Dětský den 2018 - kam vyrazit na akce a soutěže pro dětiDětský den 2018 - kam vyrazit na akce a soutěže pro děti Víte, kolikátého je Den otců v roce 2018?Víte, kolikátého je Den otců v roce 2018? Bezová šťáva a bezový sirup - nejoblíbenější receptyBezová šťáva a bezový sirup - nejoblíbenější recepty Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Jedeme na výlet
Soutěžte s námi o 400 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
pondělí 28.05. 2018
Dnes má svátek Vilém
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Epilepsie mé dcery

15. 05. 2018 | Vaše příběhy
Tohle psaní nebude tak úplně o mně, ale o mé dceři. Je jí dvacet devět let, má šestnáctiměsíčního syna a bydlí stále u nás, čili v rodném hnízdě. Ano, vím, že je to takové zvláštní a divné, ale dcera má epilepsii a já ji nechci jen tak nechat odejít :( Záchvaty měla i v těhotenství, to jsem i skončila v práci, protože jsem ji prostě nemohla nechat samotnou, i když ona nechtěla, abych odcházela z práce. Její partner se na ni vykašlal, když byla ve druhém měsíci. Miminko bylo neplánované, ale i když bere antikoncepci, otěhotněla. Prý je to vlivem jejích antiepileptik, bere šest denně a dle neuroložky to snižuje účinnost antikoncepce o šest procent. Ale nevadí.

Dcera byla za miminko velice ráda a už se těšila, až bude jezdit s kočárkem a nakupovat dětské oblečení. Jenže se jí to vše rozplynulo, když ji nechal partner. Asi neunesl, že bude otec. Dcera z toho byla nešťastná a právě díky stresu či strachu dostane epileptický záchvat. Víte co je to pro matku vidět své vlastní dítě, jak se na zemi zmítá v křečích, vrže zuby, sliní a vyvrací oči i hlavu? Navíc když je třeba v šestém měsíci těhotenství a vy máte strach nejen o dceru, ale i o vnoučka. Nejhorší je, že po záchvatu je dcera asi dvacet minut úplně mimo. A to doslova! Nikdy hned nepozná lidi z rodiny. Dokonce se i zděsila a vyváděla a ptala se mě, proč je těhotná, že to není možný. Dokonce i třeba na naše kočky reaguje otázkami, jestli jsou naše, ptá se mě, jaký je rok, den, jestli chodí do školy nebo do práce.

Víte, ona ví asi po minutě, že měla záchvat, ví to, už nemá strach, ale fakt trvá tak dvacet minut, než se dá do kupy a všechno jí dojde. Pamatuji, když ještě nebyla těhotná a měla po záchvatu, tak za ní šel její partner, aby ji objal. A ona? Začala ječet, ať ji ten chlap nechá a křičela o pomoc, volala na mě... Musím uznat, že jsme se doma tomu smáli, byla to vážně komická situace. Od dcery to prý máme dovoleno se jejímu zmatení smát, protože ona se pak tomu směje taky až „vystřízliví“ :) My jí pak vysvětlujeme, že je to její partner už dva roky a ona se nám směje, že ne, ne, že ho nezná, že je to vtip. Pak na sebe koukají dobu, dceři šrotuje mozek, snaží se vzpomenout, a  stejně se začne smát a podezírá nás z nějaké srandy :) ...
No, aspoň jsem něco uvedla radostného pro zasmání :)

Jenže ona teď chce jít bydlet sama. Vadí jí,  že se jí každý směje, že bydlí u mě a nechce pryč. Jenže já ji tady chci, mám strach. Co když dostane záchvat a vnoučkovi se něco stane? Ona ani nebude vědět, že je to její syn! Stále se jí to snažím vymluvit, ale je pevně rozhodnutá. Jenže je pak problém, jak bude chodit do práce. Dosud studovala tři školy, kde jí vyšli vstříc se záchvaty, ale jak to bude v práci, to nevím? Ona má tak čtyři až pět záchvatů měsíčně a to asi žádný zaměstnavatel tolerovat nebude. Sice jsou dílničky pro nemocné, jenže tam si nevydělá tolik peněz. Navíc je magistra a odmalinka si přeje učit ve škole, stále věří, že bude, že se jí splní sen, ale já vím dopředu, že jí to bohužel nevyjde. Pochybuji, že by jí ředitel toleroval, když bude cca pětkrát měsíčně doma kvůli záchvatu :(

Máte s tím někdo zkušenosti?

Nebo někdo z okolí? Já nikoho v okolí neznám, ani v rodině epilepsii nemáme a dcera žádný úraz neměla. Lékařka taky vůbec neví, proč to má, objevilo se jí to v devatenácti letech a důvod je záhadou. Byla i dva týdny v Brně u svaté Anny, kde měla podrobné dlouhé vyšetření a tam taky na nic nepřišli. Moc mě to mrzí a přeji si, aby dcera byla šťastná. Naštěstí jsem ale ráda, že má těhotenství za sebou a vnouček je úplně zdravý. Hrozilo mu totiž riziko postižení. Vnouček mi dělá jen radost a stejně by mě pak mrzelo, kdybych ho už tady doma neměla každý den. Jsem na něj tak moc zvyklá, jako kdyby to byl můj vlastní syn :) 

AničkaNov - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
epilepsii jsem zažila se spolužačkou. To už jsme jezdily do zaměstnání, vystoupily jsme z vlaku při cestě domů a ona mě žádala, zda se do mě může zavěsit, není jí prý dobře. Souhlasila jsem, Najednou se začala svíjet. Lidé, kteří šli z vlaku za námi mě upozornili, abych ji rychle zavedla na trávu, aby si neublížila. Nevěděla jsem co se bude dít. Sotva jsem ji dotáhla na trávu, začala kopat nohama, z úst jí šla pěna. Hrozně jsem se bála, co bude dál. Někdo doběhl pro její matku. Když přišla a viděla co se s dcerou děje, ještě jí vynadala, že dělá rodině ostudu. Teprve pak jsem se dozvěděla, že má padoucnici a její matka se to snažila zamaskovat. Nevím, zda se spolužačka vyléčila. Je vdaná, má jednu dceru a dvě vnoučata. Chodí s námi pravidelně na srazy od školy a vypadá v pohodě, ale zeptat se jí na její zdravotní stav si netroufám.
Vám poradit nedokáži, ale rozhodně bych se všemožně pokusila, aby se dcera nikam nestěhovala, je to pro ni i synka nebezpečné zůstat bez pomoci.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Já jsem se až v dospělosti dozvěděla, že u mě taky měli obavu z epilepsie. Jako dítě jsem se bála pavouků, na vesnici, kde jsme bydleli, byli u vchodu do sklepa, kam se šlo po schodech, velicí křižáci; musela jsem tam chodit, prý abych se jich přestala bát. Jednou k nám přijel děda a nenapadlo ho nic lepšího, než mi do punčocháčů ráno nacpat tyto velké pavouky křižáky, prý mě strach přejde. Já jsem se šla obléknout do školy - byla jsem v 1. nebo ve 2. třídě, to už si přesně nepamatuji. Jak jsem strčila nohu do punčocháčů a ty pavouky jsem viděla lézt po mně, tak jsem leknutím omdlela a pak jsem prý 2 dny vůbec nemluvila a ani nejedla. Doktor prý pak řekl, že mohou být rádi, že nemám epilepsii a že jsem se z toho mohla i pomátnout. Sousedky dcera prý tyto záchvaty dostala po úrazu, srazilo ji auto.
Obrázek uživatelky
profil
Ráda bych reagovala na článek Aničky,ale zatím nemám sílu.Mám doma podobnou situaci.Oni ti mladí mají svoji hlavu a můžete radit horem dolem a je to k ničemu.Zase to nedopadne dobře,protože na naše rady nedají a my se tím jenom trápíme.Ale to by vydalo také na velmi dlouhý článek.Možná jednou napíšu.
Držím Aničce palce,aby její dcera byla vnímavější jejích rad.
Obrázek uživatelky
profil
A nebylo by možné,abyste se odstěhovali všichni někam,kde vás neznají? I když nechápu dceru,co jí vadí,vždyť takových rodin je víc,že bydlí společně. A pokud někdo zná její zdr.stav a přesto se vysmívá tomu,že bydlí s Vámi,tak je hlupák. Nedivím se,že ji chcete mít "pod kontrolou", epilepsie si dobu záchvatu nevybírá,bála bych se jako Vy. Snad si to dcera rozmyslí
Obrázek uživatelky
profil
Ano vím Aničko jak to vypadá. Umé starší dcery to vyvolalo to,že jsem jí vytáhla z postýlky a sala na dvorek hrát na písek kde byly její sestřenice. Stréjda poléval zahradu a naschvál stříkl na děti. Vtom se Alenka(dcera) vyšponovala jak prkno vyvalené oči no hrůza a to jí byo něco málo přes rok. Brala nějaké prášky,které se těžko zháněly a já měla několik receptů a saniťáci je zháněli po celé republice. Potom už žádný silný záchvat neměla,ale prášky musela brát až do puberty. Tchýně mi to dávala za vinu,že občas na é křiknu. Až po dlouhém čase jsem se dozvěděla,že je to dědičné. Tuto nemoc mi zatajili. Dnes je ji 48. Dělá vedoucí pracovního úřadu a zdá se ,že je vše okSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.



NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Mapa