Den otevřených dveří

Při příležitosti státního svátku Dne vzniku samostatného československého státu byla v Praze zpřístupněna: Kramářova vila, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Národní  technické muzeum, Obecní dům, Nová Radnici Magistrátu hl.m. Prahy a Rezidence primátora hlavního města Prahy.

V rámci oslav státního svátku navíc Národní galerie umožnila volný vstup do všech svých expozic v Praze, což je Klášter sv. Anežky České, Palác Kinských, Veletržní palác, Šternberský palác, Salmovský palác a Schwarzenberský palác. Volný vstup  byl  i na výstavu Alfons Mucha: Slovanská epopej.  

Využila jsem příležitosti a navštívila:  Klášter sv. Anežky České, Palác Kinských, Obecní dům, Novou radnici Magistrátu hl. m. Prahy, Rezidenci primátora hl. m. Prahy a Kostel  sv. Mikuláše.

Klášter sv. Anežky České v nové podobě byl veřejnosti otevřen 25. října. Národní galerie dokončila téměř dvouletou obnovu nejstarší budovy. Souběžně byla obnovena a zpřístupněna zahrada, která  byla uzavřená od povodní v roce 2002.  

My jsme si prošli prohlídkový okruh věnovaný historii zdejšího dvojkláštera a jeho zakladatelce  - přemyslovské princezně Anežce. Součástí okruhu je i nové lapidárium v konventu klarisek (černá kuchyně a refektář) a menších bratří (ambit), které zahrnuje významný soubor architektonických  fragmentů z doby výstavby kláštera, zakládacích desek oltářů a náhrobních kamenů. 

Příjemným překvapením byla pro mne nádherně upravená zahrada okolo kláštera. Jedna část zahrady je pojmenována Zahrada za svatyněmi, druhá  Zahrada při severní bráně. V zahradě  jsou umístěny sochy předních českých umělců,  např. Aleše Veselého, Františka Bílka, Jaroslava Róny, Karla Malicha, Pavla Opočenského, Stanislava Kolíbala, Čestmíra Sušky, Michala Gabriela a Stefana Milkova. Obě klášterní zahrady  budou přístupné celoročně a zdarma, doba otevření  se během roku  bude měnit. Nyní v období listopad - únor budou otevřeny od 10.00 do 16.00 hodin. Uzavření hrozí  jen v případě nepříznivého počasí. Určitě navštivte.

Palác Kinských nabídl  stálou výstavu Umění Asie a Afriky. Sbírka umění Asie a Afriky spravuje více než 13 tisíc předmětů původem z Japonska, Číny, Koreje, Tibetu, jižní a jihovýchodní Asie, islámské kulturní oblasti a Afriky.  Lze shlédnout  předměty z nefritu, rituální bronzy a hrobovou keramiku, buddhistické sochařství Číny a Japonska, tibetské buddhistické obrazy a tibetskou plastiku, umělecké památky z Indie a jihovýchodní Asie, čínskou  a japonskou keramiku, předměty zdobené lakem, techniky zpracování kovu,  čínskou  i japonskou malbu a grafiku,  díla pocházející z islámské kulturní oblasti. Výstavu  jsem  navštívila poněkolikáté, i tak jsem si ji znovu ráda prošla. Další výstavu Celník Rousseau Malířův ztracený ráj si projdu jindy.

 Veletržní palác nabízí mnoho expozic, mne velmi zaujala výstava s názvem  Americká grafika tří století z National Gallery of Arve ve  Waschingtonu. Je zde  zachycena americká  grafická tvorba od jejího vzniku na počátku 18. století až do současnosti. Vystaveno je 140 grafik. Tady jsem se zdržela ráda, tudíž  nejdéle.                                                                                      

Výjimečně bylo možné shlédnout i Slovanskou  epopej,  kde Alfons Mucha zachytil dějiny Čechů a dalších slovanských národů. Jde o úplně celou epopej, která je poprvé uspořádána podle Muchova původního rozvrhu a v časovém sledu jednotlivých témat. Pražané si Slovanskou epopej ve Veletržním paláci mohli poprvé prohlédnout v roce 1928, kdy zde byla vystavena u příležitosti oslav deseti let samostatnosti československého státu. Výstava bude probíhat už jen do 31.12.2016, tak ji určitě nezmeškejte.

Obecní dům, původním názvem Reprezentační dům hlavního města Prahy, stojí na náměstí Republiky.  Dne 28. 10. 1918 došlo právě zde  k vyhlášení československé samostatnosti. Úvod prohlídky proběhl  v nejrozsáhlejším prostoru Obecního domu, což je Smetanova síň. Smetanova síň je především koncertním sálem pro 1200 posluchačů. Příležitostně se zde ale konají i nejrůznější společenské akce, zejména tradiční plesy nebo žádané reprezentativní galavečeře.  Ve Smetanově síni je pravidelně zahajován i zakončován hudební festival Pražské jaro. V koncertní síni jsme si vyslechli historii Obecního domu. (Já jsem si zavzpomínala na časy,  kdy  jsem sem chodila se školou na povinné koncerty vážné hudby.)

Po úvodních informacích jsme se vydali na prohlídku, abychom obdivovali např. Sladkovského sál, Riegrův sál, Primátorský sál s  nejpůsobivější výzdobou vytvořenou Alfonsem Muchou, Grégrův sál, Palackého sál, Slovácký salónek, Salónek Boženy Němcové, Orientální salónek. Zadáte-li si název sálu do vyhledavače, zjistíte, jak krásné prostory bylo možné vidět. Magistrát hl. města  Prahy nám  dal  možnost nahlédnout do Nové radnice  a do Rezidence primátora hlavního  města  Prahy.
V Nové radnici na Mariánském náměstí se mi naskytla možnost posedět si ve Velkém jednacím sále, kde se konají zasedání Zastupitelstva hl. m. Prahy.  Rezidence primátora se také nachází na Mariánském náměstí, ale v budově Městské knihovny,  která byla postavena v roce 1928 architektem Františkem Roithem.  
Prohlédli jsme si reprezentační část rezidence ve 2. patře:  vstupní salon, velký recepční sál, jídelní sál.  Z těchto prostor jsme vstoupili do salonů dámského, pánského, hudebního,  citronového, hráčského. A také do zimní zahrady. Všechny prostory jsou vybaveny dochovanými exkluzivními prvky - kamennými i dřevěnými obklady, mozaikami, textilními tapetami, dekorativními malbami stěn a stropů,  svítidly, mřížemi, mobiliářem, koberci, desénovými závěsy a krajkovými záclonami.

Další prostory rezidence,  primátorský byt ve 3. patře, servisní prostory s kuchyní ve 4. patře a střešní terasa,  zpřístupněny veřejnosti  nebyly. Rezidence  primátora dle průvodkyně  patří k nejzajímavějšímu interiéru v Praze.  Prostor byl restaurován v letech 1994 -1995. Rezidence slouží k přijímání významných návštěv, byli tu prezidenti, politikové, významní podnikatelé či hvězdy světového showbyznysu. Rezidence byla naposledy veřejnosti  přístupná  v roce 2008. 
Prohlídku doporučuji. Nepatříte-li mezi výše zmíněné,  můžete se do prostor dostat například  jako rodič  Pražánka narozeného 1. ledna, kterým primátor tradičně předává svůj dar.
Informace o Nové radnici a Rezidenci primátora jsme obdrželi i v tištěné podobě, což jsem uvítala. Kostel  svatého  Mikuláše najdeme  na Staroměstském náměstí, byl postaven v barokním  slohu v letech 1732 - 1737 stavitelem  Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. V interiéru kostela stojí za pozornost varhany a nástropní fresky zobrazující životy světců  sv. Mikuláše, sv. Benedikta  a motivy ze Starého zákona. Hlavní oltář je z umělého mramoru a pochází z roku 1737. Lustr je dar od cara Mikuláše II. V průběhu  roku je kostel využíván také jako koncertní síň. Tímto způsobem prožitý den není pro mne výjimkou, těším se na další mimořádné akce.