Moje toulky českou krajinou

Cestování má pro mě něco magického, co mě stále láká a zároveň ve mně vyvolává lehkou nervozitu.

Už jako malá jsem s rodiči často jezdila na výlety nebo letní dovolené. V té době to bylo převážně po Česku. Téměř každý víkend jsme se vypravili na nějaký hrad, zámek, či jinou pamětihodnost a k tomu ušli i pár kilometrů. V létě, o prázdninách, jsme potom jeli na dovolenou na nějaké příjemné místo u nás a odtamtud opět vyráželi na výlety.

Tehdy mi to přišlo samozřejmé stejně jako třeba sobotní úklid…,
ale i dnes si ráda sbalím batoh, přidám do něj svačinu, nazuji dobré, ťapací boty a… vyrazím. Jen dnes už nejsem já to malé dítě, které se nemusí starat o nic jiného, než jakou oblíbenou hračku či bonbóny si vzít. Teď jsem to já, kdo musí plánovat, vymýšlet a připravovat. Ale stále mě to baví.
Jako malé, ale později už i odrostlejší dítě jsme s rodiči jezdili na výlety převážně vlakem nebo autobusem. Mělo to výhodu, že jsme se nemuseli většinou nikdy vracet na stejné místo a také nemusel domů řídit nikdo unavený. Dnes spíše na výlety vyrážíme vlastním autem, ovšem já stále domů většinou řídit nemusím, ale pospávat moc také ne. Dnes jsem to já, kdo musí zabavit unavenou drobotinu a případně navigovat, abychom se vrátili zpět do našeho domova.

Možná jsme jen trochu pozměnili cíl našich cest. Dříve jsme opravdu vyráželi převážně za nějakým cílem z oblasti kultury a vzdělání – tedy na hrad, zámek, zříceninu, do muzea, apod. V současné době volíme spíše cíl někde v přírodě nebo nějakou slavnost, jarmark či výstavu. Asi je to také tím, že děti jsou ještě malé, takže nechceme obtěžovat ostatní výletníky jejich rušením při prohlídkách, a také nechceme dětem výlety zprotivit a nudit je jimi. Zatím by je to asi moc nebavilo a je pro ně lepší, když vyrazíme do přírody, kde se mohou vyřádit a volně pohybovat a pak si zalézt do kočáru nebo krosny na záda, když už je jejich nožičky neunesou.

Je ale pravda, že jako malá jsem navštívila velké množství hradů a zámků, prohlédla si mnoho měst a prošla se po hodně turistických trasách. Také je ale pravda, že dnes už bych asi moc dobře a přesně nevěděla, co jsem kde viděla a co bylo pro které místo jedinečné. Takže budu mít opět důvod se na všechna ta dříve známá místa podívat znova, jen co nám ta drobotina doma trochu povyroste.
Snad je to bude bavit stejně jako kdysi mne a bude jim to připadat samozřejmé, že tak trávíme společný volný čas. Já si zatím doma pročítám knižní i internetové průvodce, prohlížím turistické mapy a listuji ve starých fotoalbech.