Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Nebylo by krásné mít jeden den navíc? A ne ledajaký den, ale 32. květen, další den nejkrásnějšího měsíce v roce? Tak to alespoň připadá hrdinovi hry Grigorije Gorina, který pro život nastoluje pravidla diktovaná vlastní fantazií. Jenže svět kolem něj se raději drží toho, co je běžné a normální. Aby se baron Prášil zbavil nemilované ženy a získal paní svého srdce, je pohnán před soud. A tam po něm nechtějí nic víc, než aby se vzdal svého já, což pro snílka a fantastu znamená vlastně umřít zaživa...
Baron Prášil, člověk, který své fantazie nejen spřádá, ale i žije, byl oblíbeným hrdinou lidového vyprávění a později se stal i nepřehlédnutelnou postavou vysoké kultury. Postava bájného barona, jehož předobrazem byl baron Münchhausen, důstojník v ruské armádě a oblíbený vypravěč, inspirovala i spisovatele a dramatika Grigorije Gorina. Ten vstoupil do literatury v uvolněných 60. letech minulého století a v dalších desetiletých, poznamenaných novým utužením poměrů, často sahal právě po námětech z historie. Gorin pojal barona Prášila jako toho, který mluví pouze a jenom pravdu, která se ovšem nekryje s tím, co je společnost ochotná připustit. Drama svobodomyslného hrdiny, se kterým je pro jeho nezávislé názory a osobitý životní styl uspořádán monstrproces, mělo samozřejmě v tehdejším Sovětském svazu svůj ohlas i význam – složité postavení člověka v dnešní společnosti i situace v české kultuře však způsobují, že je Gorinův titul o lidské a tvůrčí svobodě aktuální dodnes. Diváci se mohou těšit nejen na výborně napsané postavy a dialogy, vycházející z nejlepší tradice ruské dramatické školy, ale i na přitažlivé obsazení v čele s Oldřichem Víznerem v hlavní roli. Ten je pro barona Prášila skutečně ideálním představitelem: do role své vnáší nejen specifický smysl pro humor, ale i svůj životní postoj, otevřenost, hravost i schopnost dívat se na svět bez předpojatosti a jakoby neustále poprvé. Postava barona Prášila však vyžaduje i velké herecké mistrovství, které zvládne opsat napínavý oblouk od rebela až k člověku, který se dobrovolně vzdá vlastní identity... Je lepší ztratit sám sebe nebo rovnou zemřít? I takovou otázku Grigorinova komedie divákovi pokládá.
Baronovy fantastické historky dávají velký prostor nejen hercům a režii, ale tradičně bývají oříškem i pro jevištní výtvarníky: také v Divadle ABC bude potřeba vytvořit fantaskní svět Prášilových dobrodružství a nabít živou osobu do kanónu...
O baronu Prášilovi a Grigorii Gorinovi
Baron Münchausen prožil život v armádě a odtud často čerpal i náměty svých vyprávění, jimž se věnoval zejména v závěru svého života. A ten měl velmi bouřlivý: poté, co se už v pokročilém věku vrátil na rodinné panství na Bodenwerderu, stihl se ještě tři roky před smrtí (zemřel 1797) poté, co ovdověl, znovu oženit a rozvést. Ve společnosti byl známý jako bájný lhář, který pro pobavení posluchačů spřádá neuvěřitelné příběhy. Ty brzy zlidověly a v rámci pokleslé kultury se zachovaly až do 20. století. Tam po nich už od dob němého filmu sahali zejména filmaři. Slavnou verzi baronových dobrodružství natočil Terry Gilliam, existuje však i mnoho dalších, legendárním hrdinou inspirovaných děl. V divadle se baron Prášil poprvé objevil jako loutková hra a poté v mnoha dalších variantách,až po brilantní zpracování Grigorie Gorina, které právem patří k těm nejznámějším a nejlepším. Sám Gorin (12.3.1940-15.6.2000) vystudoval nejprve lékařskou fakultu Moskevské univerzity a pracoval jako lékař pohotovostní služby. Zpočátku se soustředil na kratší útvary - humoristické a satirické povídky, fejetony a scénky. Vůbec prvním Gorinovým dramatem, pod nímž je podepsán jen on sám, bylo Zapomeňte na Hérostrata: dodnes živá hra byla v české premiéře uvedena v Komorním divadle (spadajícím tehdy pod Městská divadla pražská) v roce 1975, v hlavní roli tehdy exceloval Václav Voska. Z dalších děl Grigorie Gorina jmenujeme alespoň tituly Thyl Ulenspiegel, Ten, který nikdy nezalhal, Fenoméni, Poslední smrt Jonathana Swifta, A nezbývá, než se smát (v MDP uvedeným v roce 1990) či Kean IV. V 80. letech se Gorin věnoval psaní filmových scénářů (Takový byl Baron Prášil, Sbohem konferenciére). Připomeňme, že většina jeho her byla krátce po svém vzniku přeložena do češtiny a uvedena na našich jevištích. Zásluhu na tom mají zejména manželé Seydlerovi, kteří jako zakázaní autoři překládali Gorinovy hry pod jménem Růžena Pochová.
„Cizí prostředí a jiná doba než ta naše i dává větší svobodu, větší prostor pro mou fantazii. Nejsem totiž omezován všedními, konkrétními maličkostmi a mohu si proto víc vymýšlet, “ řekl Gorin o své oblibě zasazovat aktuální lidská dramata do dob dávno minulých.
Více o Divadle ABC a jeho představeních se dozvíte na oficiálních webových stránkách Divadla ABC.
ZUZI
Chytrá Žena.cz
