Téma knihy významného antropologa i po několika desetiletích od svého vzniku nepozbývá nic na aktuálnosti a nabízí cesty lepšího pochopení a přístupů mezi jednotlivými kulturami.

Francouzský filozof, etnolog a antropolog Claude Lévi-Strauss, který významně ovlivnil myšlení 20. století, obohacoval svět, v němž prožil více než jedno století, svojí vědeckou činností. Jako strukturální antropolog ovlivnil svými pracemi nejenom francouzské antropology a etnology, ale zapůsobil i na generace historiků a filozofů. Práce Léviho-Strausse z oblasti strukturální antropologie zpřístupnily a pomohly pochopit život přírodních národů západním civilizacím. Mezi jeho nejznámější knihy patří Smutné tropy, Strukturální antropologie, Myšlení přírodních národů, Totemismus dnes a samozřejmě i již zmiňovaná kniha Rasa a dějiny.

Claude Lévi-Strauss narozen v roce 1908 v Belgii, studoval práva a filozofii na Sorboně v Paříži. V době čtyřletého pobytu v Brazílii, kde působil na katedře sociologie v Sao Paolu, se zúčastnil několika etnografických výprav, což výrazně ovlivnilo jeho další vědeckou činnost. Pod vlivem hnutí Svobodná Francie se dostal do Spojených států, kde v letech 1941 – 1945 působil spolu s dalšími evropskými intelektuály na New Schoul for Research v New Yorku. Poté, co v letech 1946 -1948 zastával funkci kulturního rady francouzského velvyslanectví ve Washingtonu, se již počal plně věnovat své vědecké činnosti. Roku 1959 byl jmenován profesorem na Collége de France.

Lévi-Strauss se setkal i s kulturní antropologií založenou F.Boasem, která zkoumala hlavně rozdíly mezi různými společnostmi. V rámci studia jazyků se přiklonil ovšem více ke strukturalistickému pojetí, což v tvorbě převedl na studium společenských vztahů. Za základní otázky antropologie totiž pokládal protiklady kulturních struktur různých společností ke strukturám přírodním. Kniha Rasa a dějiny poukazuje i na fakt, že byl badatel zastáncem ohrožených etnických skupin a jejich kultur. Velké ztráty viděl ve smazávání rozdílů mezi jednotlivými kulturami.

Publikace Rasa a dějiny byla vydána na popud organizace UNESCO a i
po několika desítkách let od svého vzniku nepozbyla na aktuálnosti. Dotýká se mnoha otázek, jimiž se autor knihy zabýval v řadě svých odborných prací a nabádá k jinému vnímání rozdílů mezi kulturami. Časté nepochopení či neakceptování ostatních kultur mnohdy právě přechází k negativním rasistickým výstupům. Zmíněná publikace vysvětluje, co je vlastně rasa, pokrok, vyvrací rasistické teorie, zabývá se etnocentrismem, primitivními kulturami, fenoménem západní civilizace z hlediska dějinného vývoje, významem náhody v historii lidstva a uvažuje
o kulturním relativismu. Vyzařuje z ní výzva k tolerantnosti a snaze o vzájemné poznávání kultur a národů.

Lévi-Strauss jakožto jeden z otců strukturální antropologie se po celý život zajímal především o příbuzenské vztahy, svět mýtů, bájí a soustředil se na způsoby, jakým lidé chápou svět. Pokud bychom se zamysleli a jednou větou vystihli obsah knihy Rasa a dějiny, tak by mohlo být jistě vysloveno. „Odlišné kultury národů působí zvláštně a vyvolávají otazníky jen z toho důvodu, že jsou svým charakterem mnohdy mezi sebou velmi rozdílné a tudíž špatně srozumitelné, přístupné a pochopitelné.“

Při chápání kulturního pokroku ve smyslu koalice mezi kulturami docházíme k faktu, že již v dlouhém vývoji civilizací a samozřejmě i ras, jejich vzájemné provazování a působení mělo vliv na celkový pokrok lidstva. To, zda byly určité kroky jednotlivých společenství, kterými každá kultura v průběhu svého historického vývoje prochází, spojeny vědomě či nevědomě, dobrovolně či nedobrovolně, intencionálně či nahodile a úmyslně či z donucení, není tím nejpodstatnějším. Mnohem více důležitým se jeví spíše co největší rozrůzněnost těchto navzájem působících kultur a následný značně výraznější pokrok. Velmi důležité uvědomění související s chápáním kultury by mělo přinést či přerůst v pochopení toho, že kulturu a její přispění nelze hodnotit podle určitých měřítek, ale spíše díky přínosu diferencovanosti, což je jejím největším přínosem. Každý příslušník dané kultury by měl přijmout určitou pokoru k ostatním kulturám a to i přesto, že mu nejsou zcela srozumitelné a i v případě, že nepochopí úplnou jejich podstatu. I přes tato jistá omezení by se měl jedinec snažit akceptovat jejich odlišnost. Vždyť po staletí se vyvíjející lidská společenství jsou dobrovolnou či nedobrovolnou kumulací různých kombinací přínosů jednotlivých kultur a to díky válkám, obchodování, migraci obyvatel apod.

Člověk by si měl uvědomit, že nadřazenost jedné kultury nad druhou je nesmysl, jelikož kdyby existovala pouze jedna kultura, tak by se nedalo srovnávat, kdo je horší, či lepší. A jestliže přihlédneme k dlouhému vývoji lidstva, tak pokud by kultura existovala osamoceně, tak by její vývoj bez přispění ostatních zřejmě trval mnohonásobně déle. Současná kultura potřebovala spoustu času, aby dospěla do aktuálního stádia a každý jedinec, by měl mít na paměti, že se neobešla bez  spolupůsobení vlivů všech  ostatních kultur.

Romana Melicharová

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10