Hned po nástupu komunistů k moci se v podzemí nedobrovolně ocitali umělci, kteří původně s režimem vůbec bojovat nechtěli. Nový dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody je tu s dílem Fenomén Underground - Šmidrové v Křížovnické škole.

Padesátá léta minulého století, ostatně jako celé éra komunistického režimu, nezávislé kultuře nepřála. Kdo měl jiný pohled na svět, čelil nejrůznějším příkořím. Lidé byli vyhazováni z vysokých škol, divadla i galerie zůstávaly pro umělce z neoficiální scény pečlivě uzavřeny. Mnozí z nich se přitom proti režimu nijak vymezovat nechtěli. "Nám bylo úplně jedno, co dělá, nebo co si myslí Gottwald a jemu podobní. My jsme si prostě chtěli hrát, dělat si umění tak, jak ho cítíme my," vzpomíná výtvarník Bedřich "Šmidra" Dlouhý. Ten se jako mnoho jeho kolegů ocitl na seznamu nežádoucích umělců.

V tomto období vznikají první neoficiální nezávislá sdružení, v nichž se setkávají nejrůznější umělci. Jedním z takových sdružení byla Křížovnická škola. „Co to vlastně byla Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu, se mi doma nikdy nepodařilo vysvětlit," tvrdí například kanadský novinář, překladatel a později člen skupiny The Plastic People of the Universe Paul Wilson, který byl v sedmdesátých letech vyhoštěn a musel se vrátit do Kanady. Členy tohoto sdružení se postupně stali nejrůznější umělci a společně podnikali neoficiální výstavy a happeningy.