Dušičky, Halloween, Samain...

Co to je?!

Ano, co to je, říkám si, když jsem včera ráno přišla se synkem do školky a na dveřích viděla plakát obřích rozměrů, který oznamoval rodičům, že naše ratolesti zítra společně oslaví Halloween. "Vstup v maskách (duchové, čarodějnice, dýně...), bez masek vstup zakázán...", zvěstoval dále plakát.

Musím přiznat, že mé prvotní rozčarování vystřídala vlna emocí, od vzteku po beznaděj... a tak jsem si hned musela postěžovat manželovi, co že za "amerikanismy" nám to sem dnešní školství zavádí, a jak ten svět dětičkám "blbne" hlavičky! V zápětí jsem vzdorovitě prohlásila, že moje dítě nic takového slavit nebude, a že si uděláme moc hezký "záškolkový den" (Můj výraz pro chvíle, které trávíme "za školkou", ačkoliv nám to nepřikazuje ani nemoc, ani okolnosti. Zkrátka se nám do školky nechce!).

Jenže v zápětí jsem si začala vyčítat, že dítě vytrhávám z kolektivu a buduji mu tak vědomě pozici "outsidera" dnešní společnosti. Paní učitelka slibovala tanečky, rej masek a spoustu prima zážitků. A tak si říkám, jak si dětičky mezi sebou budou sdělovat své pocity, probírat zážitky... a už vidím našeho "drobečka", jak stojí v koutě, ač obvykle neví kdy má zavřít pusinku, nemá si s dětičkami co říct.

A tak už jsem jako jistě mnoho dalších podobně "postižených" maminek začala vymýšlet, jakou masku dítku vytvořím. Po cestě ze školky jsem se zastavila v obchodě, abych si koupila něco k snídani a uviděla tam, že se masky na Halloween dají koupit již hotové. Přišlo mi to však jako krajní řešení pro lidi bez fantazie. Já chtěla něco kreativnějšího... a tak se opět vracím k tomu, co vytvořit?! Zjistila jsem vlastně, že ač jsem sama nějakou dobu žila v Anglii, o Halloweenu toho mnoho nevím. Duch, čarodějnice, či dýně? Odkud Halloween pochází? A proč zrovna duch, čarodějnice, či dýně?

Listopad

Počátkem měsíce listopadu vzpomínáme na své blízké zesnulé. Slavíme Svátek všech svatých a Památku zesnulých, neboli Dušičky.

A nyní něco málo historie

Úcta k mrtvým existuje už od počátku lidstva, projevovala se však nejrozmanitějšími způsoby. Lidé na celém světě měli vždy respekt před zesnulými, z bázně před nimi, z obav, že je budou chodit strašit jejich duchové. Pozůstalí proto chodili navštěvovat své zesnulé příbuzné, aby si získali jejich přízeň a aby se na ně nepřeneslo případné zlo.

Zvyk uctívání památky zesnulých navazují na předkřesťanské tradice. Církev od nepaměti konala modlitby a obětovala za zesnulé, avšak až na přelomu tisíciletí roku 998 zavedl tento zvyk v druhý listopadový den benediktýnský opat Odillo z Cluny a zvyk se rychle rozšířil po všech křesťanských zemích. Od té doby se v 18 evropských zemích slaví prvního listopadu svátek Všech svatých a den poté Dušiček.

V římskokatolickém kalendáři najdeme u 2. listopadu název Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, protestanti tento den označují jako Památka zesnulých.

Historie uctívání duší zemřelých však sahá až k dávnověkým Keltům, na území dnešního Irska, Velké Británie a severní Francie. V dobách před narozením Krista pohané dělili rok na dvě období, období hojnosti a období zimy, hladu, tmy a nejistoty. A právě v listopadu začínala doba temna, zásoby potravy se rychle tenčily, sháněla se z hor do stájí stáda dobytka a lidé se obávali, zda zimu přežijí... A tak lidé v první listopadový den uctívali svého boha mrtvých Anwinna. Věřili, že té noci se domů vracejí duše zemřelých a vyhledávají pomoc příbuzných k překročení oné hranice do Země mrtvých.

Samhain byl uctíván ve víře v návrat Slunce, s přáním, aby se člověk dožil nového jara. Aby nepřišel tolik obávaný hladomor a vydržely zásoby krmiva pro dobytek. S koncem roku se také vzpomínalo na ty, jejichž život skončil, na padlé a zemřelé. Samhain byl také svátkem říše mrtvých, světa duchů. Hlavní myšlenka Samainu říká, že každý život je vykoupen smrtí a každá smrt poslouží vzniku nového života. Lidé v dobách minulých byli spjati s přírodou mnohem víc, než je tomu dnes. Každou přírodní změnu vnímali jako bránu do tajemné dimenze života. Uvědomovali si, že jsou nedílnou součástí přírody, a snažili se žít v harmonii s jejími zákony. Samain byl vnímán jako nejvyšší síla dávající příležitost k přeměně.

V předvečer oslav keltského nového roku a svátku Sam-hain lidé hasili všechny domácí ohně, krby a svícny. Večer byl zapálen ohromný oheň z dubového dřeva, protože dub byl považován za posvátný strom. Na tomto ohni byly spalovány obětní dary a účastníci těchto obřadů si v lampách z vydlabaných řep odnášeli oheň domů. V lampách nechali světýlka svítit celou noc, ztraceným duším na cestu. Lidé se převlékali do starých cárů a maškar a pomalovávali si obličeje. Maskovali se, aby byli dobrým duchům blíž a před zlými nepoznáni a ochráněni.

Do tradice tohoto svátku patří i slova "trick or treat". V pověrách bylo zakořeněno, že duše mrtvých vracející se tuto noc na zem jsou vyhladovělé, a tak vznikl zvyk, darovat almužnu. Keltové věřili, že když si nezískají náklonnost duší a Samhain prostřednictvím darovaných almužen, snese se na ně Anwinův hněv a prokletí - "tricks". O keltské samhainské noci se navíc spalovaly figuríny, které ztělesňovaly loňský rok, smutek, starosti a trápení. A právě ty byly spáleny spolu s figurínou. Keltové tedy začínali nový rok s čistým štítem. Tradice se na rozdíl od zapalování ohňů (dnes svíček) nedochovala. Keltové kdysi znali tajemství, jak o vyvolat duši zemřelého a položit jí tři důležité otázky, a tak se po dohoření velkého ohně předpovídalo, co očekává lid v následujícím roce. Odtud pochází i název svátku, v překladu ze staré angličtiny "All Hallow E en", jako předvečer slavení dne Všech svatých, nebo "All Hallows Evening", slangově Halloween.

Postupem času se k moci začala dostávat katolická církev, která se pohanských zvyků a svátků chtěla zbavit. Vytvořila vlastní, nový svátek Všech svatých, a Halloween chtěla vytlačit. Jenže lidé si jej ubránili, a proto se slaví tyto svátky oba.

Do Ameriky přišly v 19. století miliony přistěhovalců z Evropy, mezi nimiž bylo obrovské množství Irů, kteří s sebou přinesli i pradávné tradice a zvyky. Na Halloween začali Američané dělat svítilny z dýní místo z tradičních řep. Svátek se rychle uchytil. Na začátku 20. století se stal Halloween masovým komerčním svátkem, který zapomíná na svou podstatu, vzpomínku na zesnulé. Jeho příprava a výzdoba stojí nemalé prostředky i městské pokladny. Je to hlavně svátek dětí, které se převlékají za nejrůznější strašidla. Chodí od domu k domu se slovy "trick or treat" (dobrotu nebo trik). Je zvykem, že si ten, kdo otevře, vybere "trick", a strašidlo musí něco předvést (kotrmelec, stojku). Za to dostane dobroty (jako almužnu).

A jak to bylo u nás...

Jak jsem napsala již v úvodu článku, vymýšlela jsem, jakou masku dítku vytvořím, a především pak jak to zvládnu do druhého dne. Bydlíme na vsi a domů se tak dostáváme pozdě večer. Než se dostanu k tomu, abych mohla uplatnit svoji kreativitu, bude jistě již po 23. hodině, a to je čas, kdy se mi oči samovolně zavírají... a já musím vynaložit veliké úsilí, abych je mohla ještě chvilku používat.

Dítka měla mít masky duchů, čarodějnic, či dýní...Paní učitelka prohlásila: "Hoďte přes něj nějaký hadr a máte strašidlo...", ale to se našemu dítku nezamlouvalo! Řekl, že přes hlavu si nic dávat nebude, že všechno vezme a vyhodí. Takto se u něj projevuje jeho nevole ke všemu, co neodpovídá jeho představám... prostě to vezme a vyhodí! A tak jsem si řekla, že vytvořím masku čaroděje.

V rámci úspory času jsem navštívila sekáč naproti školce, kde jsem objevila úžasnou značkovou dámskou halenku, která však k její smůle přesně odpovídala mé představě kouzelnického pláště! Na sekáč byla cena poměrně vysoká a moje peněženka, chvilku před tím ožebračena školkou o příspěvek na činnost dětí, potřebnou sumu neobsahovala. Paní prodavačce v sekáči jsem vysvětlila, jak moc halenku potřebuji a rychle jela k bankomatu. Po cestě jsem se ještě stavila v papírnictví, kde jsem chtěla koupit černý papír, čtvrtku, lepidlo, štětec a barvy, zkrátka vše k výrobě čepice pro čaroděje. Když jsem prošla celý krámek a pracně vše naskládala do košíku, suma cca 250 Kč, musím se přiznat, mě docela překvapila...

A najednou koukám, nahoře na regálu vidím čepku pro čaroděje jako stvořenou. Paní prodavačka, která mě už nějakou dobu pozorovala, celkem ochotně přinesla schůdky, čepku sundala, a ještě mi pomohla s obíháním obchodu a vracením všech věcí do polic. Čepka stála 150 Kč a já měla ušetřenou práci a penízky.

Teď jsem se opět hnala do sekáče. Halenka tam stále byla... další úspěch! Teď už jen vymyslet, jak na ni dostat hvězdičky... zda je namalovat, či vyšít... či nalepit. Po válečné poradě s manželem a zvážení všech pro a proti jsme se rozhodli, že využijeme všech dostupných prostředků... a uděláme super plášť... Manžel má v práci takovou tu zavařovačku, kdy můžete do fólie zavařit cokoliv... a tak jsme zavařili alobal... ze kterého jsme pak vystříhali hvězdičky... a ještě navíc nádherného netopýra kouzelníkovi na záda. Vše jsem pak nalepili vteřinovým lepidlem a já již jen měla zkrátit rukávy. Bylo něco kolem 1 hodiny ranní a vzhledem k tomu, že denně vstáváme před šestou, šel si manžel lehnout.

Mně během šití zůstalo pěkných pár hvězdiček v klíně, takže jsem je znovu a mnohem důkladněji nalepila... a pak si šla také lehnout. Ráno jsme dítko pyšně vypravili do školky... a přáli mu hezkého Halloweena.

A víte jak to dopadlo? Koukám se na původně krásnou značkovou halenku ze sekáče, pokrytou obrovskou spoustou fleků od vteřinového lepidla... a na stole leží tři hvězdičky, které nám z celé té parády zbyly. A když jsem nevěřícně kroutila hlavou... a ptala se synka "Jak Ti ty hvězdičky mohly upadnout?"...odpověděl mi: "Dobře!"

... skutečně opadaly dobře!

Hezkého Halloweena Vám všem!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10