Vánoce jsou u nás svátky plné jídla, sladkostí, nicnedělání u pohádek. To ale nejde s představou o stravovacích omezeních při cukrovce vůbec dohromady. Jak by tedy měl vypadat slavnostní stůl v rodině diabetika? Ptali jsme se edukační sestry Nadi Slavíkové.

„Nemusí to být doba plná odpírání si toho, co mám rád. Nemusíte se vzdát oblíbených jídel, pokud přijmete fakt, že budete jíst daleko menší porce a po jídle nezasednete k pohádkám u televize, ale půjdete na běžky, na svižnou procházku nebo sáňkovat.“

A co klasický svařáček po návratu ze zimy?
„Pokud máte v pořádku játra, pak sklenka bílého vína nebo piva po obědě nemůže vadit. Dokonce doporučujeme pivo po jídle, samozřejmě v omezeném množství, tedy sklenku – zrychlí se trávení a játra začnou zpracovávat alkohol a nevyplaví tolik cukru do krve, což je dobré.“

A diabetické děti tedy nemusí mít Vánoce bez čokoládové nadílky?
„ Jde většinou o diabetiky prvního typu, takže mohou kompenzovat případný vyšší příjem cukrů a »nezdravých« jídel. Není vůbec dobré, aby si tyto děti připadaly odstrčené, o něco ochuzené. Však ani zdravé dítě by to nemělo přehánět se sladkostmi a lenošením. To není v pořádku pro nikoho – takže
si paradoxně myslím, že by právě zdravé děti mohly brát od diabetiků inspiraci k tomu, jak se stravovat s rozumem a dávkovat si i sladkosti – a nejen o Vánocích.“

Moderní přístup k diabetickému jídelníčku: své hříchy spalte!
„Už nikdy nesmím jíst štrúdl od babičky nebo posedět s kamarády nad sklenkou,“ taková myšlenka proletí hlavou každého, komu právě zjistili cukrovku. Být diabetik pro většinu z nás znamená, že končí „normální“ život, „normální“ jídlo a začíná dieta, tvrdý režim… Ale řekl vám už někdy někdo, že to tak být nemusí? Moderní přístup k diabetikům na přísnou dietu už vůbec nesází.

Ujasněme si nejprve, co je v těle diabetika špatně, jak se nemoc projevuje?
„V případě diabetiků prvního typu jejich organismus nevyrábí inzulin vůbec, v případě druhého typu diabetu inzulin dočasně produkuje, ale pracuje daleko pomaleji. Je zapotřebí připomenout, že inzulin je tím, co z krve »uklízí« cukry a dodává je orgánům jako palivo. Bez cukru nemohou fungovat svaly, nervy, mozek - nelze ho tedy z jídla zcela vyloučit.“

Ale přizpůsobit se tomuto stavu nějak musíme.
„Určitě ano, ale rozhodně ne výhradně přísnou dietou. Za posledních pět let se názor na stravu a životní styl diabetika hodně posunul dopředu. Už nikoho nenutíme k umělému sladidlu a stálému odříkání si. Chceme, aby pacienti poznali své tělo a jeho reakce. Každý má jiné trávení, jinou pohybovou aktivitu, chutě, různě aktivní slinivku. Prostě nejde najít v tabulce striktní hodnotu a podle toho jet. Chceme, aby si vzali glukometr a vyzkoušeli, jak se na hodnotách projeví oblíbené jídlo, ale i následný pohyb. Nechceme, aby si odpírali, ale aby přemýšleli.“

To zní hezky, ale v praxi to má vypadat jak?
„Diabetik by měl požádat svého lékaře o glukometr a dát si asi týden na to, aby si měřil hodnoty cukru před jídlem a po jídle. Před pohybovou aktivitou a po ní. Aby se naučil jíst ve chvíli, kdy se hodnoty vrátí do těch přijatelných, a ne podle toho, co mu říkají nějaké tabulky. Může to být jednou za čtyři hodiny, klidně i za pět. Zdravý člověk má během 120 až 180 minut po jídle stejnou glykemii jako před jídlem.“

A jak má úprava jídelníčku vypadat?
„Velmi jednoduše řečeno – jezte v rozmezí 4 až 6 hodin. Můžete si dopřát to, co máte rádi, na co jste zvyklí, ale zmenšete porce. Pokud máte hlad dřív a není to tím, že zrovna jedete túru na kole nebo pracujete fyzicky velmi náročně, hlad zajezte třeba mrkví nebo kouskem jiné zeleniny. Doporučuji také se pořádně napít, to také hlad potlačí. Základem nového životního stylu je vyváženost. Můžete jíst cokoli, když si dáte malou porci. Nebudete se přejídat a přidáte pravidelný pohyb. Pak si můžete dopřát i to, co bylo dříve považováno za hřích. Když si dáte něco dobrého a následně to »spálíte« intenzivním pohybem, je to v pořádku – alespoň tak nám to ukazují glukometry našich pacientů.“

Takže menší porce, jíst jen při pocitu hladu a pohyb. Až podezřele jednoduché…
„Jednoduché věci bývají ty nejsložitější. Naučili jsme se jíst bez hladu, jenom z pocitu chuti. S tím se hůř bojuje. Diabetik by měl začít se zdravou stravou, kterou vlastně můžeme doporučit všem lidem – snězte jen tolik, kolik je nezbytné, nepřejídejte se, nepřehánějte to s tuky a sladkostmi, hodně pijte a hýbejte se. Kolikrát každý z nás tohle slyšel.“

Doporučujete hříchy „spálit“ pohybem - mohou ale diabetici bez obav sportovat?
„Vždy záleží na jejich zdravotním stavu. Chceme, abyste vycházeli ze svých potřeb a možností. Ale nenutíme vás kvůli snězenému obědu trávit hodinu v posilovně. Ze začátku stačí, abyste vyšli třikrát schody do prvního parta – a až to zvládnete za měsíc bez zadýchání, tak abyste vyšli do druhého. Stačí deset minut intenzivního pohybu, při kterém se zadýcháte. Zkrátka rozpohybovat srdce – ne ho přetížit.“

Dobře – mohou tedy i diabetici cukr či med?
„V mnoha ordinacích uslyší, že v žádném případě! Podívejte se ale na dnešní případ. Tady pan šéfkuchař má cukrovku druhého typu – zatím lehčí, s doporučením hlídat se v jídle. Před obědem měl hodnoty skoro 9 a po porci kuřátka na medu to spadlo na 7. Každý to máme jinak, měli bychom vědět jak. A při cukrovce to platí dvojnásobně! Většina diabetiků druhého typu jsou „kulatější“ lidé. Právě tuk v jejich těle brzdí činnost inzulinu. Je logické, že pokud zhubnou, pak by mělo dojít ke zlepšení nemoci.“