Doma i ve škole nám bylo vštěpováno, že s poctivostí nejdál dojdeš. Za 43 let strávených za pultem jsem našla spoustu ztracených peněz, náušnic, prstenů, dokladů a jednou i celou kabelku. Bylo to v sobotu před Vánocemi. Blížila se 11. hodina a já se těšila domů. Najednou před prodejnou zastavil autobus. Vyrojilo se z něho asi 40 starších lidí (důchodců). Každý nakoupil a já měla radost, že mám vyprodáno. Když jsem obsloužila posledního zákazníka a za ním zamkla prodejnu, uviděla jsem na odkládací ploše dámskou kabelku.

V ní byla spousta šperků (asi jeli z Turecka), ale i doklady. Co teď. Uvařila jsem si kávu a přemýšlela. Mám jít na policii, nebo kabelku poslat poštou? Rozhodla jsem se, že na prodejně počkám. Třeba se vrátí. Asi po hodině před prodejnou zastavil autobus. Paní byla velice ráda, že jsem počkala. Byly to dárky na Vánoce. Každý rok jsem na prodejnu dostávala balík plný klobás a uzeného masa. Skončilo to, až když jsem šla do důchodu a přestěhovala se.    

Víkend jsem přetrpěla s bolestí zubu. Proto jsem se v pondělí ráno vypravila k zubařce. O něco jsem zakopla. Kouknu na zem a tam leží peněženka. Jdu ji odevzdat na MNV do Ztrát a nálezů. S úřednicí přepočítáme peníze, je tam přes 50 tisíc. Jsou tam i kreditní karty i s PIN, ale doklad totožnosti žádný. Úřednice mně vystaví doklad, kde musím uvést svou adresu i číslo mobilu. „Dám vám vědět, jak to dopadlo,“ volá na mě úřednice při odchodu. Asi po hodině zvoní mobil. Myslím si, kdo zas mně bude něco vnucovat. „Dobrý den,“ slyším, „rád bych se s vámi sešel.“ „Proč,“ ptám se. „Já jsem majitel peněženky,“ dostávám odpověď. „Kde jste sehnal moje číslo?“ Neodpoví, pokračuje v hovoru. „Zítra kolem 10. hod. se u vás zastavím.“  Odporuji mu, že to není potřeba, mám radost, že se našla.

Doma přemýšlím, že neotevřu. Napíšu to seniorkám na Chytré Ženě. Většina mně říká, že by to nebylo fér. Po 9. hod. jdu vyvenčit psa.

Když se vracím domů, vidím před bytovkou staršího pána s kolem. „Dobrý den, já jsem vás hned poznal.“ Já ho také poznala. Byl to stálý zákazník. Těch 40 schodů zvládá těžce.  Má francouzské hole. Nevzdává to. Uvaříme si kávu a vzpomínáme. Vnucuje mně peníze.      „Né, to si od vás nevezmu,“ říkám mu. Vybaluje z krabice 2 kytky v květináči. Sám je vypěstoval, flašku ořechovky a velkou bonboniéru. Nemá cenu se s ním dohadovat.Tak to přijmu a poděkuji. Aspoň že jsem mu ty peníze rozmluvila.Ty peníze měl pro vnučku, která staví dům. Po delší době na mě zvoní soused, že mám na klice u dveří balonek. A co si myslíte, že je v něm? Kč 2000. Ale stejně mám radost. Udělala jsem dobrý skutek a ten se má dělat aspoň 1x denně.