Chalupáři stříbrného plátna

Název knihy: Chalupáři stříbrného plátna
Podtitul: Výlety k chatám a chalupám slavných českých herců
Autor: Radek Laudin
Nakladatelství: Čas
Vázaná vazba, lamino matné
Formát: 120 × 195 mm
Rok vydání: 2014
164 stran, 68 barevných fotografií
Cena: 249 Kč

Chataření a chalupaření je fenoménem, který ve druhé polovině dvacátého století zasáhl téměř celou městskou populaci u nás. Slavní herci té doby nejsou výjimkou. Kniha Chalupáři stříbrného plátna podává čtivé svědectví o tom, jak naše filmové a divadelní hvězdy trávily odpočinek v zeleni, na rybách či ve venkovské hospůdce, jak zvelebovaly své letní příbytky a koho na svých rekreačních sídlech hostily. Mnohdy je k nim poutal tak silný vztah, že nakonec opustily Prahu – a našly na venkově i místo svého posledního odpočinku.

Součástí této nevšední publikace, která slouží i jako sborník tipů na hezké rodinné výlety, je bohatá fotografická dokumentace, díky níž konkrétní stavbu snadno najdete.

Fotografie na svých výpravách za chatami a chalupami nezapomenutelných českých herců pořídil autor knihy Radek Laudin, novinář a publicista, který se dlouhodobě zabývá cestami do míst naší vlasti, jež jsou spojena se známými osobnostmi.



Jaroslav Marvan
Miloš Kopecký
Rudolf Hrušínský
Josef Kemr
Jiřina Jirásková a Zdeněk Podskalský
Jan Werich
Helena Růžičková
Svatopluk Beneš, Martin Růžek a Karel Augusta
Miroslav Horníček
Vladimír Menšík
Vlastimil Brodský
Petr Haničinec
Jiří Sovák
Jiřina Šejbalová
Josef Vinklář
Radovan Lukavský
František Kreuzmann
Jan Pivec
Oldřich Nový
Libuše Pospíšilová
Ladislav Pešek

Ukázka z knihy Chalupáři stříbrného plátna:

Červený mlýn, stojící o samotě, byl místem, kde se ve čtyřicátých letech odehrála rodinná
tragédie. O zhruba dvě desetiletí později koupil stavbu na břehu Křemežského potoka herec
Miloš Kopecký. Jižní Čechy miloval. Tragédii ze čtyřicátých let dnes připomíná u polní cesty nedaleko mlýna kříž a pamětní kámen. Samotu tehdy obývala rodina se čtyřmi dětmi. Jedné noci otec vstal, rozsekl své ženě hlavu sekerou a zabil i jedno ze svých dětí. Pak se oběsil. Tak ho našli lidé, kteří se do mlýnaseběhli. Ostatní děti z rodiny utekly do okolí. Podle lidí ze sousedství vrah neunesl fakt, že jeho druhá manželka měla psychické problémy. Červený mlýn byl pak dlouho prázdný. Svůj název ovšem nezískal kvůli krvavé tragédii, ale proto, že se v jeho blízkosti kdysi těžila načervenalá hlína.

Miloš Kopecký trávíval dovolenou v jižních Čech už v padesátých letech. Byl šťastný, když
mohl pomáhat zemědělcům. Obracel seno, jezdil na plně naložených fůrách, pásl krávy.
Konkrétně do Červeného mlýna začal jezdit ve druhé polovině šedesátých let. Přátelil se s
křemežským lékařem Alešem Hartmanem. Ten byl u toho, když si herec bral na radnici v
Křemži svou čtvrtou ženu, tanečnici Janu Křečkovou. „V létě roku 1966 jsme odjeli na dovolenou do jižních Čech a Milda říká: ,Co kdybychom se vzali tady?‘ Neměla jsem potřebná lejstra ani šaty, ale on mě přemlouval: ,Když se budeme brát na Staroměstské radnici, to bude jízlivých řečí...‘ A tak nás oddali v Křemži na národním
výboru - pionýrky tam recitovaly, ale ani nevím co, protože jsem z nich dostala záchvat smíchu,“ vzpomínala později Kopeckého žena v Magazínu MF DNES.

Letní svatební hostina byla na zahradě zdravotního střediska, kde Hartmanovi bydleli. Všichni uvolněně polehávali na dekách, pod okny hrála muzika. Herec ještě toho dne poslal telegram nic netušícím rodičům své milované: „Tak právě před chvílí, v 10.00, bylo v Křemži dílo dokonáno, děkuji za dceru, zdá se býti dobrá.“ Svatebčané se pak šli koupat k místnímu rybníku. Kopečtí tam později mířili - již jako rodiče - za osvěžením i s malou dcerkou.

Právě lékař Hartman Kopeckému doporučil ke koupi Červený mlýn. Ten leží blízko obce
Chlumeček, která je součástí Křemže. K sídlu se jde polní cestou mezi dvěma ohrazenými
výběhy koní. Je to odbočka doleva ze silnice z Chlumečku směrem na Brloh. Cesta k
Červenému mlýnu pokračuje po louce kolem malého dřevěného srubu (po pravé straně).

Při pohledu na okolní zalesněné vrchy a při poslechu šumění potoka vedle mlýna se dá
snadno pochopit, proč měl herec toto odlehlé místo rád. Na duchy prý nevěřil, a tak mu
nevadilo, co se tu kdysi odehrálo. V okamžiku koupě ale podle sousedů o dvojnásobné vraždě nevěděl. Za stavbu na samotě prý tehdy dal čtyřicet tisíc korun. A na sousedním potoce si s pomocí místního řemeslníka vytvořil malou přehrádku, aby se mohl koupat v tekoucí vodě mezi pstruhy.

V okolí Červeného mlýna dodnes žijí lidé, kteří si na Kopeckého pamatují. „Jednou v neděli mi jeho tchán řekl, že všichni odjíždějí. Ať si prý u mlýna v pondělí posečeme vysokou trávu, že tam nikdo nebude. V pondělí jsme vyrazili s károu a kosou. Jenže u mlýna jsme uslyšeli vrčet sekačku na trávu. Sekala tam krásná osmnáctiletá dívka v bikinách. Najednou vyšel Kopecký ze dveří a zakřičel na nás: ,Co chcete?!‘ Tak jsme se rychle otočili a mazali zpátky. Pak jsme se dozvěděli, že on v neděli odvezl rodinu do Prahy a v pondělí se do mlýna vrátil s tou krasavicí,“ zavzpomínal s úsměvem jeden ze sousedů.

Tuto knihu Chalupáři stříbrného plátna koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství ČAS.