Den otců

Když se ten Den otců blížil, maminka poradila dětem, aby tatínkovi něco vyrobily, že bude mít svátek a že by měl určitě velikou radost. No samozřejmě, kdo by neměl, že. A tak se děti daly do vyrábění. Nejprve prý chtěly udělat papírového draka. Maminka jim to odsouhlasila a tak se děti pustily do práce. Když měly prý půlku hotovou, tak si vzpomněly, že jejich táta pouštění draka nemá rád. Zapomněla jsem dodat, že kamarádčiným dětem je sedm a devět let.

Proto chtěly svého tatínka mile překvapit. Měly ho moc rády a proto se rozhodly, že udělají velké auto z velkých papírových krabic. A tak se domluvily s maminkou, že jim z obchodu donese několik krabic. Maminka odešla a děti zatím něco čmáraly na papír. Asi se připravovaly na to, co a jak udělají, aby dárek byl co nejlepší.

Maminka se vrátila z obchodu a donesla dětem veliké krabice, z kterých měly radost. Když mi to pak vyprávěla, tak se prý musela smát, že její děti mají radost z obyčejných krabic :D  Ano, i taková může být dětská radost.

Maminka zatím šla vařit oběd a sobě kafe a pak si řekla, že počká na manžela a řekne mu, že mu děti chystají překvapení.

„Mamíííí, my si vezmeme nějaký starý hadry na polepení krabice,“ křičely děti a maminka všechno odkývala, aniž by věděla, co přesné odkývala.

A to byl kámen úrazu. Když pak po půlhodině přišla do pokoje, tak uviděla krabice polepené jejím ubrusem. Málem ji prý trefil šlak. A když pak viděla, že na ubrus její rtěnkou nakreslily obrázky, tak ji polil studený pot. Jenže to nebylo všechno...

Když se celá nervózní podívala do krabic, které měly představovat auto, tak se už viděla v blázinci. Prý aby krabice dobře držela, tak do ní naházely věci, aby držela a nepadala na zem. Víte, co tam bylo? Vedle květináčů, které vysypala, když se tam koukala, tam byla celá její kosmetická rozsypaná taštička. Vůbec to nechápala a tak se zeptala nejstaršího syna. „No táta přeci říká, že ať se nemaluješ, že máš pak těžký obličej...“

Po jeho výroku nevěděla, jestli se smát nebo brečet. Ztráta ji přišla na asi dva tisíce korun, ale zase byla ráda, že chtěly děti udělat radost a nic nedělaly ve zlém.

Dodnes ale nevím, co to mělo znamenat, že má těžký obličej. Na to jsem se už neptala, protože jsem se začala hodně smát a obě jsme se tomu smály ještě hodně dlouho.

AničkaNov - čtenářka
ChytráŽena.cz