Co znamená biokosmetika?

V poslední době se s biokosmetikou roztrhl pytel. Někdy připomíná hraní si se slovíčky pohádku bio-nebio. Přestože ekozemědělci a výrobci potravin se propagaci a stanovení standardů pro biosuroviny věnují už léta a mají oporu v zákonech, standardy pro biokosmetiku stále chybí. Bohužel toto legislativní vakuum umožňuje mnoha firmám čarování se slovy.

Tímto tématem se podrobně zabývá internetový server biospotrebitel.cz, z jehož článků vyjímáme následující informace.

Zatímco se kosmetické firmy a drogistické řetězce předhání v uvádění dalších značek na trh, nejasnosti o tom, co skutečně znamená označení „přírodní“ či „organické“, zůstávají.

Koupíte-li si „přírodní“ krém, šampón nebo make-up, může se jednat o výrobek, v němž mohou naprosto převažovat syntetické složky, navíc testované na zvířatech. O „ekologickém“ původu rostlinných složek se můžete rovněž jen dohadovat. Stěžovat si nemáte kde, protože nic z toho není v rozporu se zákonem. Pravda - některé značky mají tak dobré jméno, že tvrzením typu „bez syntetických přísad“ nebo „netestováno na zvířatech“ spotřebitelé prostě důvěřují. Přesto existují některé standardy a certifikáty, které mohou orientaci na trhu usnadnit.

Co si představit pod pojmy organická či bio-kosmetika?

Obecně vzato, přírodní kosmetika by měla obsahovat pouze nebo převážně přírodní ingredience, tedy takové, které pocházejí z rostlin nebo minerálů. Jednotlivé standardy přitom připouštějí různé procento zastoupení syntetických složek, obvykle od 0% do 30%. Nejednotný je přístup k užívání syntetických konzervantů, živočišných látek, případně k požadavkům na ekologická balení. Označení organická kosmetika nebo biokosmetika se většinou chápe ještě přísněji – složky by měly v maximálně možné míře pocházet z kontrolovaného ekologického zemědělství a nebo kontrolovaného sběru na přísně vybraných lokalitách, nesmí být testovány na zvířatech a obsahovat GMO. Používání ropných derivátů, syntetických barviv, parfémů a konzervantů je zakázáno. Podmínkou je možnost zpětného ověření původu vstupních bio surovin, bez ohledu na zemi zpracování. Povinností je i užití recyklovatelných obalových materiálů, pravidlem pak balení pouze do nejnutnějších obalů.

Zatímco značení biopotravin podléhá legislativě Evropské unie, používání termínů „bio“ či „přírodní“ v kosmetickém průmyslu není zatím zákony nijak omezeno. V praxi to znamená, že si každá země, asociace či dokonce jednotlivý výrobce může zatím definovat pojem „přírodní kosmetika“ dle vlastních kritérií.“

Známka, která pomůže

Společnost KEZ o.p.s., která se již léta zabývá certifikací ekologických zemědělských surovin a stojí za známou „zebrou“, jež se objevuje na biopotravinách, zavedla i značku pro biokosmetiku se standardy, které vycházejí z certifikace EcoCert. Značka CPK – certifikovaná přírodní kosmetika jasně definuje suroviny, které kosmetika smí či nesmí obsahovat a limituje je pouze na přírodní a z přírody pocházející zdroje. Definuje rovněž, jak musí být suroviny zpracovány, co se smí a nesmí použít k parfemaci či konzervaci. Nadstavbou je pak značka CPK BIO pro biokosmetiku, která musí dostát nejen standardům CPK, ale musí obsahovat i definovaný objem surovin z ekologického zemědělství. Touto značkou se konečně i Česká republika zařazuje mezi vyspělé evropské země, jež si standardy biokosmetiky pečlivě hlídají.

Výše uvedené informace vnášejí světlo do složitého problému biokosmetiky. Nejen tedy bio suroviny v daném minimálním procentu musí být v obsahu výrobků, které se za biokosmetiku prohlašují, ale současně by takové výrobky neměly obsahovat celou řadu syntetických látek jako jsou barviva, aromata, konzervanty, emulgátory a další. Každý zákazník, který se zajímá o přírodní kosmetiku nebo biokosmetiku, by měl věnovat alespoň letmý pohled složení výrobku na etiketě a zjistit kolik je ve výrobku skutečně látek, pocházejících z ekologického zemědělství. Firmy, které bio suroviny využívají, o nich jistě budou na etiketě informovat!