Cyklotoulky pohraničím jižně od Chlumu u Třeboně

Chlum u Třeboně patří k vyhlášeným turistickým letoviskům. Je zde řada penzionů, břehy rybníka Hejtman obklopují chaty a kempy a v létě je tu pěkně rušno.
Jedním z nejdůležitějších hledisek při pečlivém výběru dovolené je pro nás "klíííd", takže volíme ubytování v soukromí v malé obci 5 km od Chlumu. Naše cyklistické výlety však směřují i přes Chlum do pohraničních lesů s mnoha kilometry kvalitních cest, takže si vás dovolím pozvat právě sem.

Nejprve se zastavíme ve Chlumu. Křížová cesta lemovaná lipami nás přivádí k baroknímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie (zvaný též „Malá Mariazell“). Okolí kostela, především jeho jižní stranu, zdobí pískovcové sochy světců. Je odtud i pěkný výhled do kraje. Prohlídka kostela je možná v pondělí od 19. hodin.

Přes hráz rybníka se dostáváme k nákupnímu středisku Jednoty, u něhož je z boku umístěno informační centrum. To je vždy vhodné navštívit, může poskytnout inspiraci k dalším výletům.

Za IC sjíždíme uličkou dolů k brance do zámeckého parku (hlavní brána na hrázi je totiž zavřená).

Jednou ze zajímavostí je, že zámek se dnes nalézá na úrovni pod hladinou rybníka Hejtman.  Nejznámějším majitelem byl následník trůnu František Ferdinand d'Este, který odtud s manželkou odjížděl na cestu do Sarajeva. Zámek je sice nepřístupný, ale park určitě stojí za procházku.

Po několik století byla z obcí spjata těžba železné rudy a výroba skla, obojí je dnes již minulostí.

Od Chlumu k jihu se rozprostírá rozsáhle polesí s hustou sítí značených i neznačených cest a cyklotras. Co ale v mapě nenajdete, je obora s vysokou zvěří v místech, kde kdysi stávala Nová Ves u přírodní rezervace Široké blato. Nejjednodušší přístup je od křižovatky cyklotras 341 a 1012, pokud přijíždíte po 341 od Chlumu, vydejte se neznačenou kamenitou cestou vlevo do mírného kopce (souřadnice obory 48°54'11.025"N, 14°58'46.904"E). Budete-li mít štěstí, uvidíte nečekané množství jelenů a daňků.

Po návratu na křižovatku můžete pokračovat asi 500 m jižně do údolí říčky Dračice. U mostu z kol sesedáme a pěšky si jdeme si prohlédnout alespoň kousek zalesněného říčního údolí, s břehy porostlými kapradím. Dnes už lze jen stěží poznat, že zde za Rakouska-Uherska bývaly největší železárny v Čechách. V terénu jsou jen nepatrné zbytky hrází a vodních náhonů. Příroda znovu začala nabývat ztracenou rovnováhu, dnes v přírodní rezervaci sídlí např. vydra či ledňáček.

Přes obec Františkov, s roztroušenými domy kolem silnice, míříme do Klikova. Cestou pečlivě sledujeme krásná domovní čísla, neboť většina z nich je umělecky zdobená a pochází ze zdejší keramické dílny. Ta se nachází zhruba uprostřed obce a určitě stojí za návštěvu. Dozvíte se něco o historii hrnčířství na Klikovsku, setkáte se s milými lidmi, uvidíte, jak probíhá výroba a vypalování keramiky a ze zdejšího obchůdku si možná odvezete nějaký ten suvenýr. Ani my neodolali, a hrnky vydržely i drncání v cyklistické brašně.

V Klikově u kapličky je i sympatická hospůdka (terasa zezadu objektu), kde se dá občerstvit lépe a v klidu, na rozdíl od hlučných a přelidněných restaurací v blízkosti zdejších pískoven.

Pískovny ale rozhodně vynechat nemůžeme. Je jich kolem Suchdola několik a hustota návštěvníků se logicky snižuje se vzdáleností od parkovišť. V horkém dni je to milá zastávka, po níž se osvěženi vracíme do pavučiny lesních cest s občasnými pohledy na poklidné hladiny romantických rybníků.

Při toulkách oblastí možná narazíte i na tabule naučné stezky Pamětí Vitorazska, která poskytne více informací o životě v česko-rakouském pohraničí.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz