Dům gobelínů v Jindřichově Hradci

A určitě se zastavte na AQUA SHOW v pasáži sv. Florián nedaleko Masarykova náměstí. Unikátní vodní fontána, která zde byla instalována v roce 2012, jako druhá svého druhu v Evropě, nabízí nádhernou podívanou na obrazce tvořené kapkami padající vody v kombinaci se světelnými efekty a videoprojekcí za doprovodu působivé hudby. Začátek je vždy v celou hodinu, od 9 do 19 hodin. 

Městem prochází 15. poledník, při jehož překročení by si měl návštěvník něco přát, a podle legendy se mu do roka přání vyplní. V Jindřichově Hradci jsme byli několikrát, ale protože je stále co objevovat, přála jsem si vrátit se sem znovu. Pravda, nebylo to do roka, ale splnilo se mi přání navštívit Dům gobelínů. Nachází se u zámku, v zrekonstruovaném objektu bývalého pivovaru a můžete zde nahlédnout do tajů výroby a restaurování tapisérií.

Tkané nástěnné koberce - tapiserie - se vyrábějí stále stejným způsobem již tisíce let. Znali je starověcí Egypťané i Řekové, v průběhu staletí se stávaly ozdobou mnoha šlechtických sídel i interiérů veřejných budov.

Nešlo jen o funkci dekorační, tyto „koberce na zdi“ fungovaly i jako tepelná či zvuková izolace.

Pro tapiserie se vžil rovněž název gobelín, a to podle Jeana Gobelina, francouzského barvíře, který v 15. století založil v Paříži na levém břehu Seiny svůj podnik. Stal se tak vyhlášeným, že jeho jméno převzala celá čtvrť a následně manufaktura na výrobu tapiserií.

Nejen jméno pana Gobelina se stalo pojmem v tkalcovské terminologii. Časově i finančně nákladné ručně tkané tapiserie se začaly napodobovat výrobou na mechanických strojích. 

První programovatelný tkalcovský stav sestrojil francouzský vynálezce Joseph Marie Jacquard (1752-1834) a byla na světě tzv. žakárová technika.  Je zajímavé, že tento stav se programoval pomocí děrných štítků, které možná mnozí z nás pamatují ze svých prvních zkušeností v oblasti IT.

Vlastně až do počátku 20. století se do českých a moravských zemí tapisérie dovážely ze zahraničí. První textilní dílna u nás vznikla ve Valašském Meziříčí (1908) a následně v Jindřichově Hradci (1910). Tento průkopnický čin je obdivuhodný o to více, že jej má na svědomí žena - Marie Hoppe Teinitzerová (1879-1960). Studovala v Brně, Vídni, Praze - jako jedna z prvních žen na uměleckoprůmyslové škole. Nadaná studentka měla od počátku jasný cíl, chtěla se věnovat textilu a bytové kultuře. Zkušenosti sbírala v Dánsku, Švédsku, Anglii, Švýcarsku i ve zmíněných gobelínových dílnách v Paříži.

Po návratu založila s dalšími výtvarníky sdružení, které mělo za cíl zvýšit uměleckou úroveň předmětů každodenní potřeby i obecný vkus. Setkala se a spolupracovala s řadou významných umělců i architektů té doby, např. Maxem Švabinským, Cyrilem Boudou, Jiřím Trnkou, Pavlem Janákem, Dušanem Jurkovičem... Gobelíny utkané v jindřichohradeckých dílnách získaly řadu ocenění ve světě.

Návštěva Domu gobelínů v Jindřichově Hradci byla zajímavá z několika důvodů. Kromě seznámení s historií a osobností Marií Hoppe Teinitzerovou jsme zblízka mohli vidět sympatickou restaurátorku při práci. Ochotně nám vysvětlila a předvedla, jakým způsobem se restaurují poškozené gobelíny.

Jediné, co mě mrzelo, že se v Domě gobelínů nesmí fotografovat. Údajně proto, že některé exponáty jsou zapůjčeny ze soukromých sbírek, a ne každý majitel je s fotografováním svolný. Aby se předešlo problémům, platí zákaz na celé muzeum. V tomto směru nezbývá, než vám doporučit virtuální prohlídku na internetu, nebo - lépe - navštívit Dům gobelínů osobně.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz