Dárek k narozeninám

A je 19.4., moje narozeniny. Několik let na různé svátky, narozeniny a Vánoce nenápadně mezi řečí říkám, že nejsem pro žádné materiální dárky, ale zážitky. Několik let marně, vždy je to kosmetický balíček, pyžamo a tak podobně.

O to větší překvapení nastává. „Babi, všechno nejlepší,“ vepředu nejmladší vnučka Pavlínka s kytičkou, po ní ta starší Darinka s obálkou a nakonec maminka, moje dcera, také Darina, s bonboniérou. Opatrně otvírám obálku, rodinná vstupenka do Zoo Praha Trója.

„Doufám, že jsme nezklamaly,“ povídá moje dcera. Je to totiž tak trochu dárek pro nás všechny, hlavně pro holky. „Ne, vůbec ne, vždy jsem přeci říkala, že toužím po jiném dárku, než jsem dostávala, i když to neznamená, že mi to neudělalo radost. Každá maličkost potěší.“ Málem jsem se rozbrečela, opravdu mi to udělalo radost.

„A kdy tam pojedem,“ zeptám se opatrně a váhavě. „No kdy asi,“ říká Darinka, „máš dnes narozeniny, máš, je neděle, je, jsme všichni doma, jsme, tak se oblíkni a jedem.“ Nejsem příznivcem dlouhého plánování, ale taky nerada se rozhoduji narychlo, ale když se podívám na vnučky, jak netrpělivě čekají na odpověď, bez váhání řeknu: „Dobře, jedem.“ „Juú,“ a utíkají obě k sobě, samozřejmě se oblíkat.

Nasedáme do auta, mám z cesty trochu obavy. Prahu neznám. Ale zvládly jsme to, chvíli řídila dcera, chvíli já. Nebudu nadále rozebírat podrobnosti. Nádhera, strávily jsme tu téměř celý den. Takových krásných zvířat, sloni, tygr, mravenečník. Dlouho jsme byly u krmení želv, zaujalo nás to. „Mravenečník, zvláštní, vidím takové zvíře poprvé,“ říká Darinka. Pavlínka byla unešená z klokánka v Klokanici, jak hezky mu trčí hlavička. „Babi, já bych chtěla taky takový domeček, jako má malé klokanátko.“ „Pavlínko, ale jdi, jak by mohla maminka chodit do práce.“ „Já vím, babi, ale ten se má.“

Nádherně strávený den, dětské zoo, houpačky, klouzačky, nevynechaly jsme ani projížďku ve vláčku, a nahoru jsme se svezly lanovkou. Plameňáci, tučňáci, velbloudi, hadi, krokodýl, žirafy a zebry, no nedá se to vše ani pojmenovat. Samozřejmě opičky v nádherném pavilonu s tropickými rostlinami. Ovšem nejvíce se pobavily vnučky u hrochů, kteří plavali pod vodou přímo k nám a vycenili na nás velikánskou tlamu s velkými zuby...

Nesmím vynechat nádherného ptáka, velikánského, ani si nevzpomenu, jak se jmenoval. A také musím napsat, že mě velice zaujaly různé sochy slonů, lidoopa a podobně, které krásně doplňují prostředí zahrady. Vracíme se  s bolavými nožičkami plné dojmů, zážitků, fotek a s uštěbetanými dětmi. Možná Vám bude tento článek připadat nudný nebo obyčejný, ale pro mě nádherně strávený den, a mám potřebu se o tuto radost podělit. Sice nemáme na to, abychom jezdily po světě, ale našly jsme i tady kousek tropu, kousek indické kultury (nebo co to je, takový malý chrámek, sice jsem to četla, ale nějak mi to vypadlo z mysli) něčeho hezkého, byl to krásně strávený den a nádherný dárek k mým 54. narozeninám.