Drzí rackové

U moře se jistě setkáváte s racky. Jsou to poměrně hezcí ptáci, ale neuvěřitelně hluční a drzí. Do Chorvatska jezdíme již po několik let a nejvíce jich bylo v Istrii. Jsou téměř na každém kroku a nemají strach. Přiblíží se k vám na několik kroků.

O tom, jak jsou rackové drzí, jsme se přesvědčili ihned po příjezdu. Po ubytování jsme vyndali řízky, které jsme si chtěli sníst k obědu. Stravování jsme měli zajištěno až od večeře. A jako správní Češi bez řízků nikam nejedeme. Dcera si ten svůj odnesla na balkon a pustila se do oběda. Snědla téměř vše, potom si odběhla na pokoj pro pití. Nějak jsme se zapovídali a najednou vidím racka. Míří právě na náš balkon. Přistál na stole, popadl zbytek řízku s chlebem i s alobalem a odletěl. Kousek od hotelu, v květinovém záhonu, si v klidu dceřin oběd dojídal. Během chvilky se slétlo dalších asi pět racků a neuvěřitelně „křičeli“ a bojovali o náš oběd. Po pár minutách na záhonku zbyl jen alobal. Takže hned po příjezdu jsme způsobili rozruch v hotelu. Skoro na všech balkonech byli lidé a sledovali, co se děje.

Druhý den ráno kolem páté hodiny se z venku ozval typický „křik“ racků. A protože jsme měli pootevřené dveře na balkon, působil tento hluk jako dokonalý budík. Takže náš spánek byl předčasně přerušen. Nevím, jestli to ti rackové mají v úmyslu, ale vzbudili téměř polovinu hotelu. Dokonce jsem zaslechla, jak se je někdo snaží zahnat. Rackové po chvilce odletěli, asi pochopili, že snídani nyní nedostanou. Takto nás budili každé ráno. Po pár dnech jsme si na to zvykli a automaticky se budili kolem páté hodiny, vyslechli si křik racků a opět usnuli.

Třetí náš zážitek s racky byl při projížďce lodí. Loď měla prosklené dno, takže jsme mohli pozorovat na dně moře ryby, korály, mušle různé porosty… V plánu bylo i krmení těchto ryb. Muž, který loď řídil, si připravil tvrdé pečivo a občas ho hodil do vody, aby přilákal ryby. Během chvilky jich bylo kolem lodi plno a také hejno racků. Potom nám každému dal tvrdou bagetu a ukázal, jak ji máme ponořit do vody a pevně držet. V ten okamžik se ryby vrhly na potravu a cítili jsme, jak okusují bagetu. Měla jsem pocit, jako by tu bagetu chtěli stáhnout pod hladinu. Racci létali okolo lodi, a čekali na svoji příležitost. Občas nalétli na okraj lodi a sebrali připravené pečivo pro ryby a odnesli si ho do bezpečí. Několik jich přistálo na hladině a snažili se plašit ryby. Nejdříve jsem se trochu bála, že nás třeba klovnou, ale muž z lodi nás ujistil, že nemusíme mít strach, že neublíží, jde jim jen o to pečivo.

Byl to zvláštní pocit – pod vámi ve vodě plno ryb, které okusují vámi drženou bagetu a nad hlavou hejno racků, kteří po ní touží také. A když jim kousek hodíte, tak ho zachytí v letu. Byl to úžasný zážitek. Upřímně vám řeknu, že mnohem lepší, než se smažit na sluníčku na pláži.

Ana1hana1 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete