Duety ...když hvězdy zpívají

PAVEL ZEDNÍČEK HEREC, BARYTON, 59 LET

Pavel se narodil ve znamení Štíra. Celý život se snaží řídit heslem: „Žít a neubližovat druhým.“ S úsměvem prohlašuje, že vybraných písní se ještě nestačil ani leknout. Největší obavy má z toho, aby si zapamatoval texty písní. Nejčastěji si pobrukuje s rádiem v autě. Mezi jeho koníčky patří tenis, potápění a cestování. Rád by se někdy podíval na Šalamounovy ostrovy.

Jaká byla vaše reakce, když jste dostal nabídku do Duetů?

Byl jsem příjemně překvapený. Chvilku jsem bojoval sám se sebou, ale nakonec jsem se rozhodl, že to zkusím. Povzbudila a odvahy mi dodala především moje Hančí – Hanka Kousalová a také kolegyně Jana Paulová. V nejhorším vypadneme jako první.

S jakými ambicemi do tohoto projektu jdete?

Žádné přehnané ambice nemám. Pokusím se zazpívat. Už Evald Schorm říkával: „Všechno zkusme a dobrého se držme.“

Jaká je vaše nejstarší vzpomínka spojená se zpěvem?

V dětství jsme si zpívali hodně s mámou. Ona umývala nádobí a já jsem utíral. Zpívali jsme si ty naše moravské lidovky. Maminka zpívala první a já druhý hlas. Na základní škole jsem o něco později zpíval druhý hlas ve sboru.

Koho jste poslouchal v době dospívání?

Každé Vánoce jsem toužil po magnetofonu Sonet Duo, ale nikdy jsem ho nedostal. V době, kdy jsem u nás doma ve Zlíně promítal v kině, jsme z kotoučáku poslouchali nejvíce Beatles, Beach Boys a Bee Gees. Z české muziky jsem miloval písničky Suchého a Šlitra.

Jaký máte pocit z prvních tréninkových hodin?

Byl jsem velmi potěšen. Bylo mi totiž řečeno, že to půjde. Uklidnil jsem se, že jsem snad nešlápl úplně vedle a neudělám zase tak velkou ostudu. Jsem si plně vědom, že budu muset hodně cvičit.

Jaké jsou vaše první dojmy z Radky?

Výborné. Je to úžasná zpěvačka a strašně šikovná holka. Mrzí mě, že jí to asi budu kazit. Věděl jsem o ní, ale osobně jsme se poznali až tady v Duetech. Už se těším, až se na ni půjdu podívat do divadla.

Kdy vám naposledy vypadl text?

Stane se to. Když vypadne text v činohře, vždycky se to dá nějak zahrát do autu. Dobrých patnáct let hraji divadlo s Janičkou Paulovou a tam jsme zvyklí opravdu na všechno. Vždycky jsme se z toho nějak dostali. U písničky je to horší. Jednou mi vypadl text, když jsme hráli Hamleta. Odzpíval jsem první sloku, podíval se na Sabinu Laurinovou a měl jsem v hlavě najednou prázdno. Vyšly ze mne nějaké tóny, ale ani slovo původního textu. Nakonec jsme se tomu zasmáli, ale trému jsem měl v ten okamžik strašnou.