Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 29.03. 2024
Dnes má svátek Taťána
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Dávný příběh od známé

26. 09. 2015 | Vaše příběhy
S Martinem jsme se seznámili v kavárně, kde jsem před šesti lety pracovala jako výpomoc v kuchyni. Brala jsem invalidní důchod a bohužel kvůli tomu jsem si nikde nemohla najít práci, ať jsem se snažila sebevíc.

V té době jsem sice přítele měla, Ondru, ale už to delší dobu neklapalo. Spíš tedy mně to neklapalo, on si myslel, že je vše v naprostém pořádku. Ondra pracoval jako vedoucí ve fabrice a vždy po práci si zašel s kamarády na pivo, potom si někdy zahrál automaty a nakonec jsem byla na řadě já. Vždy ode mě očekával teplé večeře a když náhodou nebyla, přilítla mi facka. Moc mě to mrzelo, ale co jsem měla dělat? Měla jsem strach se s ním rozejít, protože kam bych potom šla? Rodiče bydleli přes půl republiky daleko a já jsem nechtěla opustit práci, kterou jsem skoro rok hledala a kvůli které jsem se taky stěhovala. Nedokázala jsem si představit, co bych dělala, kdybych najednou byla sama. Nájem bych si dovolit nemohla a kdyby ano, musela bych jíst celý měsíc pouze rohlíky.

Snažila jsem se myslet na lepší stránky našeho vztahu, i když jich moc nebylo a nechtěla jsem se litovat. K čemu a proč? Jednou v pátek, když se Ondra vracel z hospody, přišel úplně střízlivý a v nějaké dobré náladě, kterou jsem na něm viděla snad jen na začátku naší zamilovanosti. Nevěděla jsem, kvůli čemu to je, ale byla jsem za to ráda a říkala jsem si, že ho ty hospodské chvíle přestávají bavit. Pravda ale byla jiná.

dávný příběh„Aničko, nechceš otevřít to víno, co je v lednici? Mám pro tebe dobrou zprávu,“
řekl mi a já se natěšením nemohla dočkat. Dělala jsem to, co si přál. S úsměvem jsme si sedli ke stolu a popíjeli víno a já čekala, co z Ondry vyleze. Když jsem se to dozvěděla, málem to se mnou seklo a vůbec jsem nechápala, co je na tom ke slavení. Sprostě mi sdělil, že se se mnou rozchází, že si v hospodě našel živější holku a že já jsem taková uťáplá. Jasně, podle mě tím myslel, že já jsem ta lepší a ona alkoholička. Jenže on měl obrácené priority. Brečela jsem, ne kvůli němu, ale kvůli tomu, co budu dělat. Potom mi řekl, že se do rána musím vystěhovat, že se druhý den nastěhuje jeho Lenička a že tady ještě můžu uklidit, pokud prý budu tak hodná. To snad nemohl myslet vážně, že mu budu uklízet, když mu má přijít jeho nová přítelkyně, a mě vykopl!

Jednoduše další den jsem zazvonila u rodičů. Nechtěla jsem jim volat předem, abych je zbytečně nestresovala. Vše jsem jim řekla u kávy u stolu. Maminka jen kulila oči a táta zuřil, že toho zmetka zmlátí. Nedivila jsem se mu. Prostě měl pravdu.

Po pár dnech smutnění jsem si našla práci v místní hospůdce, opět jako pomocná síla. Moc se mi tam nechtělo, přeci jsem měla na hospodu špatné vzpomínky, ale bez práce jsem být nechtěla. Brala jsem co bylo. K mému štěstí tam chodili samí příjemní lidé, všichni byli slušní, jen na malé výjimky. Hlavně jeden mladý muž se mi líbil. Jmenoval se Martin. Chodil tam na brigády a čepoval pivo, protože studoval vysokou školu. Páni, to by byla partie, říkala jsem si, ale hned jsem na to zapomněla. Co by se mnou dělal? Já, ani ne třicetiletá a už v invalidním důchodu a s tou nejhorší prací, co může být. Jaké jsem ale měla štěstí, když mě Martin pozval na rande. A ne jen tak ledajaké. Jeli jsme se podívat na jeho školu a potom jsme šli do krásné restaurace, kde jsem ochutnala poprvé v životě langustu. Moc mi to nechutnalo, ale bylo mi trapné mu to říct. Mlsně jsem se olizovala až za ušima, aby měl radost. Našich schůzek bylo ještě celkem asi dvanáct, než mě požádal o ruku. Nemohla jsem tomu uvěřit! Já mám takové štěstí! S radostným pláčem jsem samozřejmě řekla „ano“.

A tu svatbu, jakou jsme měli, tu bych přála každé slečně. Měli jsme ji v kostele a já jsem směla přijet na fríském koni. Byl to můj sen už od malička, přijet na černém koni ve sněhově bílých šatech. Můj novomanžel byl také celý v bílém, protože jsem řekla, že by se mi to moc líbilo. Nevěděla jsem, že si vážně sežene bílý oblek a vezme si ho. Opravdu jsem si připadala jako někde ve filmu, protože Martinovi kamarádi z krabic vypustili dvacet holubic, abychom měli manželství jako procházku růžovou zahradou. No co jsem si víc mohla přát? Jen je škoda, že tak krásný den nemůžu mít častěji. Ale věřím, že tahle svatba byla první a poslední. Můj manžel je totiž fantastický a hlavně se milujeme. A za chvíli přišel na svět náš syn Martínek.

Jenže, jak se ukázalo, spletla jsem se a to mi úplně pošramotilo sebevědomí. Martin se po měsíci úplně změnil z milujícího a chápavého manžela v tyrana, který mě týral psychicky. Vím, že se to někomu může zdát jako blbost, když mě nemlátil, ale věřte, že psychická bolest udělá větší paseku, než ta fyzická. Martin totiž dostal novou práci na manažerské pozici. Ani jsem vlastně pořádně nevěděla, jak se tam mohl dostat a proč mi o nové práci neřekl dřív? Proč jsem se to musela dozvědět jen tak omylem, když jsem slyšela sousedy si povídat? Nedalo mi to a na Martina jsem uhodila. „Víš, Aničko, neřekl jsem ti to, protože se za tebe stydím. Nebudu chodit kolem horké kaše a říkám ti to na rovinu. Jsem teď vysoce postavený muž a přál bych si, abys to respektovala, jenže jak vidím, nejde ti to.“  Nemohla jsem věřit vlastním uším. Jak by mi mohlo něco jít, když jsem o ničem nevěděla? Na to mi řekl jediné. Prý vypadám jako vesnická buranka, co neví, co je kosmetika a botoxové injekce. Cože? Ve svém věku, abych myslela na plastickou operaci? To je úplný nesmysl, říkala jsem si a šla se hned podívat do zrcadla. Já určitě tak razantní zásah nepotřebuji. Ano, mohla jsem se více malovat, ale proč mi to neřekl a nazval mě burankou a vracel se domů jen na dvě hodiny? To už jsem ho já a dítě tolik nezajímali?

Nemohla jsem to tak nechat a zavolala jsem Martinovu kamarádovi, abych zjistila nějaké potřebnosti. To, co jsem slyšela v telefonu, mě bodlo u srdce. Prý nesnáší mě, že se k jeho novému postu vůbec nehodím a že jsem ve firmě všem pro smích, že jsem terčem posměchu. A že dítě mu také kazí plány. Kazí mu to plány si najít milenku. Nevěděla jsem, jestli slyším dobře. On potřebuje ke své práci reprezentativní ženu a milenku? Proč? Kam se poděla jeho slušnost a pochopení. Alespoň jsem zjistila, že nová lepší práce může člověka změnit k nepoznání. Už nechodil v riflích a tričku. Měl dva obleky šité na míru, drahé košile si kupoval ve velkém a svetry? Jedině značkové. Dokonce v předražených „hadrech“ chodil i doma a běda, jestli se o něco umazal. „Sakra! To tady neumíš uklidit? Zase mám tady chlup a nějaký flek. Co že seš tak neschopná?! Víš, kolik ten svetr stál? Jako tvůj celý důchod!“ Martin byl celý rudý od vzteku a šel z něj strach, tak jsem mu řekla, že mu svetr vyčistím, jenže jsem ho akorát vyburcovala k větší výbušnosti a aroganci. „Blázníš? Ty a vyčistit tohle? Se koukni kolem, je tady bordel jak v kurníku. No možná i ty slepice mají lepší bydlení, než já tady. Chlívek je tady. A ten svetr vezmeš zítra do čistírny, rozumíš, do čistírny.“ Jako kdyby mi to nedošlo už předtím.

Vážně jsem takhle dál nemohla a věděla jsem, že i dítě trpí. Každé dítě v takovém vztahu trpí a to mě mrzelo nejvíc. Přitom Martin takový nebyl. Byl to milující a milý manžel. Vážně za to mohla jen ta práce, vysoký post, že mě nutil do plastických operací a drahých šatů? 
Řekla jsem si, že je s tím vším konec a řekla jsem mu, že se chci rozvést. A v tom to přišlo. Dostala jsem takovou facku, div mi neuletěla hlava. „Ty krávo! Chceš mě o všechno obrat, co? To se ti nepovede, protože jestli něco mého budeš chtít, tak si piš, že toho malého spratka si vezmu s sebou. Mám totiž desetkrát víc peněz než ty, tak si dej bacha.“

V tom mi došlo, že má pravdu. Má určitě skvělé právníky a dost peněz na to, aby si vzal  našeho Martínka. Raději jsem zajela k rodičům a celou situaci jsem jim vylíčila. Maminka brečela, protože se stále dokola ptala, proč zrovna já mám takovou smůlu? No, vážně jsem to nevěděla a dokonce jsem začala vidět chyby už jen u sebe. Možná mají všichni pravdu, že jsem uťáplá a šeredná, a že potřebuji kosmetické úpravy. „Víš co?" řekla maminka, „řekni mu, že nic nechceš, jen Martínka a vypadni odtamtud. Rozvod nech na něm, moc rád se toho ujme, bude totiž rád, že se tě zbaví a že bude mít volný kvartýr. Je to ode mě ošklivé, ale je to pravda. Aničko, zůstaň u nás nějakou dobu a až si ho někoho najdeš, dovol nám, ať to ho předem schválíme, než si ho vezmeš,“ dořekla maminka s úsměvem a já se přes pláč musela smát taky. Měla pravdu. Kašlu na něj a na jeho peníze. Pro mě je důležitější Martínek, klid a mé budoucí spokojené manželství. 

Cherrynka - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Hezky napsané a moc smutné, kamarádky mi při čtení bylo líto.
Obrázek uživatelky
profil
Příběh je to docela hodně starý a nestal se mě. Samozřejmě, že jsem ho trochu pouparvila, protože dotyčná si nepřálaa, aby ji třeba někdo nepoznal Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
divné, možná pravdivé, možná jen příběh...Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
z jednoho vztahu do druhéhoSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
z jakého století je ten příběh??Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles