, která obklopuje čtyři kilometry dlouhé severní pobřeží poloostrova. Je to největší útes tohoto druhu na celém jadranském pobřeží.

Spodní vrstvy útesu procházejí stálou erozí vlivem moře, vrchní vrstvy jsou rozkládány vlivem měnícího se počasí. Výsledkem toho jsou zajímavé geologické a morfologické úkazy, jako skalní přístřešky, mikrotektonické spáry či částečně rozpadlé skalní bloky. Vrstvy pískovce zde tvoří dláždění mezi zemí a mořem. 

Tyto jevy jsou charakteristické obzvláště pro mys Strunjan a Kane, kde se nacházejí úzké “postele” těsně nad vodní hladinou, doprovázené nezvyklými obrazci. U nohou útesů se zformovala charakteristická oblázková terasa mezi strmým svahem a mořem. Někde je až sedm metrů široká, v oblasti mysů je naopak úzká a lze jí projít jen když je odliv.

Bažiny plné soli

Soline je malá vesnička, která dostala své jméno podle salin, jež tu byly odpradávna a přispívaly k ekonomickému rozvoji. Původní mokřiny spojené s mořem se proměnily v solné pánve už ve středověku.  Asi na 700 hektarech stále probíhá produkce soli, na zbylých opuštěných pánvích je muzeum, ve kterém je možné sledovat rozvoj této oblasti v průběhu dějin. 

Přírodní park Sečovlje Salina pokrývá oblast 650 hektarů podél slovinsko-chorvatské hranice na jihu Slovinska u města Piran, někdy přezdívaného slovinské Benátky. Jižní část parku nazývaná Fontanigge je plná kotlin, ve kterých rostou halophyty, tedy rostliny milující sůl. Kotliny protíná systém starých ochranných hrází.

Ohrožené druhy ve Škocjanské zátoce

Škocjanská bažina je největší mokřad ve Slovinsku. Přírodní rezervace je velmi důležitá kvůli své unikátní fauně a flóře. Díky blízkosti města Koper je známá také jako “oáza na prahu Koperu” nebo “zelené srdce Koperu”. Při procházkách v rámci vyznačených tras mohou návštěvníci poznat celou řadu neobvyklých a ohrožených druhů. V této oblasti žijí také rozličné druhy vzácných ptáků. Ornitologové v posledním desetiletí spočítali na 122 hektarech 234 chráněných druhů.

Několik kilometrů odtud směrem ke krasové oblasti Karstu leží světově známá vesnice Lipice, kde je chovná farma bílých koní – Lipicánů - s více než 430-tiletou tradicí. Název Lipice je odvozen od lípy, která v okolí roste. Odtud i název plemene lipicánů. V 16. století bylo rozhodnuto o koupi koní ve Španělsku, pro jejich chov byla zvolena právě Lipice díky podobnému klimatu jako je na Pyrenejském poloostrově. Koňské plemeno zde bylo vyšlechtěno za vlády Marie Terezie a elegantní bělouši začali dobývat svět.

V jeskyních žije lidská ryba

Poblíž Lipice jsou Škocjanské jeskyně, jedny z nejkrásnějších krasových jeskyní pod ochranou UNESCO. Jen pár kilometrů od pobřeží se nachází jeskyně Postojna s přírodními sochami. Je také jediným místem výskytu unikátního obojživelníka pojmenovaného proteus anguinus, jinak také známého jako “lidská ryba”.

Tento tajuplný živočich má oči potažené blánou, a protože žije pouze v tmavých zákoutích jeskyní, jeho zrak není vyvinutý. Měří až 30 centimetrů, má dlouhý ocas, který používá k plavání, ale pohybuje se také kroucením těla jako had. Jeho barva kůže připomíná lidskou pokožku.

Lidé tohoto tvora v minulosti pokládali za dračí embryo. V 18. století mu bylo dáno latinské jméno a stal se světovou raritou. Dožívá se totiž až několika desítek let života, tedy mnohem déle než jiní obojživelníci, vědci ale nevědí přesně proč. Jedním z důvodů je možná to, že ve svém prostředí nemá přirozených predátorů.

Izola, Čechy nepoznaná perla Istrie

Izola je starobylé středomořské město nacházející se na na jihu Slovinska na Istrijském poloostrově, českými turisty dosud téměř neobjevené. Spojují se v něm rybářské a vinařské tradice spolu s  architektonickými skvosty. Izola je protknuta duchem starých legend a romantikou. Izola nabízí příjemné koupání v Jadranu, v létě je teplota vody mezi 22 - 26 °C. Městská pláž je dobře udržovaná a pro turisty bezplatná.

Středomořský nádech je zde cítit na každém kroku - když procházíte úzkými středověkými uličkami, když pozorujete lodě pohupující se v přístavu, povídáte si s místními obyvateli nebo si pochutnáváte na místních specialitách a vínu. 

Dalšími městy, která stojí za vidění, jsou například Koper, Piran a Portorož. Výrazný vliv na na istrijské architektonické dědictví měla benátská kultura, jejíž prvky lze dnes vidět na pozůstatcích Pretoriánského paláce, katedrály v Koperu, v Loži, na zdech náměstí Brolo či na kostele Svatého Jiří v Piranu.

Tradiční pokrmy z istrijského vnitrozemí jsou připravovány převážně z místních surovin, u pobřeží jsou hlavními součástmi menu ryby a mořském plody. Díky specifickému klimatu je olivový olej ze slovinské Istrie snadno rozeznatelný pro svou osobitou vůni a oceňován pro své příznivé složení mastných kyselin.

Návštěvníci slovinské Istrie se mohou ubytovat v hotelech se čtyřmi nebo více hvězdičkami s vnitřními bazény, lázněmi a zdravotníci centry, ale i v hostelech, kempech nebo v rámci soukromého ubytování. Užijí si zde také milovníci mořské turistiky.