Bílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chutiBílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chuti Čas malinČas malin Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty
Chytrá Žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 18.08. 2017
Dnes má svátek Helena
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Důležitá stopa

8. 08. 2017 | Vaše příběhy

Před více než dvaceti lety, bylo mi čerstvě po dvacítce, jsem jela po operaci poprvé do lázní. A protože to bylo poprvé a já se bála, že tu potkám jen samé babičky a budu se nudit, nabídla jsem své kamarádce, jestli nechce jet se mnou a udělat si v lázeňském městě týdenní dovolenou. Věděla jsem, že první týden nebudu mít na pokoji žádnou spolubydlící a domluvila jsem kamarádce, že si může za velmi výhodných podmínek pobyt zaplatit a být se mnou na pokoji.

Lenka souhlasila.

Jelo se vlakem. Cestovaly jsme téměř přes celou republiku a já měla velký objemný kufr a k němu větší cestovní kabelku. V kupé, kterým jsme jely, byl jen jediný cestující. Byl to stařičký pán, který se s námi dal na začátku cesty do řeči, ale po hodině jízdy tvrdě usnul. Dojížděli jsme do cílové stanice, a já si najednou potřebovala odskočit na toaletu.

„Vždyť už budeme vystupovat,“ protestovala kamarádka.

To byla pravda. Neuměla jsem si ale představit, že bych vystoupila z vlaku a hledala onu místnůstku někde na nádraží. A než najdu v cizím městě lázně, ubytuji se… Radši jsem si zašla na toaletu už ve vlaku. Když jsem přišla do kupé, vlak už brzdil, starý pán stále tvrdě dřímal a kamarádka vystupovala. A tak jsem popadla kufr a utíkala za ní, abych nejela dál. Vystoupila jsem a vlak se opět rozjel. Kamarádka se najednou na mě podívala a zeptala se:


„Co to vlečeš?“

„No, svůj kufr,“ řekla jsem nechápavě, a ve stejném okamžiku jsem si všimla, že kamarádka má také jeden naprosto stejný kufr v ruce.

Tehdy nebyl moc velký výběr cestovních zavazadel. Vyráběl se většinou jen jeden druh v černé nebo hnědé barvě. Já měla kufr černý, stejně jako starý pán, náš spolucestující. A právě jemu patřil ten kufr, který jsem v rychlosti popadla a vystoupila s ním na nástupiště. Rázem se ze mě stala zlodějka! V první chvíli jsem chtěla kufr na nástupišti nechat a jít rychle pryč. Svědomí mi ale nedalo.

Mám hledat policii?

Nakonec jsme s Lenkou otevřely právě ten cizí kufr přímo na nástupišti. Obsahoval svršky starého pána i fotografii zřejmě jeho vnoučátek, která byla pečlivě uložená na vrchu kufru ve velké obálce.  Společně s fotografií byla v obálce také dětská kresba. Doufala jsem, že v kufru najdu třeba adresu starého pána, nebo telefon na něj. Nic z toho jsem ale nenašla. Už jsem chtěla kufr zavřít, když jsem ještě jednou zkontrolovala obálku. Na obrázku kresleném pastelkami byl malý domeček a u něj několik osob. Na domečku byla ale připsána dětskou rukou adresa. Zřejmě autor obrázku v domečku bydlel a chtěl dědečkovi nakreslit právě svůj domeček. Městečko, v kterém měl dům stát, bylo vzdáleno jen jednu zastávku od nás. A tak jsme se s kamarádkou ubytovaly, musela jsem si projít vstupní lékařskou prohlídkou, a měly jsme celé odpoledne volné. Vydaly jsme se do městečka z dětského obrázku. Číslo popisné skutečně existovalo, a domek na této adrese se dokonce tomu z obrázku podobal. A tak jsme dopravily kufr až sem a zazvonily u branky. Obyvatelé domku byli doma. Jednalo se o rodinu syna starého pána. A tak jsme mohly kufr předat.

„Tatínek nám už říkal, že mu kufr zmizel. Vyprávěl, že jel vlakem a v kupé s ním cestovaly dvě slečny. Tvrdil, že ale ty určitě kufr neukradly. Myslel si, že poté, co jste vystoupily, vstoupil do kupé někdo další a kufr mu sebral. Ten bude mít radost.“ Syn starého pána děkoval a my byly rády, že jsme vypátraly rodinu onoho milého pána.

Špatný čin byl odčiněn. A napomohla k tomu obyčejná dětská kresbička malovaná pastelkami. A já jsem si nade vše jistá, že právě ta kresba a fotografie vnoučátek by starému pánovi chyběly nejvíce.


Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Důležitá stopa:

Důležitá stopa
Důležitá stopa
Důležitá stopa
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
Tak jsem Luhánky poznalaSmajlík...článek se mi líbil..Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
příběh je z Karvolých Varů, ale neměla jsem z nich fotky. Byla jsem tam v zimě a fotek pár mám, ale nejsou takové. A tak jsme přiložila ilustrační fotky z Luhačovic.
Děkuji za komentáře.
Obrázek uživatelky
profil
myslela jsem, že jsou fotky z Luhačovic.. a tam má vlak konečnou..Smajlíkasi se stal příběh jinde a je tam podobná kolonádaSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Pavli, pěkný článek.

Ve kterých lázních jsi to byla?
Obrázek uživatelky
profil
Pavli,moc pěkný článečekSmajlík Pán byl určitě rád, že se kufr našelSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles