Tak jsem koukala, co z něj vypadne. Řekl mi, ať se podívám do jeho mikiny, ale ať se neleknu. Já jsem se bála, že mi přinesl nějakýho pavouka, nebo nějaký podobný hmyz, ze kterého mám hrozný strach a navíc se ho štítím. Tak jsem sebrala odvahu, nakoukla jsem do té mikiny a uviděla nádhernou modrou andulku. :) 

Byl to pro mě šok, nevěděla jsem, co mu na to říct. Ze začátku jsem na něj byla docela naštvaná, jelikož jsme pro ni nic neměli. Ani klec, ani žrádlo, prostě nic. Postupem času jsem začínala mít i radost, že bychom mohli mít domácího mazlíčka. 

Nikdy jsme spolu žádné zvířátko neměli a tak jsem uviděla příležitost. Okamžitě jsem jí začala shánět klec a naštěstí jsem ji sehnala hned druhý den od mé známé. Trvalo mi půl dne, než jsem tam andulku dostala. Pak se zadařilo. Šla jsem jí koupit zrní, písek a nějaké pamlsky. Přečetla jsem si na internetu, jak se vůbec chovají andulky, protože jsem o nich vůbec nic nevěděla.

Teď už vím, co mají rády, jak si ji ochočit a musím říct, že toto zvířátko je opravdu velice zajímavé jak vzhledem, tak hlavně svou povahou, kterou si vás hned získá. Synek z ní má ohromnou radost, my také. Teď už jenom musíme doufat, že si na nás rychle zvykne, přestane se nás bát a bude u nás šťastná. Nechci ani domyslet, jak by ta chudinka skončila, kdyby ji přítel nepřinesl domů a nechal ji samotnou venku.