Film Sebemilenec uvede Česká televize 15.12. 2013

Simona Stašová a Jaromír Dulava v dramatickém příběhu filmu Sebemilenec úspěšné podnikatelky, který vznikl na základě skutečných událostí ze života spisovatelky Simony Monyové. Stejně jako hlavní hrdinka filmu Sebemilenec zažívala ve svém vztahu psychický i fyzický teror, kterému neuměla vzdorovat. Premiéra filmu podle slavného bestselleru této tragicky zesnulé spisovatelky.

Trilogii filmu Sebemilenec na motivy knih Simony Monyové uzavírá film režiséra Filipa Renče Sebemilenec z dílny Tvůrčí producentské skupiny dramatické tvorby Davida Ziegelbauera. Je v životě opravdu nejhorší zůstat sám? I na to odpoví příběh tragické lásky Libuše (Simona Stašová) a Oty (Jaromír Dulava) ve filmu Sebemilenec.

Úspěšné podnikatelce Libuši, která se ocitá na vrcholu zralého věku, nachystají dvě nejlepší kamarádky opravdu nečekané narozeninové překvapení. Díky tomu se osamělá Libuše seznámí s šarmantním „kovbojem“ Otou, který vnese do jejího života lásku a radost. Libušino štěstí ale netrvá dlouho a její euforický pocit z nového životního startu vystřídají stres a utrpení. V tomto krásně i zle mrazivém vyprávění odrážejí autoři scénáře filmu Sebemilenec život spisovatelky Simony Monyové, jejíž stejnojmenná literární předloha se stala inspirací pro vznik tohoto filmu.

V dalších rolích mrazivého vyprávění o lásce a nenávisti filmu Sebemilenec se diváci mohou těšit na Pavla Kříže, Naďu Konvalinkovou, Miluši Šplechtovou, Kláru Sedláčkovou-Oltovou, Zdeňka Dvořáka a další.

Simona Stašová: „Pud rozmnožovací je někdy silnější, než pud sebezáchovy“

Ve filmu Sebemilenec hrajete na první pohled samostatnou, zralou ženu, která podlehne násilnickému muži. Dokázala jste si její chování odůvodnit a pochopit ho?
Myslím, že každá žena má v sobě obrovskou zásobárnu lásky. Ani moje postava Libušky, ani Simona Monyová, ani já nejsme výjimkou. Období, kdy děti už jsou velké a matčinu lásku tolik nepotřebují nebo si to alespoň v období vymezování se vůči rodičům na čas myslí, je pro matku velmi bolestné. Pokud nemá partnera, se kterým by tuto nelehkou dobu sdílela, nastává pocit osamění a strachu z dalších dnů.  Co bude dál s životem? To je ten moment, kdy žena podlehne pocitu,  že láska,  která jí možná teď potká, je určitě ta poslední. Pokud se v tomto období zamiluje do násilníka, může si s ní,  bohužel,  dělat co se mu zlíbí. On totiž,  jak známo,  je pud rozmnožovací někdy silnější, než pud sebezáchovy.

Už během natáčení filmu Sebemilenec jste uvedla, že knížky Simony Monyové znáte. Kdybyste dnes  měla možnost se spisovatelkou mluvit, o čem by to bylo?
Tuším, že bychom mohly být kamarádky a je mi líto, že nás osud spojil až tak pozdě, až v době,  kdy obě už můžeme jenom varovat svým uměním.  Ona knížkami a myšlenkami, které do nich vložila,  a  já porozuměním a možností její postavy a možná i jí samotnou ztvárnit na filmovém plátně či v televizi.  Líbí se mi  i  její nadhled a humor, se kterým se na svůj osud dívala,  který s takovou lehkostí popisovala,  jelikož v každé knížce je Simony Monyové kousek.  Jsem ráda, že tuto možnost být na čas Simonou Monyovou mi nabídl právě režisér Filip Renč, se kterým jsme si už poněkolikáté,  já před kamerou  a  on za ní, velmi porozuměli. Tento způsob práce má pro mě velký význam.

Filip Renč: „Sebemilenec je velmi důležitý film“

Proč jste se rozhodl zpracovat téma domácího násilí?
Byla to pro mě obrovská výzva. Mám rád nová témata. Ovlivnila mě i možnost zapracovat do scénáře osud Simony Monyové, byť oklikou. Film v žádném případě není její autobiografií.

Před natáčením filmu Sebemilenec jste uvedl, že výběrem herců sázíte na jistotu. Jak sázka dopadla?
Simona Stašová a Jaromír Dulava byli skvělí. Osvědčili se nejen při samotném natáčení, ale i během příprav. O svých rolích přemýšleli, jejich připomínky a nápady jsem akceptoval. Byla to krásná, tvůrčí práce. Je zajímavé sledovat, jak se Simoně podařilo vystihnout proměnu svobodné, samostatné ženy v duševní otrokyni. Jaromír bravurně zvládl tvář bodrého chlapíka i tyrana a násilníka. Hlavní dvojici výborně doplnil Pavel Kříž.

Domácí násilí je velmi aktuální téma. Statistiky o počtu obětí jsou ale velmi nepřesné, protože se lidé bojí na násilníky ukázat…
Právě proto považuji Sebemilence za velice důležitý film. Věřím, že mnoha lidem otevře oči a obětem domácího násilí dodá odvahu od násilníků odejít a vyhledat pomoc.