Franta a lyžování

Nastala zima. Franta Svačina se celé léto i podzim snažil zhubnout, ale marně. Mrzutě se díval z okna na to, jak sněží. Bílé závěje neměl rád.

V práci se nezahřál, protože pracoval v provozu, kde pořád někdo otvíral okno i dveře.

O to víc se mu zdálo divné, když při polední pauze viděl velký plakát na nástěnce. Plakát zval na společné lyžování, které pořádala firma, ve které pracoval.

„Venku zima jak v psírně, v práci zima jak v psírně, a oni zvou na lyže!“, divil se.

„Co máš proti lyžování?“ ptal se Mirek, Frantův kolega.

„Je na nich zima.“

„A lyžoval jsi někdy?“ ptal se dál Mirek.

„Lyžoval,“ řekl Franta hrdě. Už neřekl, že to bylo poprvé a naposledy na základní škole, kde s bambusovými hůlkami a vázáním Kandahar zaujal čestné místo v posledním, čili nejhorším družstvu.

„Tak bys měl vědět, že na lyžích se zahřeješ,“ řekl Mirek a šel pryč.

Zbytek pracovního dne Franta přemýšlel, má-li se lyžařského zájezdu zúčastnit. Možná to bude vhodný sport pro něj, při kterém spálí nadbytečné kalorie?

A tak se odhodlal zapsat na zájezd. Hned toho začal litovat. Nemá ani vybavení.

Vybavení si půjčil v půjčovně. Krásné carvingové lyže a kovové hůlky, k tomu moderní boty slibovaly záruku příjemných zimních radovánek. Franta ale neměl potřebné oblečení. Nemohl si ani žádné půjčit. Jeho postavu nikdo neměl. A tak musel sáhnout do úspor a vypravit se do obchodního centra.  

Ve sportovních potřebách marně hledal vhodné oblečení. Bylo, ale ne na jeho robustní postavu. Nakonec si přece jen zakoupil alespoň kalhoty. Bundu si vezme starou, kterou nosí do práce.

V den zájezdu si oblékl nové, ale přesto těsné kalhoty. Byly největší, které sehnal. A pokud se mu podaří zhubnout, kalhoty by mu pak byly volné. Takto se zhubne akorát do nich. Oblékl si funkční triko, které mu zbylo z jeho turistického pokusu, hrubý svetr, který mu pletla ještě maminka, pracovní bundu a svůj tlustý krk omotal pletenou šálou. Je vybaven!

V autobuse se divil, že všichni ostatní mají tenké, ale funkční lyžařské bundy. Razil už v tom autobuse! Pozornost strhl hned u lyžařského vleku. Ač se snažil řídit pokyny obsluhy, nedokázal na tu divnou věc nastoupit. Kolečko na konci kovové tyče mu vždy proklouzlo mezi koleny a Franta se svalil na zem. Když se obsluha nad ním slitovala a zastavila vlek, přece jenom se dostal až navrch na kopec. Podíval se dolů, zaúpěl, a odvaha ho přešla.

„Copak lyžaři?“ zeptal se Mirek, kolega z práce.

„Inu, rozhlížím se, jak je tu krásný výhled,“ řekl Franta.

To už ho ale Mirek žduchl do zad a Franta se rozjel po svahu. „Pomóc!“, křičel, rozhazoval rukama a snažil se čertovská prkýnka zastavit. Ta ale nabírala větší a větší rychlost. Franta si zoufale zakryl oči. To neměl dělat. Jinak by viděl, že se nekontrolovaně řítí na boudu pro obsluhu vleku. Dva muži na poslední chvíli odskočili, ale Franta narazil do stěny boudy. Lyže to zázračně přežily, ale Frantu museli vyhrabat z hromady sněhu. Asi ho právě ten sníh zachránil před vážnějším úrazem. Vyvázl z celého lyžování jen s naštípnutou lopatkou.

A po návratu domů si Franta smutně odškrtl z výčtu sportů další, který provozovat nebude…  

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10