Tak už jsem se doma trochu rozkoukal. Akorát mi pořád nejde do hlavy, jak je to s tou nocí, takže maminka má pořád často pod očima tmu, protože je se mnou vzhůru v době, kdy se má asi spinkat. Ale ono není tak snadné se nutit ke spánku, když to nejde.

A aby toho nebylo málo, stalo se něco hrozného. Maminka si mě zase k sobě přiložila, aby mi dala napapat, ale něco se stalo. Ať jsem se snažil sebevíc, žádného mlíčka se mi nedostávalo. Tak jsem si aspoň cucal, abych se uklidnil. Mamince bylo divné, že papám tak dlouho, ale já jsem usnul a vzbudil jsem se až v postýlce.

Začal jsem křičet hlady a maminka to hned poznala, tak si mě zase přiložila, aby mi dala napapat, ale všechno se to opakovalo a já měl pořád jen hlad.
Maminka z toho byla smutná a začala jí zase téct z očí voda. Když mě takhle teče z očí voda a křičím, tak mi maminka vždycky říká, že krásně zpívám, ale dneska už mi to neříkala, asi proto, že jsem zpíval už moc a moc dlouho.
Tatínek s námi vůbec nebyl, takže maminku nemohl ani utěšit. Vždycky ráno někam odešel a vrátil se až večer a maminka mu hubovala, že by měl trávit víc času s námi a nechodit pořád po kamarádech. Nevím, co to je kamarád, ale asi to bude fajn, protože tatínek kvůli tomu byl pořád pryč a mně a určitě i mamince bylo smutno.

Když už jsem celý den zpíval hlady, maminka to vzdala a vytáhla takovou divnou věc, kterou k sobě přiložila a ta věc vydávala hlasité zvuky. Maminka se lekla a začala říkat babičce, že nic neteče a že nemá mléko, a proto jsem celý den plakal. Taky bybičce řekla, že pláču hlady a já byl rád, že si toho konečně někdo všimnul. Teď už jsem jen doufal, že to maminka nějak vyřeší a tak se i stalo.

Za chvilku mi přinesla lahvičku a v ní bylo teplé mlíčko, na kterém jsem si hned pochutnal a konečně jsem mohl usnout!
Maminka byla smutná. Ona si myslela, že když mi nebude dávat papání ze sebe, tak bude zlá a já ji nebudu mít rád, ale to není pravda. Maminku mám moc rád a je mi jedno, z čeho bumbám, hlavně že bumbám a že je maminka se mnou!